Bylo pár minut po závodě, Lukáš Bauer si vzal telefon a z finského Vuokatti posílal do italského Toblachu „svým“ třem závodníkům následující zprávu: „Takový je prostě sport. Příště to vyjde.“
Tým dálkových běžců Pioneer Investments, kterému Bauer velí, totiž v Itálii prožil rozpačitý závod. Barbara Jezeršek se mezi ženami blýskla sedmým místem, bodovali i oba muži, jenže... „Měli jsme velké problémy s lyžemi,“ ví Bauer.
A tak zdůrazňuje, že nehodnotí výkon lyžařů, ale výsledek. „To jsou dvě odlišné věci. Mluvil jsem s Petrem Šrailem, šéfem servisu, který říkal, že se špatně odhadl vývoj počasí. Závodníci měli připravené lyže na větší chlad, který byl večer před startem i v den závodu. Jenže Itálie klasicky zaúřadovala silným sluníčkem,“ říká Bauer.
„Snad jsme si smůlu vybrali v Toblachu a na Jizerské padesátce budeme v plné síle.“ Lukáš Bauer, šéf Teamu Pioneer Investments |
A tak se v průběhu padesátikilometrového laufu v okolí Toblachu, který patří do seriálu Ski Classics, začalo oteplovat a osluněné pasáže byly pro Team Pioneer Investments zásadním problémem. I tak Barbara Jezeršek skončila na skvělém sedmém místě! Zato Ilja Černousov dojel sedmadvacátý a Jiří Harcuba osmačtyřicátý.
„Takže u Barbary to mohlo být ještě lepší, a když se přidají ty lyže, musel být její výkon výborný. Ilja bojoval s návratem po nemoci a ještě s lyžemi, což mělo v jeho případě zásadní vliv. A jsem rád, že Jirka Harcuba bodoval, protože on jezdí hlavně na zkušenou. Z mé strany nemůže být úplná spokojenost s týmovým výsledkem, protože jsme nevytěžili to, co jsme od Toblachu čekali,“ popisuje Bauer.
Na druhou stranu ví, že chyby s namazáním k lyžování patří. A že smůlu si každý někdy vybrat musí. „Tak snad jsme si ji vybrali v Toblachu a na Jizerské padesátce budeme v plné síle. V českých podmínkách chceme uspět a tenhle závod hodit za hlavu.“
Už v neděli totiž přichází - z českého pohledu - vrchol seriálu Ski Classics. Sám Bauer se až do pátku bude dál připravovat ve Finsku, večer se pak vrátí do Prahy a přesune se do Jablonce nad Nisou. „V sobotu nás čeká testování a v neděli jdeme na to,“ plánuje Bauer.
V roce 2013 byl na Jizerské padesátce druhý, teď však chce soustředit všechny své síly na nadcházející mistrovství světa v Lahti. „Já tam budu mít dílčí úkoly,“ říká o svých letošních ambicích na Jizerské 50, kde kromě obvyklé role závodníka bude působit i jako šéf svého týmu Pioneer Investments.
Jizerská padesátkaDuchovním otcem závodu je Karel Trousílek, který byl ředitelem prvních pěti ročníků. Jak vzpomínal před smrtí, závod vznikl náhodou: jako výsledek hádky o zařazení do družstev na Krkonošskou sedmdesátku. Premiérový ročník se jel jako nominační závod pod názvem „50 km Jizerskými horami“ a šlo o akci TJ Lokomotiva Liberec, která sloužila i jako součást horolezecké přípravy některých členů oddílu. Do té doby se na 50 km jezdil jen Hančův memoriál jako mistrovství ČR a toho se mohli účastnit jen registrovaní lyžaři. A tak Trousílek zorganizoval zcela nový závod. „Úplně první ročník byl takový kamarádský, většina se osobně znala,“ vzpomínal v roce 2014 účastník všech J50 Ladislav Míka. Na startu prvního ročníku se v roce 1968 sešlo 52 lidí, startovné bylo pět korun československých. Zajímavostí je, že jedním ze zakladatelů byl i věhlasný cestovatel, horolezec a dobrodruh Gustav Ginzel, který prošlapával stopu. Trousílek se také do velké míry zasloužil o to, že se Jizerská 50 od roku 1971 běhá jako Memoriál expedice Peru 1970. Závod se tehdy proměnil v každoroční vzpomínku na 15 horolezců, kteří tragicky zahynuli 31. května 1970 při zemětřesení v Peru pod kamennou lavinou. Byli mezi nimi i zakladatelé Jizerské padesátky. |
Do Jizerské 50 se letos přihlásilo 6300 závodníků z 34 zemí světa, na hlavní padesátku zbývá ještě zhruba 300 volných startovních čísel. Organizátoři pro letošní sezonu vycouvali z tradičního lednového termínu, aby se vyvarovali nedostatku sněhu jako v minulých letech. „Potíže se sněhem skutečně nejsou, máme ho dost. I když se trochu oteplilo, není to problém,“ říká za organizátory David Douša. „Podmínky jsou nyní úplně ideální a já věřím, že to bude krásná oslava padesáté padesátky,“ uvedl.
Na celý víkend je připraveno celkem sedm závodů, páteční třicítky volnou technikou se zúčastní mimo jiné trojnásobný olympijský medailista ve veslování Ondřej Synek, vodní slalomář Vít Přindiš, horolezec Radek Jaroš či čerstvá juniorská mistryně Evropy v biatlonu Markéta Davidová. Padesátku pojede také úspěšný handicapovaný sportovec Jan Tománek na sledge lyžích. „Ten vozík se musí specificky připravit, protože něco jiného je to na rovině a něco jiného do kopce. Snad se mi to podařilo, takže věřím, že to bude dobré. Připravený jsem,“ ujistil Tománek.
Pořadatelé připravili pro jubileum plno doprovodných akcí a o Jizerské padesátce bude v České televizi i dokumentární film. Vyjde kniha s padesáti příběhy závodu jak mezi amatéry, tak slavnými osobnostmi, a český šachista David Navara dnes sehraje simultánních padesát partií proti padesáti soupeřům.
Na startu Jizerské 50 by neměla chybět ani dlouhodobě nejlepší dvojice českých laufařů - Petr Novák a Stanislav Řezáč.
Karlovarský laufař Novák letošní sezonu zasvětil jedinému cíli v podobě Vasova běhu a v této době svou přípravu už směřuje právě k největšímu lyžařskému závodu světa. „Jizerku jet chci, jen vůbec nevím, co od toho mám očekávat. Půjdu do ní opravdu z přípravy a ta právě těch čtrnáct dní před Vasákem vrcholí objemově i intenzitou. Jizerce to budu chtít samozřejmě trochu přizpůsobit, ale z plánu, který mám nastavený na Vasák, zase nemůžu uhnout až tak moc. Ten je pro mě letos zkrátka číslo jedna, je to jediný závod, na který se opravdu soustředím,“ nechal se slyšet před časem běžec na lyžích z českého týmu Atlas Craft.
Další české stopy
Veterán českých dálkových běhů Stanislav Řezáč vyhrál Jizerskou padesátku v letech 2000, 2001 a 2012, v aktuální sezoně se mu ale tolik nedaří. Nejlépe byl čtrnáctý na La Diagonele. „Mám docela formu, ale letos mi nejezdí lyže. Nemám v týmu profesionálního servismana,“ posteskl si Stanislav Řezáč. Rád by proto v závodě využil norský servis. „Snad se to povede. Pokud bych měl optimální lyže, tak bych do šestého místa mohl zajet, to by bylo super,“ dodává závodník Silvini Madshus týmu.
Z českého pohledu bude ovšem hlavní hvězda jubilejního padesátého ročníku Jizerské padesátky tentokrát mezi ženami. Kateřina Smutná má v aktuální sezoně famózní formu, vyhrála pět z šesti závodů, do nichž nastoupila, a bude v Jizerských horách útočit na celkové vedení v seriálu dálkových běhů Ski Classics.
Bývalá rakouská reprezentantka závodící letos už znovu pod českou vlajkou by mohla oslavu vyšperkovat vítězstvím, v sezoně pátým v řadě. Druhá za Švédkou Brittou Johanssonovou Norgrenovou v průběžném hodnocení seriálu je pouze kvůli tomu, že vynechala závod v Číně. Její přípravu na český závod však poznamenalo nachlazení, kterému čelila po minulém závodu o víkendu v Toblachu. „Měla jsem kašel, nebylo to snadné, ale snad už to je lepší a dokážu se do víkendu vykurýrovat,“ uvedla Smutná.
Před dvěma lety Jizerskou padesátku vyhrála, loni byla čtvrtá. Letos ale má životní formu prý i proto, že si odpustila cestu do Číny. „Kdyby to dopadlo jako před dvěma lety, bylo by to úžasné,“ zasnila se Smutná, která hned po Jizerské padesátce odjede do Lahti na mistrovství světa. Líbilo by se jí, kdyby se jelo na namazaných lyžích, což má radši. „Jenže má sněžit, takže to se pojede na hladkých, bohužel,“ naznačila, že moc nemá ráda styl jízdy „soupaž“.
Další výraznou českou stopu mezi ženami v letošním ročníku Jizerské 50 by mohla zanechat i Eva Vrabcová Nývltová, tedy pokud se rozhodne při svém výběru zvolit hlavní závod. „Ještě nevím, teprve se rozhodnu. Pak zkusím možná ještě jeden,“ naznačila. Někdejší jednička českého běhu na lyžích mezi ženami dává už druhým rokem přednost atletice a za sebou už má i výborný vstup do nové sezony. V Neapoli totiž vyhrála tamní půlmaraton a časem potvrdila limit na letošní mistrovství světa v atletice v Londýně, kde poběží maraton. „Ani mě nenapadlo, že bych po lyžařském soustředění takhle rychle mohla běžet,“ usmívala se.
Do závodu totiž nastoupila jen krátce po lyžařském soustředění v Livignu. „Chtěli jsme, aby si tělo od běhání odpočinulo a aby mělo jinačí zátěž. Podařilo se to a bylo to znát. Lyžování se projevilo, například jsem nabrala dost svalové hmoty,“ pochvaluje si Vrabcová. Běžeckému lyžování se soustavně přestala věnovat před více než rokem, v Livignu se k němu intenzivněji vrátila vlastně poprvé. „Začalo mi hodně chybět,“ přiznává. „Běhalo se mi výborně, cítila jsem i dobrou formu, jako bych z lyží nikdy neslezla,“ usmívá se.
