Nejlepší domácí závodník všech dob bude tradičně největší českou zbraní i na blížícím se šampionátu, i když na uplynulém MS tuto roli zcela podle představ nesplnil.
Držitel dvanácti medailí vyšel ve španělské Seville po dlouhé době naprázdno. O vyslovený výbuch přitom nešlo: Doktor skončil čtvrtý, pátý a šestý, zajel velmi solidní časy, ale soupeři byli prostě rychlejší.
Vedle české jedničky letí do zámoří dalších čtrnáct reprezentantů včetně jediné ženy ve výpravě, kterou je nadějná kajakářka Jana Blahová.
Na obhajobu dvou medailí ze Španělska se chystají deblkanoe Petr Fuksa, Petr Netušil a čtyřkanoe, do níž s Fuksou a Netušilem, který nahradí Petra Procházku, dále usednou Karel Kožíšek a Jan Břečka. Úspěchy obou posádek jsou nicméně z
neolympijské trati na 200 metrů.
Sprinterská dvoustovka je přímo specialitou české čtyřkanoe. Na stupně vítězů se na MS takto prosadila již posedmé za sebou (1-4-2). V roce 1993 navíc skončila třetí na 500 m. S jedinou výjimkou si šel pokaždé pro cenný kov veterán Procházka, na pěti
medailích se podílel Fuksa. Společně s Doktorem vybojovala čtyřka drtivou většinu z 23 ryze českých medailí.
Celková bilance domácí rychlostní kanoistiky čítá 68 medailí. Čeští a dříve českoslovenští reprezentanti získali 12 zlatých, 29 stříbrných a 27 bronzových kovů. Z hlediska umístění bylo dosud nejúspěšnější akcí MS roku 1950 v Kodani. Dvě medaile tehdy vybojoval Josef Holeček (zlato C1-1000 m, stříbro C1-10.000 m) a
další dva mistrovské tituly přidala deblkanoe Jan Brzák, Bohumil Kudrna (1000 a 10.000 m).
Na stejných tratích si pak pro bronz dojely dvojice Václav Havel, Jiří Pecka a Bohuslav Karlík s Oldřichem Lomeckým. Vedle "Felixe" Brzáka nebo Holečka patřili k největším
tuzemským kanoistickým postavám v dalších letech mistři světa Jiří Vokněr či Jiří Vrdlovec. Posledním závodníkem světové špičky před Doktorovým nástupem byl slovenský kajakář Attila Szabó.
Jediné zlato mezi ženami si v roce 1938 v kategorii deblkajaků připsaly Marta Pavlisová s Martou Zvolánkovou (500 m). Sportovní počátky rychlostní kanoistiky spadají do poloviny 19. století. Jejich průkopníkem byl John MacGregor, který stál v
roce 1866 u zrodu londýnského klubu Royal Canoe Club a o tři roky později v Anglii zorganizoval první vodáckou regatu.
První významnou akcí mezinárodního rozsahu bylo premiérové mistrovství Evropy. Uskutečnilo se roku 1933 a úlohy pořadatele se zhostila Praha. Na olympijských hrách se rychlostní kanoistika poprvé objevila roku 1936 v Berlíně, dva roky poté se ve Švédsku uskutečnilo první mistrovství světa.
V čele jeho historického medailového žebříčku zůstávají stále reprezentanti Maďarska.
