„Částečně se ještě ozývají, ale rameno po operaci udělalo obrovský pokrok,“ pochvaluje si jediný český člen nejprestižnější třídy silničního mistrovství světa, tedy MotoGP. Fanoušci i známí mu říkají Abája, někteří mu však zlomyslně začali přezdívat Padája kvůli pádům, které jej často provázely.
Letos ovšem jejich počet výrazně zredukoval. „Je to hlavně motorkou, které po dlouhé době můžu zase věřit. Vím, co se bude dít a jak bude reagovat na to, co na ní udělám. To je obrovské plus,“ popisuje své soužití s hondou.
Jen dvakrát se mu v této sezoně stalo, že neviděl cíl, zbylých šest závodů dokončil do patnáctého místa. „Pravidelně bodujeme a bojujeme s ostatními hondami, což je super. Makám na tom, aby to bylo ještě lepší, ale prorazit mezi ostatními není jednoduché,“ podotýká 17. muž průběžného pořadí.
„Přišli mladí kluci, co do toho jdou po hlavě, pak jsou tam další, kteří mají strašně moc zkušeností. Není snadné se prosadit, přece jen je to společnost dvaceti nejlepších závodníků na světě.“
Kategorie MotoGP je navíc rozdělená na dva světy. Jedna polovina sedlá výrazně lepší stroje než ta druhá. „Samozřejmě je nepříjemné, když člověk nastupuje do závodu s tím, že prvních deset dvanáct lidí nemůže předjet, ale tak to prostě je. Bojujeme s tím, co máme, a v příštím a přespříštím roce se budou dít velké změny v náš prospěch,“ líčí Abraham.
Sám zažil také jednu výraznou změnu. Studium práva dotáhl k titulu magistra a nyní se chystá vrhnout na brněnskou Univerzitu obrany.
„Budu dělat obor zbraně a munice. Je to můj koníček, takže mě to hodně láká,“ oznamuje Abraham. Studovat a závodit přitom znamená docela fušku. „Kombinuje se to blbě, protože jsem pořád pryč. Se zkouškami mi učitelé někdy vyhoví, jindy se kroutí. Navíc se hned po závodech učit na zkoušku je celkem záhul, ale zatím jsem to vždycky nějak zvládl.“
„Makám na tom, aby to bylo ještě lepší, ale prorazit mezi ostatními není jednoduché.“ Karel Abraham, motocyklový závodník |
Pohodlný život bez studia zatím odkládá. „Rád bych to udělal a určitě by to bylo super, ale pak už bych se k tomu nikdy nevrátil. Tak se to snažím nahnat teďka,“ vysvětluje krok směrem do budoucna. „Mám víc plánů, co bych chtěl vyzkoušet. Uvidím, co z toho půjde.“
Zatím ovšem zůstává závodníkem. Ve čtyřiadvaceti letech by v mnoha oborech byl stále zelenáčem, za řídítky ovšem patří mezi veterány. V kolotoči mistrovství světa kroutí už desátou sezonu. „Jsem tam dlouho, ale spousta dalších je tam ještě výrazně déle,“ upozorňuje Abraham, kterému ještě motorkový svět nezevšedněl. „Člověk si postupně na hodně věcí zvykne, ale rozhodně to není rutina. Každý závod je jiný a pořád je to velký záhul, takže mě to pořád baví.“
Zvlášť když mu na konto pravidelně naskakují body tak jako letos.
