Kde jste v sobě vydolovala tu obrovskou bojovnost na posledních metrech?
To tedy nevím, kde se to ve mně vzalo. Nakonec byl ten finiš o fous.
Po dojezdu jste pak vypadala hodně zničeně. Neříkala jste si chvíli: Mám já tohle zapotřebí?
To je vždycky stejné, když jedu patnáctku. Ono se řekne, že je to jen o kolo navíc oproti kiláku, ale to poslední kolo je opravdu hodně dlouhé.
Měla jste mžitky před očima?
To mám vždycky po patnáctistovce, ať jedu dobře nebo špatně. Hůř ji snáším.
Překvapilo vás, jak dlouho se držíte na první pozici? Přemýšlela jste, kam až by vás to mohlo vynést?
Já nad tím ani nepřemýšlela. Jen jsem koukala, že jsou za mnou i závodnice, jako je Bachledová. To jsem netušila, že i takové závodnice porazím.
Jste nakonec jen necelou vteřinu od medaile. Teď už nemůžete být jen sprinterkou, už se té patnáctistovky nezbavíte.
Já se jí nechci zbavit. Je takovým dobrým tréninkem pro ten můj kilák. A když se zadaří, tak i na ní můžu zajet lepší umístění.
Třeba vás potom kouč Novák opět přemluví i k vaší nenáviděné trojce.
Myslím, že to takhle necháme. Na trojce mě už neočekávejte. (Novák se směje: To ještě neví, co na ni chystám.)
Povězte, jak vás letošní sezona změnila? Poprvé jste vyhrála závod Světového poháru, teď jste šestá na mistrovství světa.
Pro mě bylo hodně nové, že jsem začala jezdit pravidelně svěťák ve sprintu. Ta spousta cestování byla velká zkušenost. Před sezonou jsem měla přání jezdit kilák a patnáctku stabilně. Ať je to třeba desáté místo, ale stabilně. Stávalo se mi dřív, že jsem byla dvacátá a pak osmá. Tentokrát to bylo lepší. Ale poslední dva svěťáky v Erfurtu a Heerenveenu se mi nepovedly.
Nejspíš byla na vině i únava, ne? Ta z vás v Heerenveenu "vyvěrala" i po hlase.
Zavinilo ji nejspíš to cestování, období po lednových závodech v Salt Lake City mě stáhlo. Tři dny jsem ze Salt Lake cestovala, potom jsem čtyři dny spala a nic nedělala a v Inzellu na svěťáku kvůli tomu ani nestartovala. A Erfurt a Heerenveen pak nebyly dobré.
Zbyly vám v Soči ještě síly na sobotní tisícovku?
Teď se potřebuju pořádně vyjet, to bude hodně důležité. Pak se pořádně najíst a uvidíme. Zase bude nový den.
Nespavost tu na rozdíl od Martiny Sáblíkové není váš problém?
Ne ne, spala jsem asi devět hodin. Mám tu špunty do uší, ten hotel je takový bouřlivý. Máme na patře zápasníky.
Zápasníky?
Jo, mají tu nějaké soustředění a jsou dost hluční.
Vlastně vás čeká už jen posledních 2 000 metrů sezony: nejdřív tisícovka a pak nedělní dvoukolový závod na 500 metrů. To je už jen kousek, nemyslíte?
To je fakt. Teď ze mně všechno trochu spadlo, když už jsem šestá. Je dobré mít víc šancí na start: pětistovku, kilák i patnáctistovku. Kdybych jezdila třeba jen pětistovku, je to jeden závod a konec. Takhle vím, že když nevyjde jedna trať, může mi vyjít druhá.
Máte představu, jak strávíte zasloužené volno?
Rovnou s bruslemi by mě měli vysadit u školy. (Novák ji poopravuje: Nejdřív pojedeš do lázní, už jsem ti je objednal.) No jo, vlastně nejdřív lázně. Ale pak ta škola. Tu mi neodpustí.
Jste ve třetím ročníku?
Jo, jde to pomalu, ale jistě. Dodělávám letos půlku třeťáku. Mám to rozložené jako kdysi Martina.
Učíte se na závodech po večerech?
Každý den ne, ale občas jsem něco dělala. Aspoň věci, které mohu dělat sama, jako je němčina. I když tady jsem si řekla, že když je to mistrovství světa, hrotit to učení nebudu.
