Deblkanoistům Volfovi a Štěpánkovi bude 34 let a od nedělního odpoledne už nejsou závodníky. Nyní se Volf stane šéfem vodácké Dukly a Štěpánek coby trenér jeho podřízeným. "Bude ode mě dostávat výkonnostní cíle. To na Dukle musíme," směje se první z nich - ovšem na pondělí dává Štěpánkovi volno.
Po kouči Mohoutovi, který je vedl, přebere Ondřej Štěpánek deblkánoe Karlovský - Jáně a Kašpar - Šindler. "Kluci jsou hotoví závodníci, na tu práci se těším. Zvlášť když v zimě už nemusím do vody."
Letošní loučení oznámili v předstihu zkraje sezony. "Tím snáz se nám pak závodilo." A ani medaile jejich rozhodnutí nezviklala.
Odchází s nimi celá jedna úspěšná generace českého vodního slalomu? Zmizí ze scény i Stanislav Ježek a Štěpánka Hilgertová? Možná... Nebo taky ne.
Ježek ve finále kanoistů nezopakoval bronzový šampionát 2006. "Po šťouchu na desítce jsem riskoval. Říkal jsem si, že na ty mladé a silné kluky to nemůže stačit. A přišel ještě jeden šťouch." Skončil sedmý. V Troji závodil, organizoval, byl zdánlivě nezničitelný. Jenže teď je unavený.
"Závodit budu dál. Nějaký Český pohár si určitě sjedu," ujišťuje. Ale zůstane rovněž v reprezentaci? Zarazí se. "Nevím, zda chci znovu absolvovat zimní přípravu a zimní soustředění." Do Austrálie na něj bral s sebou rodinu, aby se od ní na měsíc neodlučoval. S rodinným rozpočtem tak mimořádně zatřásl.
Další zima u něj rozhodne. Totéž platí pro kajakářku Hilgertovou, 45letou legendu. Slzy se jí draly do očí, když nepostoupila v Troji ze semifinále. Prokleté dva šťouchy. "Věděla jsem, že mě budou mrzet. Byl to víc boj než pěkná jízda," říkala.
Celý rok snila o pražském finále. Vyhrála republiku, byla čtvrtá ve finále Světového poháru. Měla na to. "Tak jsem se těšila. Atmosféra se tu blížila té olympijské. Zase jsem čerpala z diváků energii." Smutně kráčela od cíle, syn Luboš ji objal, utěšoval.
S mladicemi Kudějovou a Ornstovou později dominovala v klání hlídek, ještě jednou jí hráli na stupních vítězů hymnu, zase se jí draly do očí slzy, tentokrát dojetí. Chce o tohle všechno přijít? Řekne dost, končím? Nebo i za rok vypluje do peřejí na mistrovství světa v americkém Marylandu?
Ne, konečné slovo od ní (zatím) neuslyšíte. "Uvidíme, kam mě život nasměruje," poví jen. "Jestli se dál budu pohybovat kolem vody, nebo přijde definitivní konec, nebo částečný, nebo žádný."
Aby po vzoru Volfa a Štěpánka už na začátku sezony oznamovala konec kariéry, to není její styl. "Pak bych si tu poslední jízdu nedokázala užít. Každý to máme nastavené jinak."
