Kde se vzal?
Už v pěti letech se přestěhoval do Rakouska, kde deset let zdolával místní velehory. Spolu s bratrem poté závodil i za místní tým, než předloni zamířil do Itálie.
Vybral si ho totiž italský amatérský tým Giorgi, kde si musel zvykat na jinou mentalitu, na jinou kulturu.
„Byl to skok do neznáma. Nebyl jsem na to zvyklý a moc jsem nevěděl, co mě čeká. Ale rychle jsem se chytil,“ těšilo ho.
Jak by taky ne, vždyť tým, který sídlí na severu Itálie v Bergamu, okamžitě okouzlil. V průběhu loňského roku zvedal ruce nad hlavu celkem sedmkrát - daleko častěji než další junioři.
Stával se z něj výsostný vrchař, ovládl třeba etapu s cílem na bájném Zoncolanu. Na Gran Premio Cene-Altino zase o 20 vteřin překonal čas Damiana Cunega - vítěze Gira, který tady rekord stanovil, když mu bylo osmnáct - tedy o rok víc než Vackovi.
I letos to bylo podobné. Vacek znovu zářil na Italském poháru, na domácím Závodu míru vyhrál královskou etapu.
Závod co závod udivoval v kopcích, ve světovém žebříčku juniorů se usadil na třetím místě.
Také proto přišla nabídka od kontinentální stáje Hagens Berman Axeon, po které okamžitě sáhl. Vždyť americký tým v minulosti vychoval třeba vítěze dvou etap na letošní Vueltě - Bena Kinga, amerického časovkáře Taylora Phinneyho nebo belgického klasikáře Jaspera Stuyvena.
Učit se od příštího roku navíc bude od Axela Merckxe - syna „Kanibala“ Eddyho - největšího cyklisty historie.
A tak i přesto, že hvězdami české výpravy na letošním světovém šampionátu v Innsbrucku jsou Roman Kreuziger se Zdeňkem Štybarem, největšími šancemi na medaili a duhový dres oplývá právě Vacek.
V čele skupinky jede ve žlutém trikotu Karel Vacek.
Od Romana Kreuzigera neměla česká silniční cyklistika větší talent. V Karlovi Vackovi ho objevila. „Do Innsbrucku jsem si přijel pro duhový dres mistra světa,“ netají se.
Ve čtvrtek ho může získat.
Jaká je nálada před vrcholem sezony?
Panuje pohoda. Na závod jsem dobře připravený jak mentálně, tak fyzicky. Vím, že na to mám, že se nemám čeho bát, proč mít starosti, a to mě uklidňuje.
Příprava na šampionát tedy proběhla bez komplikací?
Myslím, že jsem dokázal formu ideálně naladit. Po nepovedeném mistrovství Evropy (skončil pátý), kde už jsem byl hodně unavený, jsem si potřeboval odpočinout. To se povedlo a pak jsem zase skočil do tréninku, což gradovalo minulý týden. Zakončil jsem ho soustředěním na Lago di Garda s Romanem Kreuzigerem a Zdeňkem Štybarem.
Jak moc vám pomohlo závěrečné soustředění s dvěma českými esy?
Kondičně už tolik ne, spíš mentálně. Byl jsem tam s lidmi, kteří už toho hodně prožili, s hvězdami mezinárodního pelotonu, což mi dodalo ještě větší motivaci. Dozvěděl jsem se spoustu věcí, na které si dát do budoucna pozor a najeli jsme samozřejmě poslední kilometry před šampionátem. O minulém víkendu jsem nezávodil, tak jsme si dali takovou simulaci závodu, což mi pomohlo být víc v klidu. Fyzicky jsem se od posledního závodu (Gira della Lunigiana) zlepšil tak o dvě, tři procenta, což není tolik. Ale v takové formě už je velmi náročné zlepšit se byť o jedno procento. Forma je dobrá.
Co jste od Kreuzigera se Štybarem odkoukával?
Bavili jsme se o dalších týmech do budoucna. Jak neudělat nějaký špatný krok, jak nepokazit přípravu na vrcholné akce, kde je nejlepší bydlení, trénink a tak podobně. Dozvěděl jsem se spoustu věcí, které můžu aplikovat v budoucnu u profesionálů.
S Romanem Kreuzigerem jste už nějakou dobu srovnáván. Nevadí vám to? Nesvazuje vás to?
Ani to na mě tolik nedoléhá. Roman i já jsme dva rozdílní cyklisté. Jsme rozdílné osobnosti z dvou jiných generací, cyklistika se za ty roky hodně změnila. Nekladu si na sebe žádný tlak, že bych měl Romana překonat. Dokázal toho opravdu hodně, ale mým cílem není překonat Romana Kreuzigera. Chci porážet ty největší hvězdy cyklistiky. Nechci být jen nejlepším českým cyklistou, chci se stát prvním českým vítězem Grand Tour. Myslím, že je to v budoucnu dosažitelné.
Podobnou máte zatím cestu k profesionálům. On i vy jste mládí strávili v zahraničí. Hodně vám to pomohlo?
Hrozně moc a zároveň to nebylo vůbec jednoduché. Neměl jsem lidi, kteří by mě k profesionálům dostrkali, člověk je sám zodpovědný za tu svou cestu a buď chce všechno obětovat škole nebo jako já cyklistice. Udělal jsem to a začíná se to vyplácet.
Za poslední roky jste toho vyhrál spoustu. Je nějaké vítězství, kterého si ceníte nejvíc?
Cením si všech výher a výkonů, kterých jsem dosáhl v této sezoně. To největší ale asi je, že jsem podepsal do Hagens Berman Axeon na příští dva roky. Je to cesta kupředu, a to je nejdůležitější. A to největší vítězství na silnici snad ještě tenhle týden přijde.
Tým vede Axel Merckx, syn legendárního Eddyho Merckxe. Na spolupráci s ním se těšíte?
Hodně se těším. Na výsledcích je vidět, že to s mladými cyklisty opravdu umí, což je pro můj růst ideální.
Už jste se spolu bavili o programu pro příští sezonu?
Zhruba ano, ale program se bude ještě hodně ladit. Záleží, jestli pojedu evropské nebo americké závody. Asi spíš ty evropské - Giro U23 a Tour de l´Avenir + italské jednorázovky. Až pak ve druhé sezoně bych jel Utah, Kolem Kalifornie, Colorado Classic.
Na Aveniru - Tour de France pro mladíky - budete mít velkou šanci předvést se World Tour týmům.
Přesně tak, to je velká příležitost. Ale jako prvoročák v kategorii do 23 let se celkové pořadí nemusí úplně povést. Nemusím mít dostatečné zkušenosti s balíkem. Ale můžu tam dobře jet v horských etapách a předvést se. Na celkové pořadí bych sázel až ve druhém roce, ale může se stát cokoliv.
Cokoliv se může stát i ve čtvrtečním závodu juniorů na světovém šampionátu v Innsbrucku. S jakými plány do závodu půjdete?
Favorit je jasný - Remco Evenepoel. Italové zase budou mít nejsilnější tým, pojedou hodně kompaktně, budou útočit. Jsou to excelentní vrchaři, nejlepší v balíku. Když udělají závod, i pro samotného Remka to bude velmi těžké. Ale podle mě se závod rozhodne až v úplném finále, kdy si budu hlídat Evenepoela a pokusím se ho urvat v kopci, nebo ho ospurtovat na cílové pásce.
Evenepoel se v úterý stal juniorským mistrem světa v časovce:
Huge congrats to the Men Juniors Individual Time Trial TOP 3 #InnsbruckTirol2018
— Innsbruck-Tirol 2018 (@ibk_tirol2018) 25. září 2018
1. Remco Evenepoel
2. Lucas Plapp
3. Andrea Piccolo
©bettiniphoto pic.twitter.com/fhGgBwd8PH
Dá se mu vůbec ujet? Má famózní sezonu, od příštího roku bude jezdit za belgický Quick-Step, stane se prvním cyklistou narozeným po roce 2000 ve World Tour a Belgičani ho přirovnávají právě k Merckxovi.
V kopcích už jsem ho dokázal porazit třikrát. Třeba v etapě s cílem na těžkém kopci mě ještě neporazil. Teď jsem ho dvakrát porazil na Giro della Lunigiana v Itálii, v horách rozhodně porazitelný je. Na druhou stranu on ví, že jsem v kopcích silnější, takže tam nebude útočit, ale bude to zkoušet po rovině, nebo dřív.
Vy se ale nebudete chtít nechat zaskočit. Cílem je duhový dres, je to tak?
Přesně tak. Jelikož nemám co ztratit, už mám podepsanou smlouvu na další roky, nemusím se ničeho bát. Půjdu do závodu s plným nasazením a udělám všechno, co bude v mých silách. Beru pouze výhru. Jedu tam vyhrát a když nevyhraju, tak ne že by mi to bylo jedno, ale jestli je člověk druhý, třetí, čtvrtý, pátý, třicátý, tak už je vždycky poražený. První místo je jen jedno.
