Při vší úctě k výkonům Egana Bernala, nikoliv vítězný Kolumbijec, nýbrž právě Alaphilippe zůstane pro Francouze a nejen pro ně jednoznačným symbolem této Tour.
Za nezměrnou bojovnost. Za veškeré své útoky. Za popírání papírových předpokladů. Za vůli obstát i v terénu, kde měl být zadupán do země. Za dvě vyhrané etapy. A za čtrnáct dnů ve žlutém trikotu!
PRVNÍ DEN VE ŽLUTÉM. Julian Alaphilippe se po třetí etapě ujímá vedení na Tour.
V roce stého výročí zrození legendárního dresu si Tour ani nemohla přát lepšího ambasadora na kole i mimo něj. Scéna, jak si Alaphilippe v hustém dešti za cílem ve Valloire sundal žlutý trikot a oblékl do něj mrznoucího malého chlapce, se stala hitem sociálních sítí.
Společně s Thibautem Pinotem, vyhnaným ze závodu tři dny před koncem Tour kvůli zranění kolene, tak moc dlouho živil naděje, že po 34 letech se dokáže z titulu na Tour opět radovat domácí jezdec.
Tour de France 2019Speciální příloha iDNES.cz: zpravodajství, rozhovory, reportáže, komentáře, startovka, přehled etap, historie závodu, ... |
Když byl pak v kroupami bičovaném pátečním dramatu na Iseranu o maillot jaune připraven, vyšel deník Dauphiné na titulu s obřím titulkem Dantovská etapa.
Peklem, očistcem i rájem projížděli toho dne cyklisté. Bernal našel ráj. A Alaphilippe? Peklo?
Ne, tak byste ho hovořit neuslyšeli. „Vydal jsem ze sebe vše. Naprosto ničeho nelituji,“ ujistil.
V sobotním odpoledni se v Albertville postavil na start poslední alpské etapy nezvykle zbarvený, po dlouhé době opět v modrém týmovém dresu - a ve stavu „na pokraji sil“.
Vjel do ní ze druhého místa celkové klasifikace, se ztrátou 45 sekund na Egana Bernala, ale brzy po startu podal Kolumbijci ruku a gratuloval mu. To gesto bylo všem jasné: Sílu na jakoukoliv žlutou protiakci už v sobě nemám.
Otázka zněla jinak: Udrží aspoň stupně vítězů?
Neudržel. Kvapík stájí Jumbo a Ineos neustál. Třináct kilometrů před cílem se odporoučel ze skupiny favoritů, ztrácel víc a víc.
„Očekával jsem, že dnes někde vybouchnu a stalo se,“ líčil později. „Nebýt pomoci Enrika Mase, explodoval bych ještě mnohem dříve a přijel do cíle s patnácti minutami záseku.“
Nakonec ztratil „jen“ tři, ovšem i ty znamenaly, že se propadl za Gerainta Thomase, Stevena Kruijswijka a Emanuela Buchmanna na páté místo pořadí.
Den poté, co ho svlékli ze žluté. Julian Alaphilippe a poslední metry do cíle ve Val Thorens. Už ví, že přišel i o stupně vítězů v Paříži. "Ale mohu být hrdý na svoji Tour. Kdybyste mi před ní řekli, co všechno tu zažiju, nikdy bych vám neuvěřil," povídal. Byl hvězdou s velkým H. https://t.co/BU9rkc049K
Za cílem padl na asfalt, obraz ubitého muže. Přesto ještě vsedě ujišťoval: „Jsem naprosto vyčerpaný a zároveň šťastný.“
Důvod byl prostý: „Hrál jsem na Tour všechno, nebo nic. Takový je můj temperament. A jsem hrdý na to, co jsem tady předvedl.“
Po třetí etapě do Epernay, kde žlutý trikot oblékl poprvé, každého přesvědčoval, že nemá nejmenší naději ani úmysly mít ho i v Paříži. O tomtéž byli přesvědčeni také soupeři. Jenže postupně před nimi odhaloval celý svůj potenciál. Ve vítězné časovce, na svazích Tourmaletu, při kaskadérském sjezdu z Galibieru.
Vyděsil favority. Až pět alpských vrcholů čnících nad 2 000 metrů se pro něj stalo příliš velkým soustem.
Look who came to Paris to enjoy the Champs-Élysées fiesta #TDF2019 Photo: @GettySport https://t.co/jrog8OFDbm
„Letošní Tour ale vysoce překonala vše, co jsem si uměl představit,“ tvrdil. „Stala se závodem, který v mém životě změní tolik věcí. Já vím, je to jen sport, ale na tu přízeň a lásku statisíců lidí nikdy nezapomenu.“
Ten pocit obrovské sounáležitosti mezi ním a Francouzi je nyní oboustranný. „Bylo mi ho strašně líto, když Julian o žlutý dres přišel,“ říkala mi starší recepční v hotelu Ancolie. „Ale jsme na něj všichni tak moc pyšní.“
V neděli mu celá země aplaudovala, když kráčel na pódium na Champs-Elysées, aby u Vítězného oblouku převzal cenu pro nejbojovnějšího jezdce Tour.
Good night, everyone! #TDF2019 Photo: Sigfrid Eggers https://t.co/WYcgNopUpS
Mohl by si zde jednou kráčet i pro trofej nejcennější?
Teprve čas ukáže, zda letošní události přesvědčí Alaphilippa i tým Deceuninck-Quick-Step, aby se v budoucnu na celkovou klasifikaci Tour zaměřil. V příští sezoně, kdy chce na vrchařsko-klasikářské trati zaútočit na olympijský titul v Tokiu, to možná ještě nebude. Závod pod pěti kruhy se koná pouhých šest dnů po skončení Tour.
Jestliže však bude chtít bojovat o stupně vítězů na Grand Tour, šéf týmu Patrick Lefevere by mu měl v tom případě pořídit k ruce nejméně jednoho velmi kvalitního vrchařského pomocníka.
Nebo raději rovnou dva, jelikož Enric Mas má namířeno do Movistaru.
