Syn Toník nejprve poměrně vzorně absolvoval svoji první tiskovou konferenci v životě a pak už jen vesele lítal po místnosti.
„Myslím, že to zvládl,“ culil se jeho slavný judistický táta. „Dostal lízátko, které moc často nemá. Tak byl rád.“
Sportovní povinnosti zvládl Krpálek na jedničku: vyhrál svoje první mistrovství Evropy v kategorii nad 100 kilogramů, do níž se posunul po Riu. Celkově kontinentálnímu klání vládne již potřetí.
Krpálek je potřetí mistrem Evropy, poprvé v kategorii nad 100 kgZpravodajství |
A tak je na chvíli čas na radosti světské – a o to větší. „Termín máme v půlce května,“ vyhlíží druhého potomka. „Už jedno dítě máme, víme, jak to chodí. Tohle bude samozřejmě náročnější, ale zvládneme to. Jen pro manželku to bude složitější, když budu někde v zahraničí.“
Krpálek se totiž s judem nakočuje hodně. Ale že by mu po tréninkových pranicích nezbyly síly pro synka? Na to je příliš rodinný typ: „Když se vrátím domů, jdeme s Tondou na zahradu, běháme, jezdíme na kole, různě skotačíme. Pro mě je to spíš odpočinek.“
Šťastné období jednoho z nejúspěšnějších českých sportovců posledních let jen tak nemá skončit. Otevírá se toho před ním hodně – a klíčovým letopočtem bude rok 2020.
Nejprve se ve vlasti představí na mistrovství Evropy, které bylo Praze přiděleno.
Judista Lukáš Krpálek ze zlatou medailí, kterou získal ve váhové kategorii nad 100 kilogramů na evropském šampionátu v Tel Avivu.
„Vždycky jsem si moc přál startovat na domácí půdě. Bude to obrovská výzva, mám radost. Když člověk nastupuje před plnou halou, která ho žene dopředu, to je něco výjimečného. Nejenom pro mě, ale pro všechny české judisty. Navíc půjde o poslední nominační turnaj na olympiádu,“ říká Krpálek.
No právě: pak totiž vyrazí jakožto úřadující šampion, byť v jiné kategorii, do spektáklu na letních hrách v Tokiu.
„Pro nás to je rozhodně nejvíc. Olympiáda v Japonsku, kde judo vzniklo, to je něco nádherného. Hrozně moc se těším,“ nezastírá. „Už grandslam v Tokiu je úžasný turnaj a tohle bude ještě něco jiného.“
Sběr bodů do olympijského žebříčku právě začíná. Teď má Krpálek vzácné chvíle na to, aby vstřebal radost z evropského zlata a věnoval se nejbližším. Pak? Dřina, dřina a zase dřina. V judu to jinak nejde.
„Chci být připravený směrem k olympiádě. Bojovat o co nejlepší umístění,“ vyhlašuje. „Teď budu mít pár dní, možná i nějaký týden volněji. Dám se zdravotně do kupy. Celý květen mám vyhrazený na přípravu v Praze, v červnu už budu odjíždět na kempy do zahraničí.“
Zatím mu všechno vyhovuje, konečně se nemusí mučit věčným shazováním kilogramů. „Když přijedu na turnaj a chodím s klukama na jídlo, oni si dají něco malinkatého, já mám velkou porci a oni na mě hladově koukají… To mě baví,“ líčí vesele.
Dva roky utečou jako nic a představa, že ho korunují judistickým šampionem v Tokiu, je mimořádná. Jako slavit fotbalový titul na Maracaná, jako dostávat zlaté medaile v hokeji v Torontu.
Není to ale moc velký sen? V kategorii bez váhových omezení vládne Francouz Teddy Riner. Dominátor, to je ještě nepřesné vyjádření: ovládl poslední dvě olympiády, na světových šampionátech dělá ze soupeřů stafáž. „Fenomén. Osm let neprohrál,“ přibližuje Krpálek – premiéru proti Rinerovi by mohl absolvovat na letošním MS v Baku.
Možná to bude mission impossible.
„Vím, že je daleko lepší než já. Výborný judista; porazit ho je těžké. Přesto se na to těším. Může se stát, že prohraju za deset vteřin. Ale prostě to chci zkusit,“ říká Krpálek.
A když si on něco usmyslí..
Podívejte se, jak slavil Krpálek olympijské zlato v roce 2016:
11. srpna 2016 |
