Malých? Jste světová desítka!
Něco se změnilo. Ale ještě mám před sebou turnaj v Paříži, kde potřebuju obhájit strašnou spoustu bodů (loni turnaj vyhrál). Pokud se udržím v patnáctce, bude to fajn.
Není to až moc skromné?
Vážně je nejdůležitější se nahoře udržet. Jednu část práce mám za sebou, těžší na mě čeká.
Právě jste se odhlásil z turnaje v Basileji. Proč? Bojujete přece i o Turnaj mistrů, body potřebujete.
Už od daviscupové baráže v Nizozemsku hraju v jednom kuse. Měl jsem toho plné zuby.
Ale co ten Turnaj mistrů?
Chci se o něj poprat. Jenže na malých turnajích na vás moc bodů nečeká. Tolik by to s žebříčkem nezamávalo. Navíc v Basileji by na mě už někdy v semifinále vyšel Federer. Radši se soustředím na velký turnaj v Paříži.
Zkuste mi říct: jaké vlastnosti vás donesly až na desáté místo na světě?
Bojovnost. Snad o tom svědčí pětisetové zápasy, v nich mám bilanci devět utkání, devět výher.
Jde asi i o psychiku, ne?
Možná. To když se ani v pátém setu nezaleknete. A zariskujete.
Na psychiku se ptám kvůli turnaji v Madridu. Porazil jste Nadala a španělští fanoušci na vás byli hodně drsní. Zamávalo to s vámi?
Ljubičič mi před utkáním s Nadalem říkal: Uděláš jedno bojovné gesto a budou na tebe pískat. Celý zápas jsem se pak držel. Ale oni byli totálně nesportovní. Proto jsem jim pak prstem před pusou vzkázal, že mohou být ticho. Nelituju toho.
Ovšem takhle jste si je popudil i pro semifinále s Gonzalesem. Nestálo vás právě tohle finále?
Snad pokud by nešlo o Gonzalese. Jenže já na něj neumím hrát. Ano, diváci mi nepřidali. Ale kdybych proti němu znal zbraň, fanoušci by nic nesvedli.
Porážíte Nadala, dřív už jste si poradil i s Federerem. Skoro to vypadá, že vám může být úplně jedno, kdo stojí na druhé straně kurtu.
Tak to není. Třeba s Nadalem se mi hraje dobře. Ale pak tam je právě takový Gonzales a ten mi prostě nevyhovuje. S tím nic nenaděláte.
Kdy jste se naposledy bál, když jste šel na kurt?
To už je hodně dlouho. Nejsem nervák. I v životě strach zvládám.
Co dalšího na sebe prozradíte?
Jéje! Nemůžu soudit sám sebe. Snad řeknu, že chci zůstat pořád stejný. Pohodář bez stresu.
Je to ve vrcholovém tenisu možné?
Ano. A může vám to pomoci. I proto je Federer na kurtu tak výjimečný – dokáže se uvolnit.
Hřebec: Berdych byl Méďa. Teď je jak LendlBývalý skvělý tenista Jiří Hřebec znal Tomáše Berdycha daleko dřív, než se tenhle usměvavý mládenec dostal mezi nejlepších deset hráčů planety. Jaký je Berdych v jeho očích? Přednosti. "Jisté údery. A už ví, že na ty dobré soupeře má. S Nadalem vyhrál třikrát v řadě! Ideální postava. Hodně zlepšil pohyblivost. Přitom to býval takový Méďa." Perspektiva. "Je mu teprve jednadvacet, ještě pořádně nezačal! Může se dostat do pátého místa. A jestli někdy bude jedničkou? To se teď těžko posoudí. Může se stát leccos. Tenistu zkazí, pokud si začne myslet, že všechno přijde samo. Ale Tomáš je rozumný, takže by to hrozit nemělo." Slabiny. "V úderech nejsou. Jedině v psychice. Snad je ještě nevyzrálý, má trošičku výkyvy." Ke komu ho přirovnat. "K Lendlovi. Hráli podobně, jsou urostlí, valí do toho zezadu. A jsou psychicky silní. Ivan byl větší dříč, u Tomáše to naoko vypadá snáz." Kdo dokáže víc: Berdych, či Vaidišová? "Ona to má lehčí. Kvůli menší konkurenci. Tomáš se na všechno nadře už od prvního kola. Mohou dojít stejně daleko, ale on se mi tenisově líbí daleko víc." |
