Už sedmadvacet let to zaklínadlo funguje.
Od světového šampionátu v Tokiu v roce 1991 nikdo neskočil dál než Mike Powell. Čtyřiapadesátiletý světový rekordman byl vzácným hostem Zlaté tretry a když přišla řeč na jeho současné následovníky, jen se otřepal.
„Klidně ať si večer skočí 860, 870 centimetrů. Ale ne devět metrů. Hlavně ne devět metrů,“ smál se 54letý Američan.
Má vskutku pádný důvod proč se o svůj letitý rekord obávat. Tím důvodem je Juan Miguel Echevarría.
I ve středu večer v Ostravě celý atletický svět udivoval.
V úvodním pokusu doletěl na 840 centimetrů. I tím by vyhrál.
@juanmiguelechevarri and his unbelievable jump of 8.66m (28’5”) +1.0 m/s from today!! https://t.co/Y2uRLl69me
On pak ale ještě přidával. Nejprve 854 centimetrů, pak 866 centimetrů. Vytvořil nový rekord mítinku a také své vlastní venkovní maximum.
Posledním pokusem dokonce dolétl k devítimetrové hranici, jenže rozhodčí ukázal červenou vlajku - přešlap! Kdo ví, jak daleko Kubánec v závěru mítinku doletěl.
„Všechny mé pokusy byly hodně podobné. Jsem rád, že lidé zase začínají mít zájem o skok do dálky a hlasitě mě při každém pokusu povzbuzovali,“ cenil si reakce publika kubánský mladík.
V teprve devatenácti letech si kromě nového osobního rekordu připsal také nejdelší skok této sezony.
„A to je pro mě hodně zvláštní pocit. Být světovou jedničkou v tak mladém věku? Vždyť mě toho ještě tolik čeká,“ zářil v cíli.
Tolik už toho také dokázal. Ještě o tři dny dříve a tisíce kilometrů severněji předvedl veleskok, kterým šokoval svět.
On létá
Na začátku to přitom vypadalo jako jakýkoliv jiný pokus.
Bylo pozdní odpoledne, slunce právě zapadlo, když se na stařičkém Olympijském stadionu ve Stockholmu zrodila nová senzace.
On se podíval dolů pod sebe, fouknul si do dlaní, pak zvedl hlavu. Chvíli zkoumal dráhu, která byla připravena pro něj a jeho závěrečný pokus dne. Mávl pravou rukou před sebe, zhoupnul se v kolenou a pak se rozběhl.
První kroky byly neuvěřitelně uvolněné. Pak zrychlil a stupňoval tempo, až do posledních dvou kroků běžel vzpřímeně, než snížil těžiště a posadil se do vzduchu.
@juanmiguelechevarri and his exceptional jump of 8.83m (28’11.63”) recorded from the spectator stand! Insane view! https://t.co/jLcMbt7OZe
V tom posledním kroku bylo všechno - síla, elegance, rychlost, načasování.
O pár metrů bokem stál v hledišti trenér Daniel Osorio. Když jeho svěřenec přistál v písku, jediné, na co myslel, bylo: „On létá!“
Silná psychika nade vše
Deset let. Tak dlouho trvala jeho cesta na vrchol dálkařského světa.
Za tu dobu absolvoval 500 týdnů tréninku, prošel rukou několika trenérů, aby mu každý dal alespoň střípek ze své moudrosti a on se tak mohl stát mistrovským dílem své disciplíny.
Poprvé k atletice přičichl na základní škole Ernesta Lucase doma v Camaguey. Vliv trenérů Tomase Hernándeze a Ivana Izaguirrea se začal hned projevovat.
Echevarría bryskně ukazoval talent v různých disciplínách, i proto si ho do národní skupiny vytáhl trenér Juan Gualberto Napoles.
Hned mu bylo jasné, že má v rukou budoucího velkého šampiona. Šampiona ze země, která má patent na skvělé skokany, boxery a také doutníky.
Když mu bylo patnáct, v Havaně skočil 805 centimetrů! Na světovém šampionátu do 18 let však zůstal bez medaile. Medailovému výkonu se ani nepřiblížil.
„Měl jsem pak zdravotní problémy na odrazové noze, dva měsíce jsem vůbec netrénoval a nemohl jsem se tak připravit na olympiádu v Riu ani na juniorské mistrovství světa. Přišel jsem o celý rok 2016,“ líčil.
Loni se zdraví umoudřilo a on se vrátil silnější než dřív. V červenci skočil v Madridu nejdál v kariéře - 828 centimetrů. Jenže pak přišel další nepovedený šampionát.
Na mistrovství světa v Londýně neprošel kvalifikací…
Sám tušil, že to chce změnu. Proto se rozloučil s tehdejším trenérem a najal si nového - ostříleného Daniela Osoria.
Zkušený kouč už se v dálkařském byznysu točí dvacet let. Když ale měl s Echevarríou za sebou první trénink, bylo mu hned jasné: „Tohle je něco speciálního.“
Spolu pak na tréninkové základně v Havaně pracovali na všech detailech nutných k tomu, aby se z Kubánce stal elitní skokan.
„Existuje spousta faktorů, které vám musí zapadnout. Rychlost dráhy, technická vytříbenost a psychika sportovce. Právě v ní jsme udělali spoustu práce. V minulosti ho nervy srážely na velkých šampionátech dolů, nyní už je zvládá ukočírovat,“ těší Osoria.
Vymazat Powella
Důkazem budiž březen letošního roku.
V Birminghamu se Echevarríra po skoku dlouhém 846 centimetrů stal halovým mistrem světa. O dva centimetry porazil Luvo Manyongu - mistra světa z Londýna a svého velkého soka.
Juan Miguel Echevarría slaví titul halového mistra světa.
Když tehdy se zlatem na krku opouštěl zmrzlou Velkou Británii, tušil, že ho čeká skvělé léto.
Na Diamantové lize v Římě skončil před čtrnácti dny druhý.
A ve Stockholmu to přišlo.
„Chtěl jsem skočit za 850, ale nemyslel jsem si, že bych se mohl dostat takhle daleko,“ povídal dojatě po 883 centimetrech.
Když při tom pokusu ve vzduchu kopal nohama jako větrný mlýn, bylo jasné, že míří daleko. Možná až předaleko.
Přistál totiž jen pár centimetrů od konce doskočiště. I proto nedopadl tak, jak by sám chtěl. Místo toho se zaklonil dozadu a o pár centimetrů nejspíš přišel.
Když pak čekal na změření svého skoku, vypadal jako dítě během Štědrého dne. V takovém očekávání byl. „883 centimetrů? Čekal jsem, že by se to mohlo povést, na tréninku jsme letos fakt dřeli. Ale pořád tomu nemůžu uvěřit,“ smál se pak kouč Osorio.
Ne, ten pokus mu nebyl zapsán jako nejlepší skok života. O pouhou jednu desetinu mu totiž foukal do zad silnější vítr, než je podle pravidel přípustný.
Jinak by z toho byl pátý nejdelší skok historie.
DÍKY LIDI. Juan Miguel Echevarría slaví svůj velelet na 883 centimetrů.
Třiadvacet let každopádně nikdo tak daleko nedoplachtil. Naposledy se s nepovolenou podporou větru dostal v italských Alpách na 896 centimetrů Ivan Pedroso.
Právě Pedroso je nyní kromě Osoria Echevarríovým mentorem. „Je jako můj bratr. S Miguelem mi hodně pomohl, díky němu jsme o tolik vylepšili techniku,“ říká Osorio.
I proto se nyní při každém Kubáncově startu stočí debata k 27letému světovému rekordu Mikea Powella.
„Může ho překonat,“ myslí si trenér. „Ale pořád musíme pilovat techniku, to je důležité. Nesmí myslet ně nějaký rekord, na medaile. Musí přemýšlet o technice, jinak ten kýžený výsledek nepřijde.“
Díky Echevarríovi se nyní skok do dálky znovu dostává do centra dění.
„V Londýně vyhrál olympiádu Rutherford za 831, v Riu Henderson za 838. To při vší úctě nejsou žádné extra daleké skoky. S Miguelem a Manyongou se skok do dálky znovu dostává na výsluní. Oba pravidelně skáčou 850, 860. Chybí jen kousek a mohou doletět hodně daleko,“ myslí si Powell.
Až za jeho nepřekonatelných 895 centimetrů?
„Nemůžu říct, že se mi to povede letos, nebo že to dokážu za rok. Ale věřím, že to možné je,“ usměje se mladík s pružinami v nohách. „Ten světový rekord chci.“
