Po zápase se vydal do hlediště a zavolal si k sobě oba rodiče. „Řekl jsem jim, že si nejsem jistý, jestli to byl můj poslední zápas v národním týmu, ale že kdyby náhodou byl, tak jsem rád, že sem přijeli a měli mě možnost vidět,“ líčil Welsch po porážce 72:96 od Srbska.
Jeho budoucnost je stále otevřená, verdikt z Kombank Areny naopak pevně daný a nezvratný. Češi přišli o olympijskou naději na Rio. „Byla to dobrá zkušenost. Ale myslím, že můžeme jet domů s hlavami nahoře,“ uvedl Welsch.
Rozdíl v kvalitě byl v pátek znát, souhlasíte?
Byli o dost výš. Klukům jsem před zápasem říkal, abychom v sobě našli všechny zbytky sil, energie, motivace a vůle a dali je do tohoto duelu, abychom mohli odcházet s čistým svědomím a čistým štítem. Myslím, že jsme to udělali, ale je potřeba přiznat, že jsme byli přehráni jednoznačně lepším týmem.
Co by mohlo dát šanci na senzaci?
Abychom vyhráli, musela by se sejít kombinace našeho vynikajícího zápasu a jejich maximálně průměrného výkonu. To se bohužel nestalo. My hráli celkem dobře, ale předčili nás ve všech aspektech: ve střelbě, doskakování, asistencích. Jejich výkon byl kompletní, do finále jdou zaslouženě.
Každá vaše chyba či nejistota byly hned potrestány. Jak těžké tohle je?
To je basketbal na nejlepší úrovni. Když hrajeme proti Japonsku, můžeme si nějaké chyby dovolit a dají se napravit, nahradit. Proti nejlepším to nejde, každá ztráta, nekomunikace v obraně nebo špatné přebrání bylo potrestáno košem. Takhle se špičkový basket hraje. Máme kluky, co jsou zvyklí ho takhle hrát, ale je třeba si přiznat, že jako tým nás tenhle turnaj nezastihl ve stejné formě a euforii jako loňský Eurobasket. Nejeli jsme na stejné vlně, teď se to projevilo naplno.
Byl loňský šampionát pro tento tým stropem?
To nevím, ale výsledky i styl hry strhly vlnu euforie, přinesly větší očekávání. Loni jsme odjížděli po měsíci a půl přípravy, byli jsme hladový tým, co před sebou měl vizi a šel za ní. Letos to bylo jiné. Pokračujeme v sezoně, co teď čítá skoro 12 měsíců basketbalu v kuse. Není to jednoduché a bylo to vidět nejen na nás.
Každopádně by dravý styl z loňska měl být následováníhodný, že?
Byl to způsob, jakým bychom chtěli hrát - a jakým musíme hrát, abychom byli úspěšní. Nejsme Srbové nebo Litevci, tedy týmy, co dokáží svým výjimečným talentem soupeře přehrát, přestřílet. Identitou našeho mužstva musí být tvrdá práce, rychlá hra dopředu, jednoduché koše.
Srbští basketbalisté se radují z výhry nad Českem.
Jak vidíte budoucnost tohoto výběru?
V horizontu roku velmi dobře. Jsme kvalifikovaní na další Eurobasket, co se bude hrát v letě 2017, tenhle tým potenciál pořád má. Otázkou je, co bude potom. Tomáš (Satoranský) odchází do NBA a myslím, že Honza (Veselý) tam má namířeno taky. Dochází ke změnám systému kvalifikací, bude se hrát během přestávek uprostřed sezony: pokud tihle dva kluci budou za mořem, národní tým s nimi nebude asi moci počítat. Po roce 2017 to bude jiné.
A co vy? Stále platí, že budete pokračování zvažovat, až bude více klidu?
Nic nového teď neřeknu. Příští rok se jede na mistrovství Evropy, to je samozřejmě lákadlo. Ale nezávisí to jen na mně. Rodina je beze mě druhé léto, loni jsem zmeškal první dva měsíce života mojí dcery a letos její první narozeniny. Rozhodnu se i po dohodě s nejbližšími.
