Miroslav Caban začal patnáctého června stoupat ke své první osmitisícové hoře v životě. "Můj cíl bylo pomoci expedici k vrcholu a pokud budu mít sílu a budu na tom dobře, samozřejmě ho i dosáhnout," říká sedmatřicetiletý Caban, který vyrostl pod Vysokými Tatrami. Na hory, které z duše miloval, se ale od chvíle, kdy bratrance jeho otce zasypala lavina, nesměl ani podívat.
Proto začal hrát volejbal a dostal se až do extraligy. "Hory ve mně ale zůstaly," říká mladý horolezec.
Jakmile se přistěhoval na Moravu, vrátil se k horelezectví. "Shodou okolností se objevil v Hustopečích Radek Jaroš, kamarád, který slezl Mount Everest," vzpomíná na dobu před bezmála třemi lety Caban. Od té doby začal horolezectví věnovat všechen volný čas. "Vylezli jsme spolu s Radkem několik skalek, potom skal a nakonec jsem se s ním před rokem přihlásil na expedici na Broad Peak, jednu z nejlehčích osmitisícovek. Ta se nicméně neuskutečnila vloni ani letos. A tak mi zůstala jenom K2," směje se Caban.
Hora K2 je totiž s osmi tisíci šesti sty metry druhou nejvyšší a nejtěžší osmitisícovkou na světě. Horolezci dobře vědí že právě ona má na svědomí nejvíc lidských životů. "K2 nedá vydechnout. Česenova cesta k vrcholu je těžší, protože jde přímo do sedla, kde se ve výšce 7 900 metrů spojuje s klasickou cestou. A to je nejvyšší výška, které jsme dosáhli," podotkl.
Cesta do čtvrtého tábora, jen sto metrů pod osmi tisíci, trvala pět týdnů. Ze sedmi členů expedice se do něj dostali jen čtyři, z toho dva onemocněli. "Já jsem patřil mezi ty zdravé. Měl jsem dostatek sil," říká Miroslav Caban, původní profesí strojní inženýr, který se na Moravě začal živit vinařstvím. Expedice ale měla smůlu na počasí.
"Selhala předpověď, což byla škoda. Celou noc a příští den mělo být na K2 hezké počasí. Proto jsme se v jedenáct hodin v noci vzbudili a začali vařit. Na to, aby jsme dorazili na vrchol hory, jsme potřebovali vyrazit v jednu hodinu ráno. Kompletně jsme se oblékli a vyšli před stan. Za deset minut ale začalo hustě sněžit a foukat. Vrátili jsme se zpátky do stanu a čekali. Do rána napadlo metr sněhu," popisuje Caban.
"Z hory jsme odešli skutečně v pravou chvíli," dodal. Když se někdo Miroslava Cabana dnes zeptá, jestli je mu líto, že si nesáhl na vrchol slavné K2, směje se. "Nejsem z toho smutný. Rozum sice říká: lituji, že jsem nevyšel na vrchol, protože vím, že jsem na to fyzicky i psychicky měl a snad bych to i dokázal, ale duše je spokojena. Vylezl jsem jednu z nejtěžších cest na světě. Na vrchol jít nebyla šance," podotkl horolezec z Hustopečí.
