Jak jistě víte minulý týden se rozběhlo play–off a proto jsem byl také nucen dočasně přestat s pravidelnými články.
Teď máme krátkou přestávku před začátkem semifinálových bojů, a tak se pokusím přiblížit Vám uplynulý týden.
Tato část ligy vyžaduje mnohem větší koncentraci a nasazení než část základní. Zápasové tempo je mnohem větší – prakticky se hraje každý třetí den.
K tomu se samozřejmě přidávají zdlouhavé převážně noční přesuny ze zápasů, takže se absolutně všechno podřizuje přípravám na zápasy a hlavně odpočinku mezi jednotlivými duely. Odpočinek sám o sobě se v tomto období stává ještě důležitějším faktorem než samotné tréninky.
Sérii jsme začínali ve středu večer zápasem v Trentu, kde jsme po dlouhém boji podlehli 2:3.
Bylo to utkání hodně nervózní a bylo vidět že atmosféra je úplně jiná než během základní části. Po zápase následovala večeře v Trentu a posléze noční přesun autobusem do Perugie. Jak už jsem se zmínil tyto přesuny byly opravdu tím nejhorším a nejvíce vyčerpávajícím faktorem.
Druhé utkání se hrálo před našimi fanoušky v neděli. My jako outsider celého duelu jsme měli jediný cíl – vrátit sérii ještě jednou na domácí palubovku, a to znamenalo vyhrát. Povedlo se nám to po velké bitvě v tie-breaku 3:2. Určitě se hrál mnohem lepší volejbal než v prvním zápase. Nervozita již opadla, a tak obě dvě družstva předváděla výborný volejbal.
O výsledku hodně rozhodlo zranění klíčového hráče Trenta - Sartorettiho, který musel v třetím setu odstoupit pro svalové zranění.
Série tak byla vyrovnaná a bylo jasné, že Trento bude muset ještě jednou do Perugie.
Třetí zápas se konal minulou středu v Trentu, kde se ukázalo, že zranění Sartorettiho je vážnější než se předpokládalo a že nenastoupí. To byla velká rána, kterou soupeř nedokázal zacelit.
K tomu se hned na začátku zápasu zranila další ústřední postava, 217 cm vysoká ruská hvězda Kazakov. A když k tomu ještě připočítáme slabý výkon Bernardiho, jenž se vrátil do sestavy po zranění, byl výsledek 3:0 logickým vyústěním neskutečných zdravotních problémů Trenta.
Nečekaně jsme tak vedli 2:1 na zápasy a na hráče Trenta dolehl obrovský tlak, který víceméně nepoznali celou základní část. O důležitosti momentu svědčí mimo jiné i způsob dopravy na další zápas do Perugie. Klub si najal soukromé letadlo, což je v Itálii dost neobvyklé.
Čtvrtý zápas se konal v sobotu. Sportovní hala byla konečně zaplněná a vytvořila i nám skvělé domácí prostředí, které jsme do té doby postrádali. A tak díky zraněním klíčových hráčů a nezvládnutí stresu jsme celkem hladce vyhráli 3:1. Také celou sérii jsme vyhráli 3:1 na zápasy.
Největší překvapení ligy tak bylo dokonáno a smělým plánům Trenta na zisk titulu odzvoněno.
Bylo mi líto především Michala Raka, který jako jeden z mála po celou dobu podával skvělé výkony. Po vydařené sezoně tak na závěr musel zkousnout hořkou pilulku za kterou sám vůbec nemohl.
My se teď soustřeďujeme na semifinálového soupeře - celek Piacenzy, který vede Julio Velasco.
Do bojů o finále můžeme jít s klidnou hlavou, tak jako jsme to udělali proti Trentu. Jako poslední postupující do play-off nemáme absolutně co ztratit, a to se samozřejmě hraje vždycky lépe.
|
reklama |
Tak držte palce!
V další semifinálové dvojici Treviso ještě čeká na svého soupeře, kterým bude buď celek Maceraty anebo Cunea. Poslední rozhodující zápas se hraje dnes večer v Maceratě a průběh celé série, kdy všechny zápasy končily až tie-breakem, slibuje další velkou bitvu o poslední semifinálové místo.
Všechny zdravím
