"Muhammad Ali a Joe Frazier si to kdysi rozdali v nejslavnější bitvě boxerů.
V současné NBA, a možná vůbec ve sportu, neexistuje větší rivalita, než jaká panuje mezi New York Knicks a Miami Heat," objevilo se v listu USA Today.
"Play off nemělo ten správný říz, dokud jsme nepotkali Miami," potvrdil Allan Houston z New Yorku. "Je to jako když proti sobě bojují dvě rodiny.
Takové střety bývají hodně osobní." Roznětku napětí, ostrých zákroků, bitek a urážlivých výroků možná odpálil věhlasný kouč Pat Riley. Věčně zamyšlený chlapík, libující si v oblecích firmy Armani, opustil před pěti lety New York, ačkoliv měl s Knicks ještě smlouvu. A přestoupil do Miami, kde mu navíc nabídli místo prezidenta. To nemohli v New Yorku nechat bez odezvy.
Pomyslnou válku však zahájila až nevinná scénka v play off 1997. Hráči se řadili pod koš a hledali nejvýhodnější pozici pro doskok. Vtom drobný rozehrávač Ward začal bušit pěstmi do kolen Browna z Miami. Ten si to nenechal líbit, svalil střízlíka na zem a nastala mela. O rok později se v Madison Square Garden porvali domácí ranař Johnson s miamskou hvězdou Mourningem, kterého navíc v afektu lapil za nohu soupeřův kouč Van Gundy, jinak důsledně lpící na vybraném chování. V obou případech následovaly zákazy činnosti.
Nikdo z protivníků nezapomene na moment, který loni ochromil publikum v Miami v závěru rozhodujícího utkání o postup z prvního kola. Allan Houston vystřelil v poslední vteřině, míč se několikrát povozil dokola po obroučce, až ke zděšení napěchované haly zapadl do síťky. New York vyhrál 78:77.
"Loni s námi pěkně vyběhli, to se musí změnit," burcuje Alonzo Mourning, vůdčí postava Miami.
Podobně smýšlí také kouč Riley, alespoň soudě podle taktické přípravy před začátkem série. Po tréninku svolal hráče a vydal se s nimi do kina na válečný film o ponorce - aby poznali, jak se námořníci chovají v mezních chvílích. Zároveň všem doporučil, ať se zdrží siláckých výroků v médiích a raději se koncentrují.
"Máme před sebou jediný cíl, a to je vítězství," řekl Riley v kabině. "Všechno ostatní odčerpává vaši energii." Nelítostná bitva nakrátko přerušila i jedno neobvykle pevné přátelství mezi třicetiletým Mourningem a o sedm let starším Patrickem Ewingem, nejlepšími pivoty svých týmů. Mourning začal kvůli Ewingovi ve dvanácti letech s basketbalem, nosí stejně jako on číslo 33, dokonce se přihlásil na stejnou univerzitu. Nyní se navštěvují s rodinami a společně jezdí na dovolenou. "Alonzo proti mně hraje vždycky agresivně, hlavně když se blíží léto. Cítím jeho lokty, každý dotek," tvrdí Ewing, který usiluje o svůj první titul NBA už patnáctý rok a pro svůj sen přemáhá i protivné zdravotní patálie se zády, koleny a achilovkou. "Nejlepší by bylo, kdyby dostal nakládačku a já bych ho pak pozval na večeři."
V současné NBA, a možná vůbec ve sportu, neexistuje větší rivalita, než jaká panuje mezi New York Knicks a Miami Heat," objevilo se v listu USA Today.
"Play off nemělo ten správný říz, dokud jsme nepotkali Miami," potvrdil Allan Houston z New Yorku. "Je to jako když proti sobě bojují dvě rodiny.
Takové střety bývají hodně osobní." Roznětku napětí, ostrých zákroků, bitek a urážlivých výroků možná odpálil věhlasný kouč Pat Riley. Věčně zamyšlený chlapík, libující si v oblecích firmy Armani, opustil před pěti lety New York, ačkoliv měl s Knicks ještě smlouvu. A přestoupil do Miami, kde mu navíc nabídli místo prezidenta. To nemohli v New Yorku nechat bez odezvy.
Pomyslnou válku však zahájila až nevinná scénka v play off 1997. Hráči se řadili pod koš a hledali nejvýhodnější pozici pro doskok. Vtom drobný rozehrávač Ward začal bušit pěstmi do kolen Browna z Miami. Ten si to nenechal líbit, svalil střízlíka na zem a nastala mela. O rok později se v Madison Square Garden porvali domácí ranař Johnson s miamskou hvězdou Mourningem, kterého navíc v afektu lapil za nohu soupeřův kouč Van Gundy, jinak důsledně lpící na vybraném chování. V obou případech následovaly zákazy činnosti.
Nikdo z protivníků nezapomene na moment, který loni ochromil publikum v Miami v závěru rozhodujícího utkání o postup z prvního kola. Allan Houston vystřelil v poslední vteřině, míč se několikrát povozil dokola po obroučce, až ke zděšení napěchované haly zapadl do síťky. New York vyhrál 78:77.
"Loni s námi pěkně vyběhli, to se musí změnit," burcuje Alonzo Mourning, vůdčí postava Miami.
Podobně smýšlí také kouč Riley, alespoň soudě podle taktické přípravy před začátkem série. Po tréninku svolal hráče a vydal se s nimi do kina na válečný film o ponorce - aby poznali, jak se námořníci chovají v mezních chvílích. Zároveň všem doporučil, ať se zdrží siláckých výroků v médiích a raději se koncentrují.
"Máme před sebou jediný cíl, a to je vítězství," řekl Riley v kabině. "Všechno ostatní odčerpává vaši energii." Nelítostná bitva nakrátko přerušila i jedno neobvykle pevné přátelství mezi třicetiletým Mourningem a o sedm let starším Patrickem Ewingem, nejlepšími pivoty svých týmů. Mourning začal kvůli Ewingovi ve dvanácti letech s basketbalem, nosí stejně jako on číslo 33, dokonce se přihlásil na stejnou univerzitu. Nyní se navštěvují s rodinami a společně jezdí na dovolenou. "Alonzo proti mně hraje vždycky agresivně, hlavně když se blíží léto. Cítím jeho lokty, každý dotek," tvrdí Ewing, který usiluje o svůj první titul NBA už patnáctý rok a pro svůj sen přemáhá i protivné zdravotní patálie se zády, koleny a achilovkou. "Nejlepší by bylo, kdyby dostal nakládačku a já bych ho pak pozval na večeři."
