Skupina favoritů v čele s keňskými a etiopskými běžci diktovala tempo během Pražského maratonu. Ve zhruba desetičlenné skupině plné Afričanů však nechyběl ani japonský maratonec Juki Kawauči společně se svým vodičem.
„Přijel jsem do Prahy vylepšit svůj osobní rekord 2:08,14. Už čtyři roky se mi to nepovedlo,“ vyhlásil 30letý Kawauči.
V Praze předtím nikdy nestartoval.
Specifika trati v české metropoli tedy poznával až během samotného závodu. Kostky, tramvajové koleje. To vše stálo v cestě za jeho vysněným překonáním osobního rekordu.
A to doslova.
Na 32. kilometru Japonec stále bojoval o vítězství, ačkoli se v čelní skupině pohyboval na chvostu, dokázal akceptovat tempo těch nejrychlejších. Jenže poblíž Rudolfina ošklivě upadl. S krvavě sedřeným bokem však pokračoval až do cíle na Staroměstském náměstí.
Kawauchi ties Mekonnen's world record of 22 career sub-2:12 marathons despite fall at Volkswagen Prague Marathon: https://t.co/QaRtjAGJIq https://t.co/vNKKhJYA6M
Do cíle doběhl v čase 2:10,13 na šestém místě. Vyčerpaný okamžitě zamířil do péče lékařů.
„Do 32. kilometru jsem běžel opravdu skvěle. Takový výkon jsem ještě v Evropě nepodal,“ zamýšlel se. „Dodá mi to obrovské sebevědomí směrem k mistrovství světa v Londýně.“
Pro rodáka z Tokia byl Pražský maraton prvním letošním na evropské půdě. V Asii ale stihl už sedm půlmaratonů a dva maratony k tomu. Navíc vždy v časech, které mu s přehledem zajistily letenku na světový šampionát do Londýna. I pro profesionálního běžce velmi obtížná kombinace. Pro Kawaučiho však nikoliv.
Hobík s neuvěřitelnou láskou k běhu
Atletice se začal věnovat už v šesti letech, jeho slibné výkony v mládežnických kategoriích ale přerušilo období vleklých zranění. Přední univerzitní týmy si ho do svých sestav nevybraly. I proto zmizel z hledáčku manažerů, kteří v Japonsku, kde je maraton mimořádně oblíbeným sportem, hledají profesionální běžce.
You win some you lose some. Happy to say no serious damage from fall. Thanks to Eliud Macharia for stellar pacing. https://t.co/wQFbKOpVL8
Jenže usměvavý vytrvalec se nevzdal. Na plný úvazek kývl na práci v kanceláři střední školy na předměstí Tokia. Tréninkové jednotky poté začal polykat brzy ráno a večer.
„Chci lidem ukázat, že běhat na světové úrovni se dá i při zaměstnání,“ prohlašuje.
Na start svého prvního maratonu se postavil v roce 2009, tehdy dokončil v čase 2:19,26. Do povědomí krajanů se ale vryl až o dva roky později, Tokijský maraton doběhl na třetím místě v čase 2:08,37.
Ve stejném roce Kawauči reprezentoval na mistrovství světa v jihokorejském Tegu. Okamžitě se za ním přihrnuly nabídky sponzorů. Jenže „městský běžec,“ jak se Kawaučimu přezdívá, odmítl. A stále odmítá.
„Když jste profesionál a trénujete dvakrát nebo třikrát denně, trávíte svůj čas mezi běhy hraním videoher. Mne moje pracovní doba přinutila trénovat mnohem efektivněji a zvýšila moji motivaci pro víkendový trénink,“ řekl v jednom z rozhovorů pro The Japan Times.
V srpnu se Kawauči představí v reprezentačním dresu na mistrovství světa v Londýně.
„Udělám vše, abych získal medaili,“ vyhlásil. V minulosti doběhl na šampionátu v Tegu sedmnáctý, o dva roky později v Moskvě osmnáctý.
Olympiáda Kawaučimu stále uniká. Přesto svou naději nevzdává.
„Chci do her v Tokiu 2020 uběhnout 100 maratonů po celém světě. A představit se pod pěti kruhy před domácím publikem.
V Praze Kawauči přidal už svůj 68. maraton. Vyplní se běhajícímu úředníkovi jeho sny?
Byl by to nádherný konec příběhu o vůli, odhodlání a lásce k běhání.
