"Asi bych měl teď zakvákat. Druhý den byl z mé strany tragickej, necítil jsem se tak fresch jako včera," smál se po skončení závodu sympatický chlapík, v jehož mluvě nelze přeslechnout jemný anglický přízvuk. Rodák z Olomouce emigroval s rodiči ve svých šesti letech do Toronta. Před dvěma roky se však rozhodl vrátit ke kořenům a bojovat o výsluní na české atletické scéně.
Po několika neúspěšných pokusech se letos díky osobnímu rekordu 7837 bodů konečně dočkal limitu pro start na vrcholné akci. A evropský šampionát v Göteborgu si také patřičně užíval. "Možná to bude znít jako fráze, ale pro mě je neskutečná čest reprezentovat Českou republiku a navíc závodit po boku takových veličin jako jsou Dvořka se Šebou," vysekl poklonu svým parťákům.
"Vždycky jsem si přál závodit za Česko a jsem šťastný, že jsem se toho dočkal. I když nejsem úplně nejmladší, určitě mám před sebou ještě dost závodů. A příští rok na mistrovství světa v Ósace předvedu lepší výkon než tady," sliboval odhodlaně.
A kam až se chce zlepšovat? "Jsem realista, takže vím, že mám určitou hranici. Jakou? To vám neprozradím," smál se nejprve. "Letos už žádný desetiboj nepůjdu, ale příští rok bych to chtěl dotáhnout tak na 8150 bodů a v olympijské sezoně tak na 8300 bodů," byl nakonec konkrétní.
S desetibojem začínal proti svým kolegům pozdě, možná proto má o to větší motivaci. "Trenér mi říká, že jsem trochu masochista, ale mě desetiboj strašně baví. Nedělám ho kvůli penězům ani kvůli slávě, ale abych si splnil sen. Odmalička si přeju jednou závodit na olympiádě. A teď je to relativně blízko," zasnil se svěřenec trenéra Ludvíka Svobody.
S přípravou mu hodně pomáhá i Tomáš Dvořák. "Jsme tréninkoví partneři, takže mi určitě hodně často a hodně dobře radí," říká na adresu svého "druhého" kouče. "Budu šťastný, když to tak bude pokračovat dál a budu trénovat pod Ludvíkem a vedle Tomáše."
Jeho cestu za vylepšením osobního maxima komplikovalo v Göteborgu počasí. Desetibojaře trápil během závodu déšť, vítr a ani teploty nebyly zrovna letní. "No bylo to chvilkama peklo ale pro všechny stejný. Když přerušili kvůli bouřce tyč, vypil jsem asi půl litru kávy, abych se zahřál a probral. Tu já ale přitom normálně vůbec nepiju," smál se.
Při zámořské životní etapě rozhodně nevynikal jen v atletice. Studoval v americkém Kansasu, může se chlubit tituly v biologii, kineziologii. Vystudoval i základy medicíny a uplatnění může najít i jako diplomovaný masér. Atletika je ale pro něj momentálně vším.
A obětuje jí dokonce i vztahy. Před časem se rozešel s přítelkyní... "Řekněme, že jsem měl na vybranou. A já mám atletiku rád." Jeho věčně usměvavá tvář vyzařující optimismus a pozitivní energii v tom momentě na okamžik posmutněla.
