Ale zaostal výrazně.
„Come on!“ zařval si mohutně před startem, pak byl po pár metrech daleko přede všemi, na rekordní čas to ale nebylo - vylepšil alespoň rekord mítinku na 47,62.
„Je to samozřejmě dobrý čas, ale abych byl upřímný, výkonem jsem byl překvapený. Asi jsem byl trochu unavený, ale čekal jsem lepší čas. Ale to je sport, rekordy se nedají objednat,“ líčil v cíli.
Nic lepšího už se každopádně na Zlaté tretře objevit nemohlo. Po konci kariéry Usaina Bolta, po zmrazení světové atletiky kvůli pandemii koronaviru dorazila do Ostravy asi největší atletická hvězda současnosti.
Norský viking. „Našli jsme v něm hvězdu, jde aktuálně o nejžádanější jméno světové atletiky,“ přiznává manažer mítinku Alfonz Juck.
Proto ta péče. Proto pro něj poslali privátní tryskáč, stejně jako kdysi pro Bolta.
„Bylo to poprvé, co jsem jím letěl, snad ne naposledy,“ smál se dobře naladěný Nor.
Warholm suverénně vyhrál Zlatou tretru, souboj oštěpařek pro Špotákovou |
Možná právě tryskáč rozhodl, že až týden před mítinkem potvrdil Warholm svou účast v Ostravě. „Hygienická opatření v souvislosti s pandemií bereme velmi vážně, a tak jsme potřebovali dostatečné záruky a ostravští organizátoři nám je poskytli,“ prohlásil 24letý atlet. „Chtěl bych poděkovat, že byli ochotní čekat, jak se s týmem rozhodneme.“
Už to není ten kluk, který na své první velké tiskové konferenci vyprávěl, jak ho v Oslu nikdo nepozná.
„To bylo před prvním titulem mistra světa. Ukazuje se, že asi něco dělám dobře, čehož si cením. A je fakt, že teď pomáhají i roušky, taky mi sluší,“ culil se.
Extrémní tréninky
Narodil se v šestitisícovém městečku Ulsteinvik na západě Norska, kde poté závodil za klub Dimna IL.
Ale ne hned na čtvrtce překážek, jak by se mohlo zdát. Odmala tíhl k atletické všestrannosti.
V roce 2013 vyhrál osm zlatých na norském juniorském šampionátu. Na mistrovství světa pak ovládl osmiboj.
Dál se věnoval víceboji, než na začátku roku 2016 oslovil Leifa Olava Alnese, který právě končil trenérskou kariéru. Dlouho ho přemlouval, aby se ho ujal a udělal z něj celosvětovou hvězdu. Alnes nakonec souhlasil.
„Moje tréninky jsou trochu jiné. Normální trénink přináší normální výsledky. Extrémní trénink přináší extrémní výsledky,“ říká.
A tak s Warholmem extrémně trénoval a výsledky přišly rychle. Za pár měsíců byl Nor v semifinále 400 metrů překážek na olympiádě v Riu. O rok později už se definitivně rozhodl skončit s vícebojem a věnovat se jen kroužení na dráze.
Volba to byla správná, v Londýně se stal překvapivým mistrem světa. Jeho výraz v cíli, kdy třeštil oči a strkal si prsty do pusy, tehdy obletěl svět.
„Vážně se to stalo?“ ptal se fotografa Reuters Phila Noblea. „Štípni mě,“ řekl mu. A fotograf ho štípl.
Jeho triumf tehdy nikdo nečekal. Ani on sám ne. „Když jsem proběhl cílem, bylo to, jako kdybych viděl ducha,“ smál se.
Z máločeho si dělá hlavu.
V Londýně si čas krátil tím, že si hrál s dronem nebo sledoval seriál Hostages. „Dokonce jsme se s koučem vsadili, že když vyhraju, můžu kouknout na poslední epizodu. Vtipné je, že jsem u ní usnul,“ popisoval.
Jeho kuchařské dovednosti?
„Miluju mikrovlnku. To je má největší kuchařská rada,“ směje se.
V tréninku ale nezahálí. Po šampionátu v Londýně mu kouč Alnes zvýšil tréninkové dávky o 10 procent na 30 hodin týdně.
„Karsten toho zvládne hodně, ale zpomalíme, pokud uvidíme, že to nezvládá. Ale pokud ano, budeme přidávat a přidávat,“ říká kouč.
Kouč, který je zároveň Warholmovým nejlepším přítelem.
„Když spolu trávíte den co den třeba deset let kariéry, musíte být přátelé. Smějeme se spolu, máme stejný humor,“ říká Warholm.
Dost černý humor.
Když třeba Warholm oznamoval, že letos na halovém mistrovství Evropy zkusí hladkou čtvrtku, přidal na Instagram fotku svázaného trenéra, kterému držel vodní pistoli u hlavy.
„Leif je typ, který se mnou rád souhlasí,“ připsal k ní.
Nedávno zase přidal fotku, kde oba ukazují prostředníčky. „Než jsem poznal kouče Leifa, byl jsem příjemný kluk. Teď jsem dvojnásobný mistr světa,“ připsal k ní.
Bylo to dobré rozhodnutí, získal zlato a navíc vyrovnal letitý evropský rekord.
„Ten náš vztah je taková nesnadná láska. Nesnaží se mě potopit, chce ze mě dostat to nejlepší. Ale když nenaplňuju svůj potenciál, dovede na mě být dost zlý. Zároveň ale dokáže vzít srandu. Loni mi řekl, že jsem moc tlustý. Tak jsem mu to vrátil, že je taky tlustý. On začal jíst víc zeleniny a skoro žádné maso. Já jsem začal jíst méně sladké a pít hodně piva. Oba jsme zhubli,“ směje se Warholm. „Je to, jako kdybychom byli ve stejném věku. Jestli působíme jako pětiletí, nebo padesátiletí, to nechám na vás.“
Letošní rok? Vlastně dar
Letos to měl být jeho rok.
Měl získat první olympijské zlato, plánoval double na evropském šampionátu. To všechno bylo pryč. Ani pandemie koronaviru ho ale v sezoně nezastavila.
Spousta jeho soupeřů letošní rok buď zabalila úplně, nebo jej vzali vyloženě jako přípravný.
Warholm? Neustále útočí na světový rekord.
„Pro mě bylo vždycky nejdůležitější být lepším. Sezona jako tahle dává lidem šanci ukázat, co v nich je. Nejste pod takovým tlakem, můžete závodit jak chcete, trénovat víc. Pro ty, kteří nejsou motivováni jen medailemi, je to vlastně dar,“ vysvětloval.
V srpnu v Monaku zaběhl parádní čas 47,10, o dva týdny později pak ve Stockholmu běžel dokonce 46,87 sekundy. Jen o devět setin tak zaostal za historickým maximem Kevina Younga.
Vlastně to ten běh dost připomínalo. Warholm totiž podobně jako Young na olympiádě v Barceloně shodil poslední překážku, která ho lehce rozhodila.
„Zkusil jsem to taky, ale nefungovalo to. Příště to zkusím bez zaškobrtnutí,“ smál se.
Na Tretře kvůli němu dokonce změnili harmonogram celého dne. Místo plánovaného startu ve 20.35, kdy měl celý mítink uzavírat, běžel Warholm už o dvě hodiny dříve.
„Chtěl jsem startovat co nejdřív, aby bylo co největší teplo, které zvyšuje šance na dobrý výkon. Proto jsem chtěl přijet na Tretru, děláte tady pro výkony atletů maximum,“ ocenil.
Ani to mu tentokrát nepomohlo.
A tak Youngův 28 let trvající rekord dál platí.