Jsou důkazy, že stát podporoval doping

Praha - Státem řízený doping fungoval v osmdesátých letech i v Československu. Potvrzuje to řada dalších dokumentů – vládních výnosů a prohlášení přímých aktérů, které získala Česká televize a zazněla v jejím včerejším pořadu Reportéři. Vládní usnesení dokládají, že sportovec musel podepsat souhlas se "zvláštní zdravotní péči."

Jen partyzánská válka?

Proč se o tom v Česku stále mluví jen vyhýbavě a nikdo nemá zájem o zveřejnění pravdy? V Německu probíhá řada soudních procesů, systém státního dopingu bývalé NDR byl dokonale fungující mašinérií.

"U nás to byla řádově jiná záležitost, partyzánská válka," tvrdí docent Pavel Stejskal z olomoucké Fakulty tělesné kultury. V 80. letech byl ředitelem Ústavu národního zdraví pro vrcholový sport. "Není chuť, nelze označit přesně konkrétní jména..."

Jaká byla praxe? "Povolali si nás a zeptali se, zda souhlasím se speciální zdravotní podporou. Domyslel jsem si, co to je a odmítl jsem," tvrdí Radim Nyč, člen bronzové štafety běžců na lyžích z olympiády v Calgary 1988 a mistrovství světa v Lahti 1989.

Letní měsíční kúra pro běžkyně na lyžích před šampionátem v Oberstdorfu 1987 vypadala následovně: 3 stromba do 10 mg denně, k tomu 10 mg agovirinu. Tyto látky nebyly v zemi dostupné, musely se objednávat se státním souhlasem ze zahraničí a utajeně distribuovat do lékáren.

Co řekli v reportáži ČT

"Zeptali se, zda souhlasím se speciální zdravotní podporou. Domyslel jsem si, co to je, a odmítl jsem."
Radim Nyč, běžec na lyžích, dvě bronzové medaile ze štafet na OH 88 a MS 89

"Byla to chyba. Provinil jsem se tím, že jsem proti tomu nevystoupil. Už to nemůžu dneska napravit."
Lékař Petr Krejčí, dřív u běžců na lyžích, nyní u fotbalové reprezentace

"Za Kratochvílovou dám ruku do ohně. Za jiné ne."
Václav Marhoul, bývalý vedoucí vládní Správy pro tělesnou výchovu a sport

A dopingovou kontrolu prováděla "řízeně", aby se předšlo mezinárodnímu skandálu, MUDr. Růžena Šlechtová, která dodnes vede Laboratoř dopingové kontroly v Praze. Ale odmítá se vracet do minulosti.

Kdo víc: Sportovci, stát?

"Byla to chyba. Neprovinil jsem se, že bych někoho poškodil. Provinil jsem se tím, že jsem proti tomu nevystoupil. Už to nemůžu dneska napravit," prohlásil pro ČT MUDr. Petr Krejčí, který nyní působí u fotbalové reprezentace a je primářem interní ambulance ve střešovické nemocnici.

Tehdy byl lékařem reprezentačního družstva v běhu na lyžích a později šéfem subkomise pro kontrolu dopingu při zdravotnické radě ÚV ČSTV. "Byl do toho vtažen, ale zvedl prst a varoval: nedělejte to," hájí ho Jan Pospíšil, atletický trenér, který od té doby vede mj. olympijského šampiona Jana Železného.

Kratochvílová: Za rekordem je dřina

Praha] (mel) - Jejich dávné výkony budí obdiv, úžas... Ale i pochyby. Dvě mistryně světa, které dodnes drží světové rekordy. Jarmila Kratochvílová, běžkyně na 800 metrů, už 22 let. Její kolegyně, koulařka Helena Fibingerová dokonce o pět let déle. Obě si užívaly sportovního vrcholu v 80. letech minulého století - tedy v době, kdy už měl v Československu naplno fungovat centrálně řízený dopingový systém.

"Nikdo mě nenutil, nikdo mi nic nenabízel. Nic o tom nevím," vypráví Kratochvílová, která v současnosti působí jako trenérka. "Když někdo zpochybňuje můj mnoho let starý rekord, jdu se podívat do svých tréninkových deníků. Byla jsem zdravá. Nesoustředila jsem se na získávání bodů do boje o zlaté cihličky nebo dolarové jackpoty. Běhala jsem tři závody v sezoně, ne třicet jako současné atletky. Stálo mě to mnoho sil, byla to dřina, píle. Ale doping jsem nikdy nevzala."

Helena Fibingerová se nechce do minulosti vracet. Vzala si svého bývalého trenéra Jaroslava Šmída. Toho před lety zařadil český Antidopingový výbor mezi jména nejvíc zapletená do dopingového systému. "Omlouvám se, nikdy o tom nemluvím. Ať si to každý vyloží, jak chce," prohlásila současná podnikatelka, manažerka a členka Rady České televize. "Pro mě je to uzavřená kapitola. Objektivní pravda ohledně dopingu neexistuje. Doping je obrovský kšeft. Nikdy vám nikdo neřekne pravdu. Ale řeknu vám jedno: Musíte to mít v genech, žádná pilulka z vás šampiona neudělá."

Zaremba: Bral jsem stenolon

Vzpěrač Ota Zaremba popírá, že mu k olympijskému triumfu v Moskvě 1980 pomohl doping. "Zlato mi nevyhrála anabolika. Vyhrál jsem díky poctivé čtyřleté přípravě. Jestli jsem si vzal dávku, nestydím se za to. Pomáhali si tak všichni," říká.

Přiznává pouze zakázaný přípravek stenolon, který mu údajně naordinoval obvodní lékař k doléčení natrženého svalu. Zároveň tvrdí: "Zaujal mě výrok pana Šebrleho, že by si nesedl ke stolu s olympionikem, který bral anabolika. To by seděl u toho stolu asi sám..."

"Podněty vycházely z extrémně ctižádostivých sportovců," vysvětluje Pospíšil. "Stát jen něco nabízel a kontroloval. Řeči, že kdo nevzal bobule, byl vyřazen z reprezentace, jsou nesmysl. V atletice to tak nebylo. Kdo chtěl, řekl si a dostal. Trenéři to často prali do svých svěřenců hlava-nehlava."

Vládní usnesení dokládají, že sportovec musel podepsat souhlas se "zvláštní zdravotní péči." Další materiál, podepsaný ministrem Prokopcem, však potvrzuje, že se to někdy nepodařilo...

Ale z úspěšného družstva běžců na lyžích podepsalo šest z osmi členů, k tomu tři sdruženáři.
Sportovci se až na výjimky stále zdráhají otevřeně hovořit. Promluvili jen koulař Remigius Machura, ten byl za doping suspendován, a vzpěrač Otto Zaremba. Ten byl za své kariéry vždy "čistý".

"Byla jiná doba. Vrcholový sport byl jinak organizovaný," uvedl pro ČT trenér vzpěračů Emil Brzóska. "Neměli jsme jediný pozitivní dopingový nález," odvrací obvinění, že by sám podával nepovolené látky.

"Nemyslím si, že bych někoho podváděl," řekl Machura už před dvěma lety. "Chtěl jsem se dostat na rovinu se světovou špičkou a zůstat zdravý. To byl hlavní smysl podávání toho, co se nazývá dopingem. Nemusel jsem si připlácet. Kompletně to hradil stát v rámci svého programu. " A v jaké formě doping užíval? "Většinou se to podávalo ve formě tablet, občas injekcemi. Ale člověk byl pod kontrolou."

Kdo tedy ještě dopoval? "To nechtějte odpovědět. Byl to dost velký počet," pronesl do kamery Petr Krejčí.

Třeba světový rekord Jarmily Kratochvílové v běhu na 800 metrů platí neuvěřitelných 22 let a stále budí údiv. "Za Kratochvílovou dám ruku do ohně. Za jiné ne," prohlásil Václav Marhoul, bývalý vedoucí vládní správy pro tělesnou výchovu a sport.

Zveřejněné údaje potvrzují systém fungování vrcholového sportu, kde je jediným cílem výsledek. Za každou cenu.

"Sportovci a trenéři to chtěli, jinak by nemohli konkurovat nejlepším na světě. A stát to podpořil, protože se ty látky daly koupit jen na západě, bylo to jednoduché," potvrdilo pro MF Dnes několik lékařů, kteří tehdy působili ve vrcholovém sportu.

Státem řízený doping ukončilo nové vedení ČSTV v roce 1988 z obav po dopingovém skandálu kanadského sprintera Johnsona na olympiádě v Soulu.

Dopingem si pomáhali všichni, říká bývalý vzpěrač Rutter

Praha - Byl reprezentačním kolegou Oty Zaremby, olympijského vítěze z Moskvy 1980. "Pro medaili jsem měl do Moskvy odjet i já. Ale zranil jsem se," říká Jaroslav Rutter. Debatě o dopingu se zprvu vyhýbá: "Šťourání do minulosti neprospěje."

Nebral jste tedy doping?
Netvrdím, že ne. Bral jsem to, protože jsem chtěl být nejlepší. Ale nebudu vykládat, kdo a co mi dával.

Varovali vás, jaké zdravotní následky vám hrozí?
Byl jsem si toho vědom. Ale nebrali jsme to v šíleném množství, v podstatě jen léčebné dávky.

V NDR dopující sportovci umírali a zůstávali neplodní.
To je možné. Tam byl systém dokonalý, německá nátura se projevila v plné nahotě. U nás byl proti NDR doping v plenkách. Ne na doraz.

Jste dnes zdravý?
Mám jen opotřebované klouby. A mé dceři je 25, je jako tuřín.

Uvědomoval jste si, že když dopujete, porušujete pravidla?
Nikdo nás nechytl. Takové věci se přece dějí nejen ve sportu, ale i v podnikání, v daních.

Žádné výčitky?
Pomáhali si tak všichni.

Anabolika prý prodávali i vzpěrači ze Sovětského svazu a NDR. Souhlasíte?
To bylo jinak. Přijeli jsme do Ruska a tam jsme dostali anabolika v každé lékárně. Kdo chtěl, koupil si je. Já taky. Třeba metandrostenolol.

Reprezentační trenér Brzoska vám je nerozdával?
O tom nic nevím. Já je bral jako soukromá osoba, kupoval jsem je v lékárně. Za jiné mluvit nemohu.

Existují však důkazy, že dopingový proces řídil i v Československu stát.
Snad nějaký pokus tam byl. Byl jsem jen malý článek kolosu. Ale nic konkrétnějšího nevím. Nechci to řešit. Po 80. roce jsem se zranil, zabalil to.

Ani lékař reprezentace vám nikdy nenaordinoval tablety, o jejichž složení jste nic nevěděl?
Dostával jsem od něj nějaké léky, od kterých jsem neviděl obaly. Bylo jich dost. B-komplex, E-komplex. Mohli mezi to něco přimíchat.

Dopuje se ve vzpírání dál?
Nemohu to tvrdit najisto, jen odhadnout. Zcela jistě však dnes existují daleko lepší, nezjistitelné preparáty.

Povolil byste doping bez omezení?
Určitě.

Určitě? I když na jeho následky mohou sportovci zemřít?
To je každého osobní věc, co se sebou vyvede, když se nekontroluje. Ale aspoň by odpadly ostudné aféry jako na olympiádě v Aténách, kde sportovci zaměňovali vzorky moči. To bylo trapné.

Věřili by pak fanoušci ještě sportu?
Věřili. Lidi chtějí vidět velké výkony za každou cenu, nezajímá je nic jiného, žádné pozadí. Nedivím se jim. Když budou všichni čistí a budou běhat jako mrtví, v poloklusu, co s tím? Lidé chtějí zábavu.

TOMÁŠ MACEK