Jizerská padesátka pro Bauera? Něco se vždycky stalo

Jizerská padesátka. Pro český tým není v seriálu Visma Ski Classics prestižnějšího závodu. A podle toho se na něj také připravují. V domácí stopě se chtějí vytáhnout.

Lukáš Bauer | foto: Bauer Ski Team

Nejvýš v pořadí prestižní série dálkových běhů je z českých týmů ten Lukáše Bauera z Božího Daru. Na start domácí klasiky chystal vyslat své laufaře v kompletním složení, plány mu však zkřížily patálie se zdravím týmové jedničky. Ilja Černousov na Jizerskou 50 kvůli nemoci nedorazí. I bez něj chce být ovšem Bauerův tým hodně vidět a útočit hned na několik umístění v nejlepší desítce. Mezi ženami i muži.

„Vždycky se před startem nebo na trati něco stalo, loni nám závod vůbec nevyšel v mužské kategorii. Letos jsme zase přišli o Ilju a Katku Smutnou trápily ve středu žaludeční potíže. My jsme ale připravení bojovat a uspět!“ hlásí odhodlaně šéf eD system Bauer Teamu.

Prestižní a důležitá, jeden z vrcholů sezony. Taková je každoročně pro tým Lukáše Bauera Jizerská 50. Zároveň je ale i tak trochu zakletá.

Na startu s trojicí žen

Kateřina Smutná zamířila do Jizerských hor už v úterý večer, celou středu ale strávila v posteli se žaludečními problémy. Ty se naštěstí podařilo zažehnat a ve čtvrtek už měla pro tým i fanoušky lepší zprávy. „Je mi stoprocentně lépe než ve středu, byla jsme i na tréninku. Do neděle je ještě času dost, tak doufám, že to bude na startu dobré,“ věří největší hvězda eD system Bauer Teamu, která z posledních čtyř startů na Jizerské 50 byla třikrát na stupních. Dvakrát ji vyhrála a loni dojela druhá.

„O vítězství moc nepřemýšlím, budu ráda, když budu v pořádku a bojovat o stupně.“

Kateřina Smutná

„Jizerku beru samozřejmě jako vrchol, po té středě ale nevím, jaké to bude... O vítězství moc nepřemýšlím, budu ráda, když budu v pořádku a bojovat o stupně. Kdyby klapla bedna, bylo by to super,“ nevzdává se průběžně třetí žena celkového pořadí seriálu Visma Ski Classics.

Podobně to vidí i šéf týmu Lukáš Bauer, který vzhledem k prodělaným zdravotním problémům Smutné bude rád za umístění do pátého místa. „Ty potíže mohou odejít stejně rychle jako přišly, ale také to může být znát. Když bude Katka do pátého místa, byl bych spokojený. Pokud by se z toho dostala, tak budeme pomýšlet na bednu,“ potvrzuje ambice své jedničky.

Jizerská padesátka

• Tisíce lyžařů zaplní o víkendu Bedřichov v Jizerských horách, který bude hostit 52. ročník závodu v dálkovém běhu na lyžích. Závody se v Bedřichově a okolí konají od pátku do neděle. V pátek a sobotu by se mělo postavit na start dohromady 3000 lyžařů, do hlavního závodu v neděli vyběhne 4800 startujících.
• Součástí akce bude tradičně sobotní večerní program na náměstí před radnicí v Liberci, hlavním lákadlem je kapela Monkey Business.
• Závodníci mohou tradičně využít autobusové kyvadlové dopravy z Liberce, Jablonce i Janova nad Nisou. Pro ně bude zdarma, diváci za cestu platí.
• Kdo nemá zajištěné ubytování v penzionech nebo přes pořadatele závodu, tak v obci o víkendu nezaparkuje. Informace k ubytování lze získat v infocentru nebo na webu závodu. Sehnat ubytování v těchto dnech v Bedřichově a okolí je však o štěstí. „Maximálně se může uvolnit nějaké místo, když někdo onemocní,“ míní Petr Holub, starosta obce s 350 obyvateli.
• Sněhu je více než dostatek, z Bedřichova ho museli dokonce vyvážet. V minulých týdnech se z magistrály odstraňovaly popadané stromy či větve, které nevydržely váhu sněhu v kombinaci se silným větrem. Akutní riziko ale nehrozí. 
• Lyžařský závod bude opět pod zvýšeným dohledem policie, ve společných hlídkách budou i policisté z Polska. Opatření mají zabránit krádežím aut a lyží, loni se nestal žádný trestný čin.

Do nedělního 50kilometrového závodu odstartují v růžových kombinézách eD system Bauer Teamu také další dvě ženy – Roxane Lacroixová a Tereza Tvarůžková. „Byl bych rád, kdyby Roxane byla do desátého místa. Pro Terku to bude hodně těžká premiéra. Nejen že pojede poprvé v kariéře tenhle slavný a náročný závod, ale také si vůbec poprvé vyzkouší padesátikilometrovou distanci. Zatím nejdelší závod absolvovala v prosinci v rámci individuálního prologu v Livignu, který měřil 30 kilometrů,“ přidává Bauer zajímavost ke jménu teprve 20leté závodnice.

Mužskou jedničkou Jeannerod

Mezi muži bude plnit roli jedničky týmu Alexis Jeannerod, který v posledních dvou závodech vybojoval sedmé a deváté místo. „Doufám, že mu forma vydrží a opět bude bojovat o desítku. Pokud by se přiblížil k pětce, bude to špičkový výsledek. Důležitý pro nás bude z pohledu bodování týmu i druhý muž v cíli a jsem zvědavý, jak se s tím kluci poperou. Startovat bude jak Honza Šrail, tak Poláci Antolec a Klisz,“ jmenuje Bauer své mužské svěřence, kteří absolvují Jizerskou 50.

Domácí závod znamená pro Bauerův tým podporu diváků i lepší podmínky pro servis a občerstvování. K dispozici bude týmu i nová servisní dodávka, která se českým fanouškům představí poprvé. Ani servisu se ale nevyhnuly některé ztráty. „Počítal jsem s navýšením počtu servismanů na osm oproti běžným pěti, ale dva mi nakonec vypadli. I tak věřím, že všechno zvládneme, lyže budou dobré a budeme vidět. Kde jinde než na domácím závodě!“ přeje si Bauer.

Nakonec prý i uvítal, že závod v Toblachu byl minulý víkend zrušený. „Z organizačních a finančních důvodů to samozřejmě beru jako minus, byli jsme nachystaní a stačilo jen namazat lyže. Ale směrem k Jizerce to je určitě dobře. Bál jsem se, že pátý závod v řadě bude pro všechny hodně těžký, takhle si myslím, že to bude i pro fanoušky lepší. Závodníci by měli být čerství a závod by mohl být aktivnější,“ vysvětluje.

Tajná posila. Servismani už mají novou dodávku

Servisní kamiony se ve Světovém poháru běžeckého lyžování staly u velkých národních týmů standardem. V dálkových bězích jsou k vidění menší varianty upravené z dodávek se dvěma pracovními místy pro servis. Lukáš Bauer se rozhodl obě cesty zkombinovat a během měsíce se svými spolupracovníky vytvořil unikátní servisní auto s vysouvacím systémem umožňující práci čtyř servismanů najednou. Členové jeho eD system Bauer Teamu přitom neměli o ničem tušení a překvapení si užili na lednové La Diagonele. Od té doby je unikátní servisní dodávka součástí nejlepšího středoevropského týmu ve Visma Ski Classics a ukáže se i českým fanouškům na nadcházející Jizerské 50.

V čem se pro vás zlepšila situace, když teď máte vlastní servisní řešení?
Je to super věc zajišťující kvalitu zázemí. Všechno se pro nás hrozně zrychlilo – přijedeme na místo, nemusíme věci vyndávat, vybalovat a seřizovat, všechno máme už nachystané. Čas nám to výrazně šetří i při odjezdu ze závodu. Máme větší komfort, servismani nikde nemrznou, nedělají v prachu. Je tam i faktor zdravotní, protože v autě je odvětrávání, aby škodliviny vznikající při přípravě lyží šly ven. Rychlejší lyže vám to ale samozřejmě nezajistí, pořád se může stát, že budou pomalé.

Možnosti servisu jsou teď ale výrazně lepší, že?
Určitě, máme větší nezávislost a jsme flexibilnější. Teď můžeme na 90kilometrovém Vasově běhu v klidu popojíždět po trati a kdekoli najdeme vhodné parkoviště, tam můžeme zastavit a vyzkoušet lyže. Když zjistíme, že je potřeba něco předělat, tak jsme schopní to udělat hned na místě, a ne se vracet desítky kilometrů na hotel. Nastartujeme agregát, který v autě také je, a jedeme. To je velká výhoda. Máme samozřejmě i větší prostor pro převoz vybavení.

Jak na auto reagovali členové týmu? Věděli, co se chystá?
Nevěděli nic, bylo to tajné. Nedopatřením se to doslechl jen servisman Milan Šperl, kterého jsem prosil, aby nikomu nic neříkal. Poprvé ho závodníci viděli na Diagonele, když jsme tam s tím přijeli. Jejich reakci bych popsal americkým „wow“! Je to samozřejmě i věc prestiže, ale zásadní je zlepšení podmínek pro servismany. Myslím, že na Diagonele se auto uvedlo skvěle – lyže si tam velmi pochvalovala jak Katka Smutná, která po téměř dvou letech vyhrála, tak ostatní členové týmu.

Kdy jste vůbec začal přemýšlet o vlastním servisním autě?
Přemýšlel jsem o něm už v době, kdy jsem byl v reprezentaci. Každý, kdo někdy závodil, by něco jako servisní kamion chtěl. Když jsem pak začal být aktivní v dálkových bězích, tak jsem se začal nově potýkat s věcmi, které jsem na svěťáku nikdy neřešil. V místě závodu jsou vždycky připravené buňky nebo mazací stany, je tam velký servis. V dálkových bězích si to spíš každý tým musí zvládnout sám. Chce to jezdit pár let, aby člověk našel dobré ubytování a místo na mazání. A jsou místa, kde je to hodně těžké. My se vždycky pohybovali od špičkových podmínek třeba v Livignu nebo na Jizerské 50 až po naprosto spartánské podmínky na Birkebeinerrennetu nebo Vasově běhu. Takže jsem o tom začal přemýšlet víc.

Kdy padlo rozhodnutí, že do toho půjdete?
Reálně jsem o tom přemýšlel poslední rok, začal jsem kalkulovat, jestli na to budou peníze. Už jsem hledal auto, pak jsem si to zase rozmyslel. Posledním impulzem pro mě bylo, když jsme v prosinci přijeli na úvodní prology do Livigna a byly tam další dva týmy vybavené vlastní servisní dodávkou. Řekl jsem si, že už není na co čekat. Vstoupili jsme do sezony skvěle a vyhlásil jsem smělé cíle – že chceme být mezi nejlepšími třemi v týmovém pořadí. A k tomu auto prostě potřebujeme. Přijel jsem domů a začal jsem hledat auta. 20. prosince už jsem nastoupil s dodávkou k tátovi do firmy, která se zabývá kovovýrobou. Mají velkou halu a začínala vánoční dovolená a svátky, tak bylo volno.

Co všechno bylo třeba udělat?
Měli jsme klasický Renault Master, auto do 3,5 tuny, což pro mě bylo zásadní. Člověk nepotřebuje speciální řidičák, nemusí se platit žádná mýta. Když to vezmu zjednodušeně, tak bylo potřeba auto zaizolovat, roztahat elektriku, opláštit, udělat pracovní místa na mazání, vymyslet odvětrávání a také výsuv, který je mezi servisními auty týmů ve Visma Ski Classics unikátní. Podobné dodávky má několik týmů, ale všichni v nich mají jen dvě pracovní místa, vejdou se tam na délku jen jedny lyže a druhé naproti. Standardní rozměr je 4,2 metru, my se dostali díky výsuvu na 5,7 metru. Díky tomu můžu mít čtyři místa a pracovat tak mohou čtyři lidi najednou.

Kde jste bral inspiraci?
V dálkových bězích jsem viděl, že se to dá udělat i z dodávky, protože je potřeba méně prostoru než pro národní týmy, které jsou početnější. U top týmů ve svěťáku jsem zase viděl různé výsuvy – třeba Norové mají kamion s boky vyjíždějícími do stran i nahoru. Tak jsem zkombinoval dodávku, u které mi nevyhovovalo, že jsou v ní jen dvě servisní místa, s těmi kamiony. Věděl jsem, že když se to podaří, tak mi výsuv umožní mít prostor pro čtyři lidi, a to už mi dávalo smysl. Kdyby to bylo jen pro dva, nepokrylo by mi to potřeby, které pro tým mám, s tím bych do toho nešel.

Kdo se na přestavbě podílel?
Pracovali jsme na tom já, brácha, táta a pár jeho zaměstnanců z firmy. Vystačili jsme si s vlastními znalostmi, táta dělá v kovovýrobě, takže jsme hodně uplatnili jeho zkušenosti v oboru. Já měl v hlavě plán, a když jsem popsal rozsah práce a přidal termín 10. ledna, první reakce byla, že se to nedá stihnout. Já chtěl ale auto mít už na závodě v Seefeldu, takže jsme na něm dělali komplet Vánoce. Nakonec se to o pár dní nestihlo, některé věci se ukázaly být složitější a ve hře je samozřejmě i bezpečnost a nějaké standardy. Ale na La Diagonelu, která se jela 19. ledna, už jsme s ním jeli.

Jak na auto reagovali zástupci dalších týmů závodících ve Visma Ski Classics?
Na začátku nijak, jen ho zahlédli, napoprvé jsme ještě neměli auto polepené. Minulý víkend v Toblachu, kde jsme byli v předstihu a nakonec se nezávodilo, začali chodit a pídit se, jak to máme dělané. Pár týmů jsme tam provedli, ukázali, vysvětlili. Hodně se líbilo a hodně si to i fotili, byli nadšení tím výsuvným řešením. Myslím, že si vzali inspiraci a že se takových aut objeví víc. Máme také nádherně udělaný polep z fotek závodníků, denně jsme viděli i mraky hobíků, kteří šli kolem, koukali se, fotili se u něj. Je to myslím skvělá reprezentace týmu.

A teď ji budou moct vidět i čeští fanoušci běžeckého lyžování na Jizerské 50.
Jasně, máme zajištěné místo hned v sousedství startu, takže určitě budeme vidět. Jak s kamionem, tak doufám, že i výsledky. Chceme být na Jizerce vidět hlavně výkony, které věřím, že přijdou.