Jak se světová jednička chová mimo kurty? S kterými tenisty kamarádí a s kterými ne? Proč se věnuje charitě?
Poznal jste hodně světových hráčů. V čem je Federer výjimečný?
Především je přírodní talent. Má optimální postavu na tenis, je lehký a tak velký, že může dobře servírovat a ještě se dobře hýbat. Ostatní mají buď jedno, nebo druhé.
To ale není v tenise nejdůležitější.
Psychika je víc, samozřejmě. Roger o tenise hodně přemýšlí. Když ho masíruju, má puštěnou televizi a zápasy komentuje: „Tak to neměl hrát, protože ten druhý umí to a to.“ Také proto si teď hodně věří na hráče, jako jsou Hewitt nebo Roddick.
Věří? Jak to?
Už prolomil jejich mysl. Jdou na kurt a jako by se ho předem báli. Lleyton je sice dobrý, ale na Rogera nemá. Jediný, kdo ho může v současnosti potrápit, je Marat Safin. Dokázal to nakonec i tady v semifinále Australian Open.
Konec u Davis Cupu
Vy s Federerem pracujete přes dva roky. Tehdy tak dobrý nebyl. Co se změnilo?
Ještě před dvěma lety se Pavel Kováč staral o české tenisty v Davis Cupu. Skončil, když se místo Jana Kukala stal kapitánem Cyril Suk. Takhle na to vzpomíná: „Bylo to v Paříži, Cyril měl s Martinem Dammem trénink těsně před Rogerem. Odešel trochu dřív, pak se vrátil, a to už jsem si říkal, že se něco děje. Oznámil mi, že je nový kapitán a že pro mě v jeho týmu není místo.“
Hodně se zklidnil. Pořád je živý, dělá vtípky a na tréninku stále někoho napodobuje, ale už se nevzteká. Když jsme spolu začínali, všechna jeho energie šla mimo kurt. Zbytečně. Musel se naučit ji dávat do tenisu.
To se dá naučit?
Určitě. Tím, že mu to neustále vytýkáte a ukazujete na příkladech. „Koukej, když jsi byl úplně klidný, zahrál jsi tyhle balony. A když nejsi, dáš dvojchybu nebo zkazíš lehký úder.“ Zkouším s ním ještě jednu věc. Když udělá chybu, říkám mu, ať se na to nedívá jako hráč Federer, ale jako jeho učitel, který mu má poradit, jak to mělo být. To proto, aby víc přemýšlel.
Hlídáte mu i stravu?
Radím mu a on poslouchá.
Co jí?
Má rád italskou kuchyni, saláty a těstoviny na jakýkoliv způsob. Naučil se jíst červené maso, může i kuře, ale ne ryby.
Jak hodně může ve stravě hřešit?
Dlouhodobě určitě ne. Ale dost často mlsá čokoládu a švýcarské perníky. Víno ani pivo nepije.
Jak často s Federerem jste?
Od rána do večera, na snídani, na obědě i na večeři. Kdyby se něco stalo, musím být čtyřiadvacet hodin na příjmu. Minulý rok mi volal i ve čtyři ráno, že ho bolí hlava.
Dokáže ocenit vaši práci?
Loni po Wimbledonu mi dal hodinky. A je toho víc. Přejeme si na Vánoce a on mi napíše, že spolupráce se mnou je příjemná a že se těší na další rok. Po finále Turnaje mistrů v Houstonu měl v šatně proslov a v něm mi taky poděkoval. Že je se mnou šťastný.
Když spolu sedíte na večeři, o čem se bavíte. O tenise?
Ne ne, spíš o autech. To Rogera zajímá. Taky mluvíme o tom, co se děje ve světě, teď například v Asii.
Tam poslal dost peněz, že?
On se charitě věnuje a tíhne hlavně k Jihoafrické republice, odkud pochází jeho maminka. Málokdo to ví, ale přes jednu charitativní organizaci tam čtyřiceti nebo padesáti dětem platí dvakrát denně teplé jídlo a školu. Teď v Austrálii s námi sedí v lóži rodiče Petera Cartera, jeho bývalého trenéra, který se zabil v letadle. Pozval je sem a zaplatil jim ubytování ve stejném hotelu, kde je on.
Kdo je jeho největší tenisový kamarád?
Má rád francouzské hráče. Llodru, Esducého, ale i Oliviera Rochuse z Belgie, Itala Staraceho nebo Brita Henmana. Úplně se všemi se ale nebaví, to je pravda.
Například?
To jméno už tady padlo.
Lleyton Hewitt?
Jistě. Určitě je to výborný hráč, byl i jednička na světě, ale tenis je gentlemanský sport. Co předvádí on, do něj nepatří. Od té doby, co Roddicka přestal trénovat Brad Gilbert, se začíná Roger bavit i s ním. Andy je srandista, Gilbert byl zvláštní.
Zkuste mi popsat svůj běžný den. Co pro Federera děláte?
Starám se mu o tělo. Dohlížím na to, aby byly jeho svaly protažené a aby mu hrozilo menší riziko zranění. Špičkoví hráči jsou přetížení. Přelétávají kontinenty, mění časová pásma a organismus by dřív nebo později vypověděl službu.
Takže ráno vstanete a...
Roger musí spát osm devět hodin, to už naučil i svou přítelkyni. Jdeme na snídani, pak je strečink a pak chvíle volna, kdy třeba hrajeme šachy nebo karty. V den, kdy není zápas, následuje oběd, další strečink před tréninkem, trénink a večeře.
Liší se vaše práce podle počasí?
Když je vedro jako tady v Austrálii, je důležité, aby Roger neskončil v křečích. Proto zvyšujeme dávky vitaminů, minerálů a dodržujeme pitný režim. Drinky nejsou tak ředěné.
Radíte mu, aby hrál míň turnajů?
Určitě. Už taky nehraje první kolo Davis Cupu, což je skoro k nevíře. Vždyť on pro Švýcarsko žije.
To bylo na vaši radu?
Bylo to hodně přesvědčování. Od jeho kondičního trenéra, od přítelkyně, od lidí, kteří se kolem něj točí.
Proč?
Protože na něm záleží, jak Švýcarsko dopadne. Během tří dnů hraje tři těžké zápasy a fyzicky i psychicky ho to vyšťaví tak, že ho dáváme čtrnáct dní dohromady. On když hraje za Švýcarsko, nechá na kurtu duši.
Kdo na něj určitě netlačí, je trenér. Žádného už víc než rok nemá. Jak to?
Malý zázrak. Teď mu sice pomáhá bývalý australský tenista Tony Roche, ale trenér to není. Už se mu nechce jezdit po světě a dohodli se jen na pár týdnů v roce. Než se dali dohromady, Rogerovi pořád někdo volal a nabízel se. S Tonym si rozumí, ale ví, že to dlouho nepůjde. Trenéra potřebuje.
