„Zvládám to, i když se asi nedá vždycky všechno stoprocentně dodržet. Vídám se jen s blízkou rodinou, chodím na procházky, jsem otestovaný, jinak jsem v pohodě. Chybí mi srazy s kamarády, ale to teď bohužel nejde. Začalo to vlastně už loni, když jsme ještě zvládli se sejít na Slovensku, ale od září už nic. Teď jsme to chystali znovu kvůli narozeninám, ale můžeme maximálně po telefonu,“ řekl Brabenec pro web České basketbalové federace.
Dlouholetá opora hlavně brněnské Zbrojovky má na kontě účast na osmi evropských a dvou světových šampionátech, Brabenec hrál také na třech olympiádách. Na ME získal stříbro (1985) a dva bronzy (1977 a 1981). Nejraději vzpomíná na olympijské hry v Kanadě 1976 a stříbrný evropský šampionát v Německu o devět let později.
„Největší radost mám ze šestého místa na olympiádě v Montrealu. V té době nás nechtěli pustit na kvalifikaci, tehdejší předsednictvo nám to zakázalo a nějakým zázrakem se podařilo, abychom mohli odjet,“ vzpomínal Brabenec.
„V kanadském Hamiltonu byl celý svět, který se nedostal z jednotlivých kvalifikačních zón a my porazili Jugoslávii, postoupili přes Brazílii, Španělsko a další státy a dostali se na olympiádu do Montrealu, kde jsme skončili šestí. Ze všech tří olympijských kvalifikací, které jsem hrál, se nám podařilo postoupit,“ řekl Brabenec.
„Následně na olympiádě jsme hráli s Američany, kteří suverénně vyhráli a poráželi všechny o dvacet a s námi ještě dvě minuty před koncem prohrávali. V tehdejší basketbalu dokázala česká hlava něco vymyslet. Byly jiná pravidla, nebyla taková tvrdost, rychlost, ale česká hlava dělala z Američanů „voly“. Pak bohužel přišla klasická česká mentalita, rozklepali jsme se a o pět bodů prohráli,“ vzpomínal Brabenec.
„Tehdy seděl v hledišti Wilt Chamberlain, hvězda NBA a ten tleskal a žasnul, co Češi dokázali. Beru jako velké osobní štěstí, že jsem se toho mohl zúčastnit. Jako druhé vzpomínám na Stuttgart, protože získat druhé místo na Evropě v 35 letech pro mě byl parádní úspěch. Nejenže jsem tam byl nejstarší, ale celá základní pětka byla třicátníků,“ dodal Brabenec, který bude na přelomu června a července u televize fandit, aby se účasti pod pěti kruhy dočkal v Tokiu poprvé i tým samostatné české mužské reprezentace.
Stále se věnuje mládeži v týmu Tygři Brno. „Míč jsem měl v ruce naposledy v prosinci, protože ještě dělám trenéra a mohli jsme v tu dobu krátce trénovat. Mívám ho v ruce pravidelně, ale teď v podstatě dva měsíce nic z pochopitelných důvodů,“ podotkl.
„Basket mě nepustil i proto, že jsem si ty kluky vypiplal. S kolegou jsme je převzali, když jim bylo kolem 11 let a teď je máme čtvrtý rok. Přišli jsme o loňské mistrovství republiky kvůli covidu, letos máme výborný tým, který neprohrál, a přijdeme o něj zřejmě znovu. Ještě bych je chtěl mít příští sezonu, jestli uděláme nějaký úspěch a pak už nám je stejně seberou,“ dodal ke své současné náplni.
