Tak dlouho přešlapoval někdejší juniorský mistr světa na vrcholných akcích dospělých pod stupni. Pátý na olympiádě v Turíně. Pátý na šampionátu v Sapporu.
Čtvrtý v Liberci. A opět minulou sezonu ve Val di Fiemme, když na středním můstku po druhém místě v prvním kole neukočíroval nervy a propadl se na osmou příčku.
"Táta mi kdysi říkal: Musíš stokrát prohrát, než jednou vyhraješ," povídá student tělovýchovné akademie, který už ve dvanácti letech vylezl na velký můstek v Zakopaném a doletěl na 128 metrů.
Ovšem aby se ze sobotního stavu mysli "já jsem ale takový blbec" přenesl do nálady vítězné, k tomu potřeboval pomoc tří lidí.
Zaprvé: profesionálního psychologa Kamila Wodky. Třikrát týdně usedají ti dva ke společným seancím.
Zadruhé: psychologa amatéra Adama Malysze. V Itálii mu "Orel z Wisly" promluvil do duše. "Stal se Kamilovým dobrým duchem," tvrdí Apoloniusz Tajner, bývalý Malyszův kouč.
A za třetí: vlastní manželky. Ewa Bilanová, bývalá judistka a profesionální fotografka, je o dva roky starší. Poznali se před šesti lety, když dělala fotoreportáž ze závodů v Planici. Půl roku jsou už svoji.
"Kamilovi dodala Ewa křídla," ujišťuje Tajner. Však také Stoch nesouhlasí s tvrzením jiných skokanů, že manželství a děti ubírají metry. "To je pěkný nesmysl." Po pohovorech s triem svých mentorů byl schopný ustát tlak vedoucího muže po 1. kole na velkém můstku.
"Takový tlak vás okrádá o uvolněnost," říká. "Znám to, takhle jsem už prohrál závod v Sapporu. Jenže tady jsem prožil super den. Vyzrál jsem. Věřím, že kdybych skákal v Sapporu dnes, už bych o vedení nepřišel."
V pátek večer si na náměstí došel pro své zlato. A mužem, který ho dekoroval, byl Adam Malysz.
