Křížová bude mít po tomto týdnu s Bělohradem spojen další příjemný sportovní zážitek. V současnosti hráčka Strakonic se v těchto východočeských lázních po dlouhých šesti letech připojila k české reprezentaci a bude se ucházet o nominaci na olympijskou kvalifikaci, kterou český národní tým sehraje na konci června v Turecku.
Ať už její návrat skončí nominací, či nikoliv, už samotná účast na soustředění má pro hráčku, jež měla v minulých letech hodně zranění, velký význam. Znamená příjemné zakončení nelehkých roků.
Naposledy jste si v reprezentaci zahrála na mistrovství světa v Brazílii 2006, pak už nic. Jak velkým překvapením bylo, že máte šanci bojovat o místo v týmu pro olympijskou kvalifikaci?
Po šesti letech s tím člověk opravdu moc nepočítal. O to příjemnější překvapení to pro mě je. Beru to jako odměnu za trpělivost.
Trpělivost se zraněními, která vás v uplynulých sezonách provázela?
Přesně tak. Měla jsem postupně přetrhané vazy v obou kolenech, návrat byl vždycky hodně těžký.
Jste z Hradce, kde jste i dlouho hrála, ale poslední angažmá na východě Čech jste prožila v Trutnově. Proč jste šla jinam?
V Trutnově to byl dobrý rok, konečně jsem se dala dokupy po operaci prvního kolena. Získaly jsme bronz, můj první a zatím jediný v Česku, dařilo se mi, měla jsem slušné body, a tak jsem chtěla zkusit ještě jednou zahraniční angažmá.
Opět Polsko, nebo Slovensko, kde jste řadu let hrála?
Tentokrát něco jiného, ale už je zbytečné o tom mluvit. Přišla recese a z angažmá sešlo. Rozhodla jsem se proto pro studium trenérství v Olomouci a dohodla se s Valosunem, což bylo nejpříhodnější.
Za ten jste toho ale v první sezoně moc neodehrála.
Bohužel asi po třech týdnech jsem si zranila druhé koleno, šla na operaci a bylo po sezoně, celý rok byl pryč. Bylo to nepříjemné, přijdete do klubu a v prvním zápase se zraníte. I proto jsem chtěla ve Valosunu pokračovat a vrátit mu to.
Mám ale pocit, že se dobrý úmysl trochu minul s výsledkem, opět jste toho moc neodehrála.
Bohužel to tak dopadlo. Ve Valosunu bylo ale výborné družstvo, byla v něm řada osobností, měly jsme bronz získat. Ale prohrály jsme si ho samy v sérii se Strakonicemi, což tehdy bylo pro všechny velké zklamání. Přes překážky Kateřina Elhotová se na bělohradském soustředění právě potýká s překážkami.
Proč jste se po sezoně rozhodla pro Strakonice?
Protože mě oslovily a protože tam je trenérka, která mě znala z angažmá na Slovensku a věřila mi.
Důvěru jste splatila dobrými výkony, ale moc spokojenosti s umístěním asi ve Strakonicích nebylo.
Při devátém místě v sezoně, ve které obhajujete bronz, snad ani být nemohlo.
Vám se dařilo, proč to nešlo týmu?
Protože jsme se nikdy nesešly s formou všechny tak, aby klapala hra družstva.
Vy jste přesto po šesti letech v nominaci reprezentace.
Bylo to druhé potěšení v krátké době. Nejdřív přišlo vyhlášení nejužitečnější hráčkou dlouhodobé části ligy. Když se na tom shodnou trenéři a kapitánky soupeřek, tak to hodně povzbudí.
Teď vám ještě zbývá dostat se do nominace pro olympijskou kvalifikaci.
Nad tím nepřemýšlím. Vím, že to nemusí vyjít, upozorňovali na to i trenéři, do toho jsem s tím i šla.
