Má za sebou možná nejhektičtější dny svého života.
Ve čtvrtek jel Jonáš Mareček na jihu Německa v Arberu závod IBU Cupu, aby se vůbec mohl kvalifikovat do Světového poháru.
Když se to povedlo i díky dvěma nulám na střelnici a 36. místu, sedl do auta a jel 400 kilometrů na sever do Oberhofu.
Jen proto, aby pomohl české štafetě, které kvůli covidu řádícímu v mužském týmu neměla čtvrtého potřebného člena.
A neztratil se.
V běhu pochopitelně tenhle 19letý junior zaostával i kvůli čtvrtečnímu startu a náročnému přesunu, zato až na jednu chybu střílel perfektně.
„S prvním startem ve svěťáku jsem určitě spokojený,“ usmíval se.
Jonáši, jaká byla premiéra mezi elitou?
Náročná. Velice.
Co bylo nejtěžší?
Určitě ta trať pro mě byla dneska extrémně těžká.
Zvlášť po tom, co se kolem vás dělo, co?
No je to tak. Normálně by to tak hrozné nebylo, ale nemám stoprocentní formu, necítím se úplně ideální, o to těžší to bylo.
Štafetu jste přebíral až na 22. místě s tříminutovou ztrátou. To jste asi nečekal, ne?
No, nevím. Snažil jsem se nad tím ani moc nepřemýšlet, protože kluci ze začátku jeli dost dobře, až pak se to pokazilo. Bral jsem to, jak to bylo.
Jakub Štvrtecký (vlevo) posílá na třetí úsek Jonáše Marečka.
Na druhou stranu jste pak nebyl pod takovým tlakem.
Určitě. Kdybych štafetu přebíral někde vysoko, bylo by to jiné. Hodně mi pomohlo, že jsem pak nebyl na střelnici nervózní. Kdybych tam přijel na nějakém šestém místě, byla by ta střelba mnohem těžší.
Takhle jste na druhou stranu byl na trati úplně sám. Nebyl to problém?
Ani bych to jako velký problém neviděl, já jsem si dneska stejně potřeboval jet své vlastní tempo. Neměl jsem dnes na nějaký velký běžecký výkon.
O to lépe jste však střílel. Jedna chyba vleže, žádná vestoje, to je skvělá premiéra ve Světovém poháru.
Jo, s tím jsem spokojený. V ležce je škoda té jedné rány, která mě trochu mrzí, byla úplně zbytečná. Ale se stojkou jsem moc spokojený.
Abyste nebyl. Takhle hektické dny jste snad ještě nezažil, ne? Abyste ve čtvrtek absolvoval závod v IBU Cupu a o den později o 400 kilometrů jinde další ve Světovém poháru…
Nic podobného jsem ještě asi úplně nezažil. Ale na druhou stanu, ono to ve čtvrtek byly jenom čtyři hodiny cesty, takže se to ještě dalo. Do Oberhofu jsme dojeli ještě rozumně, lehce po desáté večer, tak to nebylo tak hrozné.
Ve čtvrtek jste potřeboval v IBU Cupu zajet solidní výsledek, abyste se do Světového poháru vůbec kvalifikoval. Cítil jste se pod tlakem?
Já před závodem vůbec netušil, kolikátý musím dojet, nebo s jakým odstupem za soupeřem musím dojet, takže jsem pod tlakem moc nebyl. Jel jsem, jak to šlo. Dlouho jsme nezávodili, neměli jsme ani moc rychlých tréninků, teď do toho spíš zpátky najíždíme, proto jsme se snažil co nejvíc rozjet. Ale pod tlakem jsem se necítil.
Možná i proto jste v IBU Cupu střílel bezchybně.
Jo, se střelbou jsem zatím spokojený. Mám s tím tak trochu celoživotní trápení, někdy je to lepší, jindy horší. Ale poslední závody se daří, to jsem rád.
Před tímto týdnem jste vlastně v sezoně nezávodil, juniorská klání byla v prosinci zrušena. I váš trenér říká, že se postupně bude rozbíhat, a i běh se zlepší.
Doufám, že jo, protože když jsme měli na soustředění kontrolní závody, tak ty první pro mě vždycky byly těžké. Ale čím víc jsme závodili, tím to bylo lepší. Letos je ale celá sezona taková jiná, nevím, co čekat.
Velká improvizace.
Je, no. A hlavně, když se začne závodit v prosinci, rychleji to ubíhá. Když se jenom trénuje, je to už pak takové dlouhé. Těžko se občas hledá motivace, když se závody furt odkládají. Jsem rád, že už všechno začalo.
Tím větší motivací teď pro vás první start ve Světovém poháru musí být.
To je určitě do budoucna obrovské plus. Hezký zážitek celkově, jsem za něj rád.
Čekal jste, že přijde takhle rychle?
Úplně ne, ono to na mě tak trochu zbylo. Ale i tak jsem nečekal, že se do svěťáku tak rychle podívám.
Jak na první start budete vzpomínat?
No, na té trati jsem se dost protrápil, moc si toho vlastně nepamatuju. Ale celkově jsem určitě spokojený.
Teď míříte zpátky do Arberu, kde jste měl původně v sobotu zase závodit. To platí?
Neplatí, nakonec tam odjedeme až v sobotu ráno a závodit nebudu. Jsem za to rád, protože po dnešku už by se mi do toho asi opravdu nechtělo (smích).
