„Je to neskutečná kvalita, objevil jsem se v moři plném žraloků. Na každém turnaji je obrovská konkurence, těžko se to k něčemu přirovnává, je to fakt extratřída,“ říká Zlej Kája, jak si sám přezdívá.
„Kájovi se povedla neuvěřitelná věc. Před třemi roky by mi přišlo neskutečné, že budeme mít českého hráče mezi profíky a teď ho máme. Je to skvělá motivace i pro další, kteří vidí, že to jde. Že i z našich podmínek se mezi nejlepší dá dostat,“ těší českého promotéra a komentátora šipek Pavla Kordu.
Sedláček aktuálně může hrát nejlepší turnaje, jaké šipkařský svět nabízí. A rozhodně na nich není do počtu. Na tom posledním třeba vyřadil exmistra světa Roba Crosse a vypadl až po velkém boji se současným králem světa – Petrem Wrightem.
„Po zápase mi poklepal po rameni a řekl, že s takovou hrou se neztratím. Neříkám, že jsem si tím získal respekt, ale rozhodně už o mě ví. Ví, že existuju. Tím turnajem jsem se bohužel taky trochu připravil o moment překvapení, teď už si na mě budou dávat pozor,“ pousměje se.
Samouk
K šipkám se dostal přibližně v 23 letech, naprostou náhodou.
Od jednoho kamaráda dostal terč jako dárek. Začal si doma házet, až šipkám propadl. Začal si shánět různé informace o zápasech a turnajích.
„Všiml jsem si i automatu v hospodě a viděl jsem, že si lidi hází. Internet se v té době rozjížděl, takže informací bylo málo, ale postupem času jsem zjistil, že i v Česku existují turnaje, ligy,“ popisoval.
Na šipky měl přirozený talent. Nikdy neměl žádného trenéra, rádce, který by mu alespoň na začátku pomohl, přesto hned začal vítězit.
„Opravdu, od začátku se mi dařilo, přitom jsem úplný samouk. Nebyl turnaj, kdy bych si nepřinesl domů nějaký pohár,“ vzpomíná na své začátky.
Cesta k profesionálům přesto trvala dlouhých 25 let. Až letos v lednu se Sedláčkovi povedlo profesionální kartu získat díky triumfu na jednom z turnajů v Německu.
„A teď mám na dva roky neuvěřitelné možnosti,“ těší ho.
Hra milimetrů
Jak se vlastně pozná dobrý šipkař?
„Musí být soustředěný, cílevědomý. Musí vědět, co chce hrát, a musí mít taky štěstí, protože je to hra milimetrů. Proto musíte v tréninku naházet milion šipek,“ popisuje.
Sám si to může dovolit.
Provozuje sklad s plynem, kde má dva zaměstnance, ale jinak je svým pánem. I v průběhu dne si tak čas od času zahází na terč, který má v kanceláři na dveřích.
„Musí se ke mně vcházet až po třech ťuknutích,“ směje se.
Terč měl i doma, ale kvůli bezpečnosti dětí ho musel odinstalovat. Tréninkové centrum přesunul do sklepa, kde má čtyři terče, na které každé úterý a čtvrtek večer hází.
„Snažím se hrát hlavně v práci půlhodinu až hodinu, pak dvakrát týdně večer doma. Do toho nějaké plavání, posilovna, když je na to čas. Ono se to nezdá, ale turnaje jsou náročné. Tři dny jen stojíte od rána do večera na jedné noze a házíte, což není sranda,“ vysvětluje Sedláček.
Náklady spojené s cestováním na turnaje řeší díky spolupráci s firmou MDA Promotions. V současnosti se šipkami uživit nedokáže, ale věří, že jednoho dne to zvládne.
„Jsem o tom přesvědčený, jinak bych to nedělal,“ říká.
K tomu se ale potřebuje dostat mezi absolutní špičku. Za výhru na mistrovství světa je prémie půl milionu liber…
„A já jsem přesvědčený, že už letos může jeden z turnajů vyhrát, jeho výkony ho předurčují k tomu, aby byl brzy mezi špičkou, je to fakt výborný hráč,“ má jasno Korda.
