Pětatřicetiletý rozehrávač však má v posledních dnech i jiné než basketbalové starosti. Začátkem července se mu totiž narodila prvorozená dcera Julie.
„Mám rozporuplné pocity. Trochu mě mrzí, že teď nemůžu být s rodinou. Chci jet na mistrovství Evropy, na druhou stranu bych byl rád i doma a pomáhal partnerce. Letní přípravu budeme muset zvládnout za pomoci babiček,“ přiznává odchovanec Holic, který v současnosti hraje za Nymburk.
Jak si zvykáte na roli otce?
Čekali jsme, že to bude změna, ale na to se člověk nemůže připravit, dokud to neprožije. Náš život s partnerkou je vzhůru nohama. Je to náročné, ale zároveň krásné.
Bude pro vás mistrovství Evropy poslední velkou reprezentační akcí?
Jestli v příštím roce, nepostoupíme na olympiádu, tak asi určitě. Už evropský šampionát v roce 2013 jsem považoval za svou poslední akci, ale pak jsem se rozhodl reprezentační kariéru ještě prodloužit.
Už jste toho na mezinárodní scéně odehrál hodně. Kde v sobě berete motivaci?
Patřím do starší generace hráčů. Když jsem v roce 1999 jel na své první mistrovství Evropy, byl to pro mě svátek. Mám to tak nastavené pořád, stále to beru jako vzácnou příležitost. Mladší hráči to možná i díky tomu, že jedeme na druhý šampionát v řadě, považují za samozřejmost, ale pro mě to samozřejmost není.
Jak vidíte ambice mužstva?
Síla týmu je hodně velká, povedlo se poskládat dobrý mix hráčů. Tomáš Satoranský, Honza Veselý nebo Ondra Balvín vyzráli v kvalitní hráče a myslím si, že my starší, Luboš Bartoň, já či Petr Benda, máme týmu pořád co dát. Los mistrovství Evropy je také příznivý. Pokud budeme kompletní, můžeme jet na šampionát s velkými ambicemi.
