Je zakladatelem a zároveň prezidentem Volejbalového klubu Karlovarsko, který se během tří let svého trvání zabydlel mezi domácí elitou. Stabilní pozice v semifinále extraligy a stříbro v Českém poháru jsou výsledky, které přesně zapadají do ambicí Jakuba Novotného.
„Nebudu lhát, že nemám vysoké cíle. Ale taky jsem realista. Takže ano, jsem rád, že jsme mezi elitou v České republice a jsem rád, že jsme loni vystrčili růžky v Evropě. Vždy ale pracujeme na tom, aby to bylo lepší,“ říká někdejší reprezentační univerzál a volejbalový internacionál se zkušenostmi napříč nejlepšími soutěžemi Evropy.
Pracujete na tom vy, pracují na tom ale také ostatní týmy.
Samozřejmě, není radno někoho podceňovat. Je tu Liberec, který je hodně silný, a pak dalších šest družstev, které do toho mohou mluvit. Kluci ale řekli, že chtějí finále, já jim v tom bránit nebudu.
Klub Karlovarska pečuje od svého vzniku také o volejbalovou mládež. Nárůst členské základny v regionu vás jistě musí těšit.
Ano, rosteme. Máme lidi, kteří se o to starají. Víťa Mašek vede naše „béčko“ a zároveň se stará o rozvoj mládeže: nábory, systém tréninků, komunikace s městem Ostrov atd. Milan Bican je tam jako hlavní trenér. Fungujeme v Ostrově s Mírou Křížkem, v Chodově s předškolními dětmi. Taky přemýšlím, co s tátou (trenér Josef Novotný), který by rád ještě trénoval. Hrajeme extraligu kadetů, kterou jsme začali výborně, pak máme ligu juniorů, krajské přebory. Nejsme v tomto ohledu ČZU nebo Příbram, ale jsme spokojeni.
V letošní sezoně vstupuje elitní tým Karlovarska znovu do pohárové Evropy, kterou jste na jaře dobyli pátým místem v Poháru CEV. Chystáte se na tak dlouhou a náročnou mezinárodní štaci i tentokrát?
Chystáme se. Už víme, že to začíná v prosinci s Mladostí Záhřeb. Jako vždy jsou to finance navíc, takže je sháníme. Jednáme stále i s Karlovarským krajem o podpoře. Na slavnostním zahájení na prvním zápase bylo dost lidí, takže očekáváme dobrou návštěvnost i letos. Máme nově spolupráci s klubem SK Kontakt Karlovy Vary, podporujeme ho, protože sport tělesně postižených sportovců je třeba podporovat. Oni navíc měli plavkyni na olympiádě, o tom si my mužem jen nechat zdát (úsměv).
V čem je největší síla současného extraligového Karlovarska?
V tom, že nás to všechny baví, že každý dělá to, co má a že se umíme mezi sebou vždy domluvit. Že se nikdy nic nevzdává. A že máme partnery, kteří jsou stabilní a věří tomu, co děláme. Bez nich by tu klub, který má sto padesát dětí, čtyřicet dospělých, osm trenérů, profesionální tým s pěti reprezentanty čtyř zemí, šest národních a jednu mezinárodní soutěž, nebyl.
Období před startem volejbalové sezony obstarávají v lichých letech evropské šampionáty. Ženský národní tým postoupil do play off, muži skončili dokonce sedmí a dosáhli nejlepšího výsledku na mistrovství Evropy za posledních šestnáct let a vy jste byl v pozici vedoucího reprezentačních úseků mužů a žen u toho. Jako manažer jste s vystoupením národních týmů na mistrovství Evropy spokojený?
Ano, jsem. Muži uspěli, jsou nejlepším míčovým sportem letošního roku, ženy splnily základní cíl. Tam jsme také sahali po elitní osmičce, z nějakého důvodu to nevyšlo v posledním okamžiku. Ale jinak po dvou letech práce, dílčích úspěchů i neúspěchů, jsem spokojen. Obě má družstva nebyla v Evropě za otloukánky a mají budoucnost. Jelikož končím u reprezentace, tak bych chtěl všem poděkovat. Trenérům, hráčkám i hráčům, lidem pracujícím na svazu, jako je Milan Labašta, a dalším.
Na předchozích dvou šampionátech skončila cesta českého týmu v základní skupině, letos došli reprezentanti do čtvrtfinále a porazili i obhájce titulu Francouze. Co stojí za takovým posunem mužstva?
Práce. V roce 2016 jsme obměnili družstvo i realizační tým. Tehdejší předseda ČVS nevěřil, že by hráči jako Finger nebo Džavoronok mohli hrát na té úrovni, na které hrají. Stejně tak, že by Nekola mohl vést národní družstvo. A stalo se. Za tím stojí práce hlavně celého realizačního týmu. Dalším důležitým faktorem pak bylo to, že družstvo si prošlo během těch dvou let vzestupy i pády, naučilo se fungovat i v krizích, které logicky přicházejí.
Necelé tři měsíce před mistrovstvím Evropy opustil reprezentaci hlavní trenér Miguel Falasca. Nakolik tato událost ovlivnila chod týmu?
Hodně, beru to jako jedno ze svých dílčích selhání. Ve chvíli, kdy se mi podařilo v družstvu vyřešit menší spory mezi hráči, trenér oznámil rezignaci. Jednal jsem s ním, řekl mu, že za vola budu i já, protože po Waiblovi to bude druhý zahraniční trenér, který mi odejde od reprezentací, ale nedal si to vymluvit. Mezek jako vždy. Udělal mi tam díru, kterou naštěstí Michal Nekola zaplnil skvěle. Přesto jednoznačně zastávám názor, že bez Falasky by družstvo nebylo tam, kde je.
Asistent Michal Nekola se stal hlavním koučem ze dne na den a dovedl tým do čtvrtfinále mistrovství Evropy. Dá se právě on označit za spasitele českého volejbalu?
Za spasitele nevím, to on by asi nerad slyšel. Ale určitě dokázal všem pochybovačům, že to může dělat, a za to jsem rád. Bude na něm, jak pojede dál. Samozřejmě v případě, že mu federace dá důvěru. Podle mého názoru by bylo zvláštní, kdyby ji teď nedostal.
Reprezentace žen sahala pod vedením trenéra Zdeňka Pommera také po evropském čtvrtfinále, nakonec vypadla v prvním kole play off. Dvanácté místo je odrazem současné reality?
U žen je to vždy strašně těžké. Osmičku si prostě holky po té sezoně zasloužily. V osmifinále vedly 2:0 a 19:16, přesto prohrály. Troufám si tvrdit, že za ty dva roky jsem do toho sportu lehce pronikl, přesto některým věcem stále nerozumím. Družstvo i realizační tým tomu letos obětovaly hrozně moc, bylo strašné vidět i ty nejzkušenější holky brečet. Jsem ale rád, že jsem mohl být součástí toho celku, že mne vzaly mezi sebe a nechaly mne platit jim do hráčské pokladny.
Ve funkci šéfa národních týmů mužů a žen působíte dva roky. Zmínil jste, že končíte, proč?
Důvody jsou hlavně časové, řídím extraligový klub, je to dost práce. Mám dvě děti a chci se jim věnovat. Další věc je, že se vracím do byznysu, který jsem musel opustit kvůli působení na svazu. Budu pracovat jako senior partner pro Martina Lébla a mít na starosti některé zahraniční trhy. A pak, nebudeme si namlouvat, že po volbách, kde jedna strana vyhrála o dva hlasy, jsme jedna velká šťastná rodina. Dokud bude mít vliv na chod ČVS pan Haník, tak není pro mne moc co řešit. Každý jsme nahraditelný.
