"Hodně jsme si věřili. Byli jsme aklimatizovaní, odpočatí a počasí bylo podle předpovědi na dalších pět až šest dnů dobrý," popisoval na vlastních internetových stránkách Radek Jaroš. Vzápětí se však počasí začalo dramaticky horšit, v druhém výškovém táboře ve výšce 6800 metrů Češi strávili dvě noci. "Počasí nás nepustilo dál," vzpomínal Jaroš.
Přesto se česká minivýprava pokusila v sobotu jít vstříc vrcholu. Sněhová vánice však neustala a horolezci, kteří byli připraveni na vrcholový útok, zůstali další dvě noci uvězněni ve stanu ve výšce 7400 metrů.
Původně měli pokračovat až do 7900 metrů a ze čtvrtého výškového tábora vyrazit na vrcholový útok. "Sněží, sněží a sněží. Dvě noci jsme tady zavřený. Hrajeme karty a vedeme řeči co dál. Martin chce zůstat, já chci dolů a Miska je tak mezi. Ale třetí den, když odhazuje sníh okolo stanu a je jasný co je čerstvýho, jsme už na sestup dva. Laviny jsou příliš akutní," líčil Jaroš.
Češi se na zpáteční cestu obrátili v pravé poledne a sestup se proměnil v drama. "Motám se jako vítr v bedně, bačkory sněhu na mačkách. Místy je po pás sněhu, místy čistej led. Jedno podklouznutí a tep je hned na 180 a lapá se po dechu," svěřil se s průběhem sestupu Jaroš.
Do základního tábora dorazili v pondělí okolo šesté hodiny večerní. "Po neskutečné hostině rychle do spacáků a pořádně se vyspat. V 7400 metrech ve vichru a stanu promáčklým navátým sněhem se člověk moc nevyspí. Čtyři dny jsme neviděli slunce. Máme toho dost. Ale co dál? Chceme strašně domů, máme toho plný zuby, ale nad náma je nevylezenej vrchol?!," zakončil Jaroš.
