Dlouho fanoušci čekali na tak zábavný Valonský šíp.
Nešlo jen o to, že Alejandro Valverde prohrál, byl to hlavně způsob závodění, který byl v 82. ročníku slavné klasiky nejzábavnější za poslední roky.
Tolikrát se útočilo, tolikrát to vypadalo, že je Valverdeho Movistar v úzkých. Žralok Vincenzo Nibali se objevil v jednom z důležitých úniků dne a ano, znovu se rozhodlo až na závěrečném 1 200metrovém stoupání na Mur de Huy.
Tentokrát však nahoře po šesti letech neslavil Španěl.
ZA ŽIVOTNÍM TRIUMFEM. Julian Alaphilippe si jede pro vítězství na Valonském šípu.
Julian Alaphilippe se celý kopec držel za zadním kolem Jelleho Vanenderta. „Když jsem se na něj otočil a viděl v očích ten jeho výraz, bylo mi jasné, co přijde,“ popisoval Belgičan.
Přišla úžasná exploze Francouzovy síly. Na metě 150 metrů před cílem Alaphilippe projel kolem Vanenderta a upaloval za největším triumfem své kariéry.
Při průjezdu cílem však neslavil. „Upřímně, nevěděl jsem, že jsem vyhrál. Neslyšel jsem rádio a myslel jsem si, že Nibali je stále před námi,“ popisoval.
Až bratranec Franck, který se od mládí stará o jeho trénink a který na něj čekal v cíli, mu oznámil, že opravdu vyhrál.
„Snažím se věřit si v každém závodu a letos v zimě jsem pracoval na tom, abych měl ještě to něco navíc, co dělá rozdíl mezi pódiem a vítězstvím,“ usmíval se v cíli.
Ve středu „to něco“ našel.
Kolo vs. bicí
Pochází ze Saint-Aman-Montrod, malého městečka uprostřed Francie. „Je to místo, na které nedám dopustit, protože se tam cítím líp než všude jinde na svět,“ říká.
Jeho maminka byla ženou v domácnosti, otec dirigentem v orchestru.
„I proto tolik miluji hudbu. Stejně jako jízda na kole, i muzika hraje v mém životě důležitou roli,“ vypráví.
Právě otec ho odmala vedl k bicím, na které hrál až do třinácti let, než dostalo přednost kolo. Alaphilippe začínal na horském, věnoval se i cyklokrosu.
„Byl jsem hodně hyperaktivní dítě a škola mě nikdy nebavila. Potřeboval jsem se neustále hýbat, ne být na jednom místě,“ popisoval.
I proto každý den hned po výuce vyrážel na výlety v sedle. V sedmnácti začal pracovat v prodejně s koly a také po vzoru svého bratrance vstoupil do cyklistického týmu.
„Byl nejmenším klukem ve skupině, ale bylo na něm něco zvláštního. Ten temperament, mentalita vítěze,“ vzpomíná trenér Thierry Michaud.
Bylo jasné, že v něm dřímá něco speciálního. Kromě silnice vítězil mezi juniory i na Světových pohárech v cyklokrosu.
V roce 2013 se připojil k týmu Etixx-Ihned, farmě belgického Quick-Stepu, za kterou jezdil i Petr Vakoč.
Oba si okamžitě padli do oka, na závodech spolu bydleli a často si také pomáhali. To ještě netušili, že se spolu hned za rok sejdou i ve velkém Quick-Stepu.
Alaphilippe měl vůbec slušný start mezi elitou. Zaujal čtvrtým místem na Tour de l´Ain, nebo třemi umístěními v Top 4 na závodě Kolem Katalánska.
Až rok 2015 byl ale zlomovým.
Na Amstel Gold Race ještě ze sedmého místa jistil výhru týmového kolegy Kwiatkowského, na Valonském šípu už dojel při premiéře druhý, stejně jako na následném Lutychu. V obou případech za Valverdem.
Druhý dojel na Valonském šípu i o rok později, k tomu vyhrál závod Kolem Kalifornie, čtvrtý dojel na olympiádě v Riu a podobně úspěšně zahájil i rok 2017.
Dojel pátý v Abú Zabí i na Paříž-Nice, v úvodním Monumentu sezony skončil na Milán-San Remo třetí za Kwiatkowskim a Saganem.
TI NEJLEPŠÍ Z MONUMENTU MILÁN-SAN REMO. Uprostřed vítěz Michal Kwiatkowski, vlevo druhý Peter Sagan, vpravo pak třetí Julian Alaphilippe.
Zdálo se, že forma stoupá v pravý čas, když přišla pátá etapa Kolem Baskicka, ve které nepříjemně upadl a poranil si koleno.
O měsíc později dokonce podstoupil operaci a dlouhé tři měsíce se dával dohromady. „Ani nedokážu vyjádřit, jak moc jsem zklamaný,“ soukal ze sebe poté, co vinou zranění musel vynechat ardenské klasiky a také Tour de France.
V druhé půlce sezony se však vrátil silnější a motivovanější. Vyhrál svou první etapu na Vueltě a plánoval, jak se rok 2018 stane jeho rokem.
Ještě pár soubojů nás čeká
Už na startu sezony novináře přesvědčoval: „Pódia už mě nebaví. Chci je proměnit ve výhry.“
A dařilo se mu to. Hned v letošním úvodním závodu se radoval z výhry ve čtvrté etapě Oro y Paz. Na Baskicku byl neporazitelný první dva dny a nyní na Valonském šípu utnul čtyřletou hegemonii neporazitelného Valverdeho.
Španělský matador nebyl po první prohře za posledních pět let nijak zklamaný ani naštvaný. Na pódiu se usmíval, stejně tak na následné tiskové konferenci.
„Víte, nemůžete pokaždé vyhrát. Dneska je čas pogratuloval Julianovi. Tenhle závod je specifický v tom, že všichni soupeří se mnou. Já byl na startu největší favorit a že jsem skončil druhý? I za to jsem rád,“ usmál se 37letý Španěl.
I přes pokročilý věk chce Valverde u cyklistiky ještě minimálně dva roky zůstat a užít si olympiádu v Tokiu.
„Takže ještě pár bitev mezi mnou a Julianem asi uvidíte,“ slíbil fanouškům.
Právě ti francouzští měli ve středu největší radost, vždyť svého vítěze na Valonském šípu oslavovali poprvé od roku 1997, kdy vyhrál Laurent Jalabert.
Už tuto neděli Alaphilippa s Valverdem čeká repete na čtvrtém Monumentu sezony a poslední ardenské klasice Lutych-Bastogne-Lutych.
A Francouz do ní půjde s pocitem, že ve středu porazil neporazitelného.
