Navzdory předchozím obtížným horským etapám jste se v neděli ve Veroně vzbudil a ucítil, že to bude dobré?
Hlavně když jsme si pak ráno byli trať časovky projet, cítil jsem, že jsem na tom dobře. Vím, že ty časovky v sobě mám. Můj trenér Marco Pinotti mi říkal, že si ji projel už o den dříve a že by mi měla sedět. On už má přehled, co mi sedí a co ne. Říkal: Jen trochu poladíme převody a pak do toho musíš dát všechno, co v tobě zbylo, protože tohle bude tvůj hlavní závod na Giru.
Giro d’Italia 2019speciální příloha iDNES.cz |
Věřil vám na první desítku?
Dokonce mi tvrdil, že bych mohl být i v Top 5. Až tak mi věřil.
A je z toho 6. místo, jen desetiny sekundy od první pětky a 11 sekund od vítězství. Co tomu říkáte?
Myslím, že mi to dojde teprve, až si trochu orazím. Věděl jsem, že jsem schopný se do té první desítky dostat. Celé Giro jsem nosil v hlavě, že musím dojet do Verony a snažit se cestou šetřit síly. Měl jsem nějaké úkoly, pomáhal jsem našemu sprinterovi, zkoušel jsem sám odjíždět. Ale zároveň mi bylo jasné, že ve vrchařských etapách nemám sílu na to, abych s těmi nejlepšími bojoval o nějaká dobrá umístění. Tak jsem se soustředil na tuhle časovku. V sobotních horách jsem hned v prvním kopci skočil do grupeta, abychom tu etapu zvládli v klidu do časového limitu a abych v ní co nejvíc pošetřil na časovku.
V ní jste startoval v první čtvrtině startovní listiny. Když vám tým hlásil, že máte v tu dobu nejrychlejší mezičasy, uklidnilo vás to?
Uklidnil mě pocit, že nohy ještě nemám tak unavené a že jsem schopný to zvládnout. Navíc mi hlásili porovnání s mezičasy Campenaertse, startujícího pět minut za mnou, aby mě motivovali, abych se zmáčkl. Uprostřed trati byl kopec, ale my jsme věděli, že v následném sjezdu ho potom mohu trochu rozdýchat a poslední dva kiláky pak jet, co to dá.
Nedlouho po projetí cílem jste zjistil, že Victor Campenaerts, mistr Evropy v časovce a světový rekordman v hodinovce, vás porazil o pouhých sedm sekund. Což bylo dobré znamení.
Už když mi ve vysílačce říkali, jaký mezičas mám v porovnání s Campenaertsem na tom kopci, potěšilo mě to. Vážně jsem si dnes věřil. S časovkářskou kozou trénuju skoro denně, mám ji doma, jsem s ní sžitý. Když jsem se potom na posledních dvou kilometrech podíval na watty, co jedu, a uvědomil si, kde už jsem, řekl jsem si: Bude to dobrá časovka.
Nejlepší Češi v časovkáchna třítýdenních závodech Grand Tour v posledních 10 letech 3. místo Jan Bárta (Tour 2014) 4. místo Roman Kreuziger (Tour 2013) 5. místo Roman Kreuziger (Giro 2011) 5. místo Leopold König (Tour 2014) 6. místo Leopold König (Vuelta 2016) 6. místo Jan Bárta (Giro 2017) 6. místo Josef Černý (Giro 2019) 11. místo Leopold König (Vuelta 2013) 11. místo Jan Bárta (Tour 2016) |
Načež jste už jen zpovzdálí sledoval, jak se dál pevně držíte v Top 10 a jak za vámi končí slavná časovkářská jména včetně Boba Jungelse nebo Primože Rogliče, i další hvězda celkového pořadí Vincenzo Nibali. Jak jste to prožíval?
Jsem v tomhle trochu realista. Oni jeli všechny etapy na doraz, já ne. Měl jsem proti nim navrch v tom, že jsem byl relativně čerstvější než oni. Kdybych tři týdny závodil na celkové umístění a byl s nimi ve všech kopcích, vypadaly by pak ty nohy jinak. Jsem z toho 6. místa opravdu nadšený, ale vím, že někteří z těch, co za mnou zůstali, jako Nibali a Roglič, měli jinačí nohy. V sobotu si v Dolomitech nastupovali a jeli, co to šlo. Naopak já přijel v sobotu do cíle v grupetu, kde byla intenzita jízdy jiná.
Ovšem na druhou stranu Campenaerts také šetřil síly na časovku a bojoval jste s ním jako rovný s rovným.
To je pravda, to mě těší. Také jsem ho v tom grupetu viděl, i on se obával hor a chtěl na časovku našetřit. Stejně tak jezdil v grupetu Chad Haga, který veronskou časovku nakonec vyhrál. Za sebe jsem samozřejmě celkově strašně moc rád, že mi to takhle sedlo, že jsem byl v té časovce schopný prokázat svoje kvality - i kvůli některým lidem, kteří se do mě v diskuzích na webu během Gira pořád pouštěli. Takoví lidé prostě existují. Když se daří, jsou v pohodě, když se nedaří, tak mě poplivou.
Co vám vaše první Grand Tour kariéry dala? Co jste si z ní odnesl?
Že jsem schopný i po tolika náročných etapách podat pořádný výkon. A že když budu pokračovat v cestě, kterou jsem načal, bude těch lepších umístění v časovkách a třeba i v některých etapách ještě mnohem víc. Také díky zázemí, které mi poskytují moje přítelkyně a rodina. Mohu slíbit, že neusnu rozhodně na vavřínech a budu se snažit dostat ještě výš. Tentokrát to bylo 6. místo, příští rok to třeba může být do tří.
Před závěrečnými dvěma horskými etapami jste na Giru vtipkoval, že na jejich přežití budete potřebovat svěcenou vodu. Ale ono to šlo nakonec i bez ní, že?
Jo, naštěstí mám dost natrénováno a mám dobrého trenéra, který mi věřil a už před Girem mi říkal, že pokud tu neonemocním, nebo nespadnu, stoprocentně Giro dokončím. A pády se mi opravdu vyhnuly. Byla to má první Grand Tour, byla psychicky i fyzicky náročná, ale Grand Tour je ten nejtěžší možný závod, od takového ani nic jiného očekávat nemůžete.
Teď si dopřejete několik dnů bez kola?
Zůstanu dva dny s přítelkyní ve Veroně. Zajdeme na večeři, sedneme si, odpočinu si, doženeme ty čtyři týdny, kdy jsme byli bez sebe. Pak zase začnu zase zlehka zatěžovat nohy, aby nezlenivěly a byly v rytmu. Mým cílem bude obhajoba titulu na mistrovství republiky.
A další závody? Už vás tým seznámil s plánem na druhou polovinu sezony?
Ano, už mám kalendář a řešili jsme to i s trenérem. Do mistrovství republiky jsem dostal volno, po něm pojedu Kolem Rakouska a do Livigna trochu potrénovat. Pak mě čekají BinckBank Tour, nějaké klasiky, závod v Chorvatsku, Hammer HongKong - a mistrovství světa.
Na Vueltu by se vám nechtělo?
Kdyby se mě teď zeptali, asi bych neřekl stoprocentní „Ano, pojedu“. Ale za takové dva tři dny už bych chtěl. Aspoň se tím víc budu těšit na další Grand Tour v příštím roce.