Zatímco jeho soupeři z hlavního pole makali, aby dojeli poslední závodníky z čtyřčlenného úniku, on vyčkával.
Hlídal si situaci a sledoval, jak si vede Joao Almeida, jeho týmový kolega z Quick-Stepu, který jel vepředu.
Zpravodajství z druhé etapy Tirrena-Adriatica |
„Byla to pro nás perfektní situace,“ líčil Alaphilippe. „Spolu s Kasperem Asgreenem a Zdeňkem Štybarem jsme se snažili držet pozice na čele balíku. Věděl jsem, že Almeida jede vepředu na plný plyn, takže jsem se soustředil na to, co se děje za mnou.“
Za ním jako první vystartoval Geraint Thomas. Dostal se před něj a rychle se blížil k Almeidovi. Alaphilippe musel jednat.
„Pochopil jsem, že nadešel můj čas a musím něco udělat. Když jsem viděl, jak jsme se přiblížili k Almeidovi, dal jsem do toho všechno,“ popisoval.
Alaphilippe se prohnal kolem soupeřů z pelotonu a pak i kolem parťáka Almeidy. V závěru se na něj ještě dotahovali Mathieu van der Poel a Wout van Aert, oba ale marně.
Zatímco tak Van der Poel kroutil hlavou a vyčítal si pozdní nástup, osmadvacetiletý Francouz rozpřáhl ruce, podíval se k nebi a slavil.
„Bylo to velice dramatické a intenzivní finále,“ vyprávěl. „Ale už i během závodu se jelo ostré tempo. Odvedli jsme dnes skvělou práci. Byli jsme motivovaní a závěr nám sedl.“
Pro Alaphilippa se jednalo o první vítězství v letošní sezoně.
Předtím už byl jednou třetí v horské etapě závodu Kolem Provence, potom druhý na klasice Strade Bianche. Tentokrát mu triumf už neunikl.
„Je skvělý pocit vyhrát závod v duhovém dresu. Navíc v Itálii, tedy zemi, kde jsem ho vybojoval. Už jsem poznal, že v tom dresu není jednoduché vítězit. I proto je to dnes o to sladší,“ líčil.
Moc dobře ví, o čem mluví.
Od říjnového vítězství na šampionátu v Imole ho často provázela smůla, dělal nepochopitelné a opakované chyby. Jen si vzpomeňte…
Lutych-Bastogne-Lutych: Alaphilippe si myslí, že už má vítězství v kapse. Rozpřahuje ruce a slaví. V tom se ale před něj dostává Primož Roglič a Francouz končí mezi poraženými.
Brabantský šíp: Alaphilippe znovu slaví před cílovou páskou. Toho tentokrát využije Van der Poel a vyhodí kolo dopředu. Kdo je vítěz? Rozhoduje až cílová fotografie. Nakonec přeci jen triumfuje Francouz, znovu si ale koledoval.
Kolem Flander: Alaphilippe spolu s Van der Poelem a Van Aertem šlape v úniku. Pětatřicet kilometrů před cílem ale najede do doprovodné motorky. Padá k zemi, končí v bolestech a se zlomeninou na pravé ruce.
Podobným minelám se Francouz chce už letos vyvarovat. „Když máte na sobě dres mistra světa, každá i sebemenší chyba je tisíckrát víc vidět. Poučím se,“ sliboval.
Nijak zásadně se ale měnit nechce.
„Nejlepším způsobem, jak uctít duhový dres, je zůstat věrný tomu, čím jsem vždy byl. Zůstanu u svého stylu závodění, budu stále jezdit ofenzivně, útočit,“ tvrdí.
Šancí ukázat mistrovský trikot bude mít letos opravdu hodně. Po Tirrenu by se měl představit na Milán-San Remo. Poté by měl zamířit na belgické klasiky a na Flandrech se pokusit o odvetu.
„Kvůli pádu na ně nemám dobré vzpomínky. Ale právě díky tomu budu mít letos ještě větší motivaci uspět,“ vyhlíží kostkovou klasiku.
V létě by ho pak měla čekat Tour de France a olympijské hry v Tokiu (které začínají jen pět dní po konci Tour). A v září ještě obhajoba duhového trikotu na mistrovství světa v Belgii.
Nyní se ale soustředí jen na nejbližší závody. V druhé etapě Tirrena ukázal, že se mu to daří.