„Dokud se v Grand Prix udržím, budu závodit,“ tvrdíval Kasper, který do mistrovství světa pronikl nastálo na sezonu 1998, ačkoli jel kvalifikaci se dvěma zlomenými prsty. Letos už ani nedostal divokou kartu pro závod v Praze a byl tam jen jako divák. Kvalifikace pro příští rok také nevyšla. Udělal si jasno.
„Neměl by to být nekonečný příběh,“ dodává Kasper a přiznává, že s věkem jeho obezřetnost rostla. „Já byl opatrný od chvíle, kdy jsem začal,“ nepřestává vtipkovat. „Léta jsou znát. Na to, co jsem si dovolil před deseti lety, bych si dnes netroufl. Přestal to být sport gentlemanů.
Dnes se nepředjíždí, ale vystrkuje.“ V pondělí při Tomíčkově memoriálu jel naposledy doma na pražské Markétě. I v nevlídném počasí ho diváci odměnili „mexickými“ vlnami.
Možná si vzpomněli, jak Kasper vyhrál Zlatou přilbu 1991 a navázal na otce, který
|
Antonín Kasper |
| - plochá dráha, 39 let n juniorský mistr Evropy 1982, 2. v MS týmů 1999, 3. v MS dvojic 1986 (s Matouškem) - sedminásobný mistr republiky na krátké dráze - stálý účastník Grand Prix 1998, nejlépe 5. místo |
„Rodina bude nejšťastnější, že se na závody vykašlu a budu moci s holkami dělat úkoly,“ maluje si Kasper. „Strašně to utíká. Připadá mi, že ta mladší se narodila nedávno, ale já byl pořád někde pryč a ona už jde do školy. Holky mi sice berou skútr, ale obě nejvíc chytil golf.“ Sám golfu také propadl, ale nikdo nevěří, že by na plochou dráhu zapomněl. Ani sám Kasper.
„Určitě mi závody budou chybět. Ještě jsem se nerozmyslel, co budu dělat, na to mám času dost. Nějakým způsobem u ploché dráhy zůstanu. Nechtěl bych ale skončit jako ten nejchytřejší na tribuně.“
