Když jako čerstvý světový šampion postával na břehu račického kanálu, uviděl, jak se k němu blíží šedovlasý muž. Jeho děda. Objali se, starší z obou mužů měl slzy na krajíčku.
Vnuk mu poté řekl: „Vidíš, dědo, neměl jsi pravdu, ale na ryby s tebou půjdu stejně.“
Vzpomněl si totiž na rok 2014, kdy poprvé na MS vybojoval nejcennější, zlatou medaili.
„Tehdy mi tvrdil, že už nikdy nevyhraji. Ptám se: „Proč dědo?“ On mi odpověděl, že mám moc velký objem zájmů a že s ním furt chodím na ryby a nesoustředím se na kanoistiku,“ popsal tři roky starou příhodu.
Nebyli to jediní Dostálovi gratulanti, za plotem skandovaly jeho sestry: „Brácha je nejlepší.“ Přišel za nimi, všichni k sobě dali zaťaté pěsti a poté předvedli vítězné gesto.
„Se sestrami máme srandu, super vztah, nikdy jsme si nezáviděli, vždycky jsme si přáli.“
Josefe, jak vás napadla cílová oslava - skok do vody?
Říkal jsem si, že kdybych jel na špičky, tak to kopnu do cíle a vykoupu se. Naštěstí to na špičky nebylo, tak jsem si říkal, že to oslavím skokem do vody. Tak jsem si stoupl a hodil tam pěkného placáka na záda a utopil jsem s tím brýle. To mě trošku mrzí. Budou pohřbené s čerstvým titulem mistra světa, tak snad je na dně račického kanálu budou rozežírat červi s velkou slastí.
Kdy jste měl jasno, že si dojedete pro zlato?
Já byl tak na 350 metrech pořád plný sil. Trenér mi poradil, ať pošetřím trochu síly na druhou dvěstěpadesátku, že to bude dlouhý závod. Byl. Na 350 metrech jsem musel trochu přehmátnout pádlo, protože jsem ho měl zkřivené. Bál jsem se, že mi to ubere na rychlosti, ale nemohl jsem s tím nic moc dělat. Bál jsem, že Kucharyk půjde přede mě, ale on v poslední padesátce strašně skapal, což mě ještě víc nakoplo. Tak jsem si posledních dvacet metrů užíval, protože jsem věděl, že vyhraji s docela velkým náskokem.
ZLATÁ KOUPEL. Josef Dostál slaví triumf v závodu na 500 metrů.
JE TO ZLATO. Josef Dostál slaví triumf v závodu na 500 metrů.
Pomohla vás hlasitá podpora diváků?
Nabila mě hrozně moc. Moc díky všem, co mě podporovali. Musím říct, že do cíle mě nedohnali oni, ale bylo moc příjemné je poslouchat.
V sobotu jste byl viditelně zklamaný. Jak dlouho jste byl v depresi?
Já věděl, že do toho chci jít v neděli naplno, hned po závodě. Deprese chvilková byla, pomýšlel jsem opravdu na vítězství už na kilometru. Ale po pár desítkách minut mě opustila kvůli tomu, že přišli kamarádi, říkali, že to je neskutečný výsledek, což měli pravdu. Říkali, že si to musím na stupních vítězů užít a v tu chvíli mě zklamání opustilo. Když jsem šel na stupně, pořádně jsem si to užil.
Myslíte si, že tento víkend pomůže české kanoistice a poroste její popularita?
Myslím, že ty světové výsledky pomáhají hlavně poté, co se odehrálo loni na olympiádě. Náš sport se dostal do popředí. Ukazujeme lidem, že náš sport je krásný. Sice dřina, ale člověk se tím může bavit. Náš český sport není jen o fotbale nebo hokeji, nebudu narážet na některé novináře, to bylo malé popíchnutí, ale to mnozí z vás skousnou.
