Po loňské prosincové cestě do Japonska a účasti v letním olympijském turnaji v australském Sydney neměla hradecká sportovní světoběžnice s aklimatizací výraznější problémy. "Poznala jsem, že čím dříve se člověk s osmihodinovým časovým rozdílem sžije, tím je to lepší. Chce to udržet se nespat a vstávat jako místní. Kupodivu jsem si zvykla brzy," sděluje svůj recept hradecká sportovkyně.
Účastnicemi tréninkového kempu, který pořádala fukuocká univerzita, byly domácí závodnice, ale také několik Evropanek, z nichž na sebe asi nejvíce poutal pozornost národní tým Francouzek. "Program byl opravdu náročný. Začínaly jsme už v sedm ráno zápasy na zemi a odpoledne příprava pokračovala tréninkem v postoji. Za jeden den jsme stihly i třicet randori, což je na naše poměry nezvykle vysoký počet tréninkových duelů. My cizinky jsme dostaly červený pás a domácí judistky na nás nabíhaly jedna po druhé. Za necelou půlhodinku se z nás jen kouřilo. Musím jen opakovat známé: Japonci vyznávají rychlé a technické judo a jejich příprava je o hodně intenzivnější než u nás," uznala hradecká judistka.
Také trenér Ivo Pažout věnoval celý svůj čas studiu japonského juda. "Chodil především na tréninky kluků, ale věnoval se i mně. Zaměřili jsme se na nácvik nových judistických technik, které bych ráda uplatnila v příští sezoně. Podrobnosti ale neprozradím, snad jen to, že jednou z našich tréninkových priorit byla zápasová taktika a také boj o úchop," usmívá se Andrea.
Z mimosportovních zážitků upoutalo pozornost hradecké judistky v Japonsku především velké místní delfinárium: "Kromě delfínů bylo možné vidět v obrovském akváriu sledovat i další živočichy pod mořskou hladinou." Loučení Pažoutových s kempem ve Fukuoce se neobešlo bez dojetí: "Zvykli jsme si na sebe rychle. I když nám trénink zabral téměř všechen čas, přesto zbyl čas na drobná přátelství. Bylo to však těsně před Vánoci a každý se už viděl doma u stromečku. Nejvíc asi náš táta."
