Jaká byla vaše premiéra na Pražských schodech?
Extrémně těžká, hlavně proto, že jsem si myslela, že cílová čára je tam, kde byl start. (smích) Sprintovala jsem tam a pak zjistila, že cíl je jinde. Tak jsem musela vyjet celou tu cestu až k Hradu. Jsem šťastná, že jsem to i přesto dokázala.
Pražské schodyVýsledky 25. ročníku |
Myslela jste si v tu chvíli, že možná o vítězství přijdete?
Možná na chvíli. Když jsem se totiž otočila a přestala šlapat, došlo mi, že cíl je až nahoře, kde je ta brána, nejvíc lidí a tak. A náskok na Maju (Wloszczowskou) byl opravdu malý, musel jsem hodně zabrat, abych ho udržela. Fakt jsem ráda, že se mi to povedlo.
Jak jste si užila netradiční pražskou atmosféru?
Moc, je to tady fakt nádherné. Spousta lidí podél trati, Praha je krásné město. Myslím, že pro takový závod nemůže být krásnější prostředí. Byla to skvělá show.
Kterou sekci byste vybrala za nejtěžší? Sjezd po schodech, nebo spíš výjezd k Jánskému vršku?
Těžko říct, protože tohle je něco, co fakt nezažíváme. Normálně jezdíme do kopce třeba sedm minut na kolo, tady to jsou minuty dvě. A ty schody jsou zase náročné pro nohy, které si neodpočinou. Opravdu je to unikátní. A v kombinaci s atmosférou je to něco, co nikde jinde na světě nezažijete.
Komunikovala jste v průběhu závodu s týmovou kolegyní Wloszczowskou?
Ani ne. Snažily jsme se pochopitelně spolupracovat, zůstat spolu až do posledního kola a v něm jsme si to rozdaly o první a druhé místo.
Na Pražských schodech jste při své premiéře vyhrála. Vrátíte se i příští rok?
Doufám! Ráno jsme si udělali takovou menší procházku Prahou a řeknu vám, je fakt úžasná. Máte tady spoustu krásných soch, prvků historie, mostů, Vltavu. Škoda, že jsme měli jen jeden den. Pokud se ta šance naskytne znovu, určitě se sem ráda vrátím.
