Šesté místo, osobní rekord, 6 400 bodů. To se vám bude dobře pamatovat.
To se bude výborně pamatovat, proto jsem si to zaokrouhlila. (úsměv)
Jak jste viděla druhý vícebojařský den?
Byl těžký. Ty pauzy mezi disciplínami byly dlouhé, hlavně před tou osmistovkou. Ale musím být spokojená.
Věděla jste před osmistovkou, kolik bodů potřebujete, aby z toho byl osobní rekord?
Věděla jsem přesně, kolik potřebuju na 6 400 a 6 460 bodů. Snažila jsem se běžet tak, aby jich bylo co nejvíc.
Na český rekord jste potřebovala běžet osmistovku za 2:10. Věřila jste, že na to máte?
Kdybych tomu nevěřila, nesnažila bych se o to. Běžela jsem za rychlejšíma holkama proto, že jsem to chtěla zkusit. Ale když jsme probíhaly čtvrtkou, tak holky přede mnou probíhaly na té úrovni, kde jsem měla být já. Tušila jsem, že to nestihnu. Ale pořád jsem se co nejvíc snažila. Ta Nizozemka (Annouk Vetterová), která byly přede mnou, má osmistovku pomalejší. Říkala jsem si, že bych ji ještě mohla říznout, ale čtrnáct bodů bylo proti.
Druhé šesté místo na mistrovství Evropy za sebou ale ukázalo, že zvládnete sladit hlavu s vrcholem sezony.
Hrozně jsem si vyčítala, že jsem roky předtím na vrcholné akci nebyla schopná podat vrcholný výkon. Trochu jsme tomu přizpůsobili přípravu, dělali jsme méně závodů, tohle je teprve druhý víceboj. A myslím si, že jsem byla víc natěšená.
Hrály v tom nějakou roli i předchozí nepovedené závody?
Určitě. Každý chce na vrcholných akcích dobře závodit, a ne zametat někde na posledních místech.
Bylo to jen o tom, že jste byla víc natěšená, nebo vám pomáhal i nějaký psycholog?
Žádného psychologa jsme nezkoušeli. Ale roky předtím jsem nezávodila a nedokázala se na víceboj připravit. Teď jsem byla ráda, že jsem se dostala na vrcholnou akci. Byla jsem ráda, že jsem tady a chtěla jsem si to užít. Nebylo to o osobáku.
Hodně vám v závodu pomohla výška. Měla jste ji v hlavě?
Měla. Ono je to dost nepříjemné, když za vámi každý chodí a říká - hlavně nepokazit výšku, hlavně nepokazit kouli a tak. Protože psychologové říkají, ať myslíte pozitivně, ne takhle. Proto to musíte pustit jedním uchem dovnitř a druhým ven.
Co vás čeká dál?
Ještě nevím. Musíme se domluvit s trenérkou, jak to pojmeme. Teď určitě budu fandit a odpočívat.
