"Vážně nevím, jsem tady nová. Nemám s tím žádné zkušenosti," culila se Burgrová poté, co se na strakonické palubovce fotila s fanoušky a pohárem. Zpocená, ulepená od šampaňského, ale šťastná.
Ilono, vy jste ve svých necelých osmadvaceti vyhrála první českou klubovou trofej...
... a jsem nadšená! Hraju basket už docela dlouho, takže je jasné, že si první český klubový titul užívám. Moc mě to hřeje.
Jak těžké bylo k té trofeji dojít?
Snadné to pro nás nebylo. Už páteční semifinále nám dalo zabrat: holky z Hradce Králové jasně ukázaly, proč si říkají Lvice. Naštěstí jsme si proti nim rychle vytvořily solidní náskok, který jsme udržely až do konce.
A sobotní finále s Brnem?
Brno taky zahrálo dobře, zadarmo jsme pohár nedostaly. A jestli to z tribuny vypadalo, že je to pro nás snadný zápas? Víte, Brno má strašně úzký kádr, je jich málo. A asi na ně dolehl i nabitý program: ve středu hrály holky Euroligu a o víkendu dva zápasy ve Strakonicích...
Pomohlo vám to?
Jasně, únava byla na Brňankách vidět. Přesto jsem doufala, že zápas bude o něco vyrovnanější. Kvůli nám i kvůli divákům. Ale ani tenhle průběh mi nevadil.
Ve středu jste s přehledem vyhrály poslední duel euroligové skupiny v Gdyni. Jak moc vám stobodová výhra pomohla při pohárovém víkendu?
Vítězství v Polsku bylo moc důležité hlavně pro pohodu v týmu. Dokázaly jsme si, že umíme hrát kolektivní basket. Ten se nám totiž v předchozích několika zápasech kamsi vytratil, což se asi fanouškům moc nelíbilo. A nedivím se jim.
Za jedenáct dnů jste odehrály pět zápasů. Jak se po takové porci cítíte?
Asi si budu muset promluvit s panem trenérem, jestli bych si nemohla nechat den volný, protože pak nás zase čeká liga stylem sobota - středa - sobota. Alespoň den bych nechtěla vidět míč.
