„Doufám, že soupeři budou koukat,“ říká dvaadvacetiletý úřadující mistr světa na kajaku a člen zlatého čtyřkajaku.
Do Milána zamíříte coby obhájce dvou loňských titulů - jak se vám taková role zamlouvá?
Myslím na ni ve dne v noci, stejně jako kluci ze čtyřkajaku! (směje se) Ale vážně - tak to nebereme. Tohle mistrovství světa není tolik důležité z pohledu umístění, hlavně chceme vybojovat postup na olympádu. Zlato by samozřejmě bylo ideální, ale v případě čtyřkajaku znamená jistotu postupu sedmé místo. Pak bych mohl na olympiádě jet i na kajaku, časový pořad to umožní.
O Rio pojede 11 lodíMS rychlostních kanoistů startuje ve čtvrtek v Miláně a vzhledem k tomu, že na něm půjde na tratich 200 a 1000 m o postup na olympiádu v Rio de Janeiru, jde o nejdůležitější závod za poslední tři roky. Hlavními českými želízky budou čtyřkajak Havel, Trefil, Dostál, Štěrba, deblkánoe Radoň, Dvořák a kanoista Fuksa. Nominace na MS |
Cožpak nyní v Miláně nebudete mít medailové ambice právě i na kajaku?
Na singlu bych považoval za úspěch finále, ale když mi to sedne, chci samozřejmě útočit na přední příčky. Doufám, že soupeři budou koukat. Budu to brát jako loňské mistrovství světa, chci ukázat, co jsem natrénoval. A buď se na soupeře budu před cílem dívat, jak jsou vpředu, anebo se budu otáčet, kde jsou. Radši bych druhou variantu.
Vzpomenete si ještě na zlatý loňský závod?
Byl to velice příjemný zážitek. Když jsem viděl, jak máme s těmi nejlepšími srovnané špičky lodí, řekl jsem si, že musím přidat. A ono se to povedlo, nikdo už mě nepředjel.
Do světové špičky jste vtrhnul na olympijských hrách v Londýně, kde jste se čtyřkajakem získali bronz. Tenhle slavný závod si také vybavíte?
Byl to naprostý šok. Bylo mi devatenáct! O rok dřív jsem vyhrál juniorské mistrovství světa, krátce před olympiádou jsem maturoval... Nějak se to všechno sešlo. Naše jízda nebyla úplně dokonalá, možná jsme měli i na lepší výsledek, ale dopadlo to krásně.
Nehrozí teď nebezpečí, že byste mohl pociťovat medaile z velkých podniků jako závazek?
Určitě ne. Mým snem je vyhrát olympiádu, řekl bych, že za tím jdu docela cílevědomě. Mohlo by se to povést už v Riu, nechci to ale zakřiknout, ani plánovat. Pokud se ale všechno povede, není to vyloučené.
Nevyčítají vám kolegové ze čtyřkajaku, že chcete opět jet obě disciplíny?
Vůbec ne. V roce 2013 jsem na mistrovství světa v Duisburgu od singla upustil a všechno podřídil čtyřkajaku, na němž jsme získali stříbro, ale připadal jsem si nevytížený. Loni jsem se k téhle kombinaci vrátil a vyšlo to - kluci vědí, že když zajedu dobře singla, uklidním se a jsem schopný podat super výkon i na čtyráku.
V případě úspěchů byste se v anketě Sportovec roku konečně mohl prosadit do elitní desítky. Mrzelo vás hodně loňské dvanácté místo?
Mrzelo nemrzelo, je to anketa a v Česku fotbaloví a hokejoví novináři asi moc nehlasují pro menšinové sporty. Já už víc než dvě zlata získat nemohl. Na druhou stranu mě potěšili lidé, kteří se mě zastávali v internetových diskusích.
Vy se ale snažíte, aby rychlostní kanoistika menšinovým sportem nebyla...
Už jsem zaznamenal nárůst závodníků v mládežnických kategoriích. Za nás moc dětí nezávodilo, dnes je jich dvakrát tolik. Pomalu se rozrůstáme - věřím, že za tím stojí právě výsledky čtyřkajaku, kanoisty Martina Fuksy, deblkánoe Radoň, Dvořák... A snad i mojí maličkosti.
