Hned při prvním utkání letošního Australian Open vás pořadatelé nasadili do Laverovy arény. Potěšili vás?
Dost jsem čuměla. Čekala jsem větší kurt, ale centr ne. Bylo prima si na něm zahrát. Výsledek je fajn (vyhrála 6:2, 6:0 nad Španělkou Sorribesovou). Jen můj výkon na centrkurt nepatřil. Musím se hodně zlepšit.
Patříte tu mezi favoritky. Cítíte, že se s vámi zachází jinak?
Trošku jo. Nejvíc se změnil zájem médií. Dřív jste za mnou chodili jenom vy Češi. Teď mi rozhovory po zápase zaberou třeba i hodinu. A líbí se mi, když si zahraju na větších dvorcích. Naopak mě naštve, když mě strčí na nějaký malý.
Přináší pozice hvězdy další výhody, nebo jen povinnosti?
Výhody moc nevidím. Taková Serena si asi diktuje program, kdy přesně nastoupí. A dost často je jí vyhověno. To já nedělám. Nechávám denní plán na organizátorech.
Co rezervace tréninkových kurtů? Je pro hráčku Top 10 snazší?
Je. Tady v areálu je pět kurtů na trénink a já se na ně jako nasazená pokaždé dostanu.
Co reklamní akce? Baví vás?
Přibývá jich. Teď v Brisbane jsme toho musely zvládnout hodně. Chodíte pozdravit sponzory. Jdete do města, fotíte se. Dáváte rozhovory, účastníte se dětských dnů. A tak.
Vnímáte, že tímto způsobem děláte reklamu tenisu, díky němuž vedete výjimečný život?
Tak to neberu. Plním povinnosti a moc nespekuluju. Každá hráčka si nejradši udělá své věci a odjede do hotelu. Nikdo nemá tyhle aktivity úplně v lásce, ale beru to jako fakt.
V Melbourne hvězdy pózují s koalou či jiným zdejším zvířetem. I vám nějaké dali do náručí?
Ne. Jen v Brisbane nás jednou vzali do zoo ke klokanům. A už bych k nim asi znovu nemusela. Nejsem zrovna milovník zvířat.
S jakou ochotou rozdáváte autogramy?
Snažím se. Když vyhraju, tak je to příjemnější činnost. Po porážce se většinou nepodepisuju. Jak jste viděli, dneska se po zápase autogramiáda nekonala, protože jsou diváci na centrkurtu moc vysoko. Jinak záleží na tom, jak moc spěchám. Po tréninku podpisy rozdám. I když ne vždycky na každého zbudou.
Poznávají vás teď víc na ulici?
Asi jo. V Melbourne se sice neztratíme tak snadno třeba jako v New Yorku. Ale místní obyvatelé jsou na nás zvyklí, takže větší pozornost cítím až na tenise.
Stoupá vaše popularita doma?
Jo, lidi si všimnou. Zájem umocnily výhry ve Fed Cupu a úspěch na US Open. Hodně velkou pozornost budíme, když jdeme se ségrou. A nejvíc, když se někde objevím s Michalem (přítelem Hrdličkou). Je hodně výrazný typ, s ním se neschovám.
Nabádají vás lidi z branže, abyste se předváděla na sociálních sítích jako třeba Šarapovová?
Párkrát jsem to slyšela. Jenže já moc aktivní nejsem. Občas něco na web dám, ale rozhodně ne pět příspěvků denně jako jiné holky.
Takže berete slávu jako nutné zlo?
Asi jo. Když se mi daří, sílí pozornost. Ne že by mi vyloženě vadila, ale zároveň ji nevyhledávám. K tenisu patří, jen se nemusím vidět všude. Radši zůstávám doma.
Omezujete s přítelem vycházky do společnosti?
Vždycky říkám, že se mi nikam nechce. A on od té doby, co je se mnou, taky nikam nechodí. Nemá úplně na výběr. A jak nemá ideální mediální obraz, nikam se necpe.
Veřejnost v něm vidí floutka a flamendra. Vadí vám to?
Vím o tom své. Nepotřebuju nikomu nic vysvětlovat. Už nějakou dobu se okolo něj nic neděje, přesto si o něm bulvár dál vymýšlí nesmyslné články. Asi si na něj zasedli. Někdo to odnést musí.
Prospívá vašemu tenisu pohoda v soukromí?
Asi jo. Michal mi nosí štěstí. Poprvé se mnou byl v Nottinghamu, pak v Cincinnati. Z obou turnajů mám titul. Čtyři týdny bez něj už jsou pro mě dlouhé. Proto jsem ráda, že za mnou přiletěl sem do Melbourne.
V čem je jeho přítomnost pro vás nejdůležitější?
Je bavič. Jdeme na večeři a je s ním legrace. Teď mám v týmu tři chlapy, bavíme se dohromady. Nikdy nám nedojdou témata, sedíme si. Taky se mi líbí, že nejsem sama na pokoji. Pustíme si s Michalem film, probereme věci, o kterých nemluvím se ségrou ani s trenérem. Navíc se čím dál víc vyzná v tenise, takže si povídáme i o něm.
