O víkendu vyhrál v Bedřichově skoro vše, co se dalo. Volnou třicítku, klasickou pětadvacítku i firemní štafety, navíc přidal třetí místo ve sprintu. Vynechal pouze hlavní závod – Jizerskou padesátku.
„Dařilo se mi, obhájit první místo je vždy náročné a jsem rád, když přijedu do cíle zase první, všechno to ze mě spadne,“ říká jednatřicetiletý lyžař z Vlachovic u Nového Města na Moravě.
Když to zlehčím, chce s vámi ještě někdo závodit?
Konkurence byla solidní a bylo mi jasné, že už by mě konečně někdo viděl rád na jiném než prvním místě. Ale měli smůlu. Určitě je v republice pár lyžařů, kteří jsou lepší než já, ale ti mají povinnosti vůči svazu a musí závodit na závodech FIS. Ty, kteří sem přijedou, prostě porazím.
Jiří Ročárek* 31letý lyžař z Vlachovic na Novoměstsku závodí za Fischer Racing Team a v seriálu Swix Ski Classics za Atlas. |
Neláká vás přece jen zkusit hlavní závod, tedy padesátku klasickou technikou?
Abych řekl pravdu, tak vůbec. Daleko víc se zviditelním na menších závodech, pokud je vyhraju, než když budu třeba dvacátý v hlavním závodě. To sice bude super výsledek, ale nikdo o mně nebude vědět. Pro Fischer Racing Team, za který jezdím, je důležité umístění na bedně a to se mi tady povedlo v každém závodě. Tak myslím, že jsem udělal týmu dobrou reklamu a budou se mnou spokojení. (směje se)
Jste lepší bruslař, ale v prosinci jste na klasické La Sgambedě v Livignu dojel sedmadvacátý jako třetí nejlepší z Čechů jen kousíček za Stanislavem Řezáčem. Budete dávat přednost spíš bruslení?
Určitě ne, ba naopak! V posledních letech se hodně věnuju soupaži a obecné síle. Myslím, že letošní dva klasické závody na La Sgambedě toho jsou důkazem. Výkonnost mám i na velké závody, taky proto zvažuju možnost závodit tento víkend na La Diagonele, což je další závod série Ski Classics. Uvidím, jestli se domluvím s panem Dostálem. Ten šéfuje týmu Atlas, který reprezentuju ve Ski Classics. V sezoně budu střídat závody oběma technikami.
Švýcarská La Diagonela se kryje s rakouským Dolomitenlaufem, kde jste v minulosti taky bodoval. Už jste se rozhodl, kterému závodu dáte přednost?
Ještě to zvažuji. V obou případech bych jel hlavní závod. Je tu i varianta, že zůstanu doma a budu se připravovat na další závod, který je velice důležitý pro Fischer. Ski-Trail v Rakousku se jede 25. ledna, kde bych chtěl absolvovat závod 55 km volnou technikou, který už se mi podařilo vyhrát. Přece jen jsem unavený po náročném víkendu v Bedřichově a nevím, jestli by nebylo lepší závodit méně a kvalitněji než pořád a s horšími výsledky.
Už dřív jste mi říkal, že se toho mezi závody tolik natrénovat nedá a nejdůležitější je odpočinek a navnadit se na další závod. Toho se podle vás drží i ti nejlepší závodníci jako Anders Aukland. Funguje to?
Velice záleží na týmovém zabezpečení. Když jste zmínil Anderse, ten bere celoročně plat a má vše hrazené, závody i soustředění... Kdežto já dostanu materiál a všechno ostatní si platím ze svého, to je velký rozdíl. Přeci jen, když jde člověk po sezoně do práce a koncem října skončí, tak závoďte si potom s Auklandem a dalšími. (směje se) Pro Fischer Team a také pro mě je důležité jezdit vedlejší závody, kde se můžu zviditelnit pódiovými umístěními a jednou se třeba do nějakého velkého týmu dostat. Už i u nás jsou týmy na solidní úrovni, tak uvidíme, jestli se třeba na příští rok s někým domluvím.
Minulý rok jste poprvé absolvoval slavný Vasův běh. Zopakujete si to letos znovu?
Loni se nám bohužel nepovedlo na Vasáku namazat, takže návrat chystám. Přece jen to nemůžu nechat u jednoho zamávání a stojedenáctého místa. Pokud ale pojedu letos, tak spíš pomoct své přítelkyni Adéle Boudíkové, která je momentálně na čtvrtém místě a má šanci bojovat o bednu v celkovém hodnocení Ski Classics. Takže návrat pro lepší výsledek zvažuju, ale ne letos.
V posledních letech je o dálkových bězích čím dál víc slyšet, o větší pozornost si říká po změnách právě seriál Ski Classics, svůj tým pro dálkové běhy už založil i Lukáš Bauer. Vrhne se na konci kariéry na laufy?
Běžecké lyžování upadá ve světě a hlavně u nás. Mě nebaví závody Českého poháru, kde je na trati pár lidí, a to většinou trenéři. Tyto závody už jezdím pouze jako trénink. Na laufech je kolem trati moře lidí, kteří fandí. Je to úplně o něčem jiném, to teprve závodníka vyhecuje ke kvalitním výkonům. Ano, Lukáš má svůj tým mladých a snaží se prokousat ve velké konkurenci nahoru. S Lukášem spolupracujeme, společně mažeme, můj táta je členem jeho servisního týmu, ale otázku, zdali bude jezdit příští rok dálkové běhy, nechám na něm.
Zdá se, že konkurence mezi laufaři roste. Třeba Jizerskou padesátku jel kromě specialistů i Nor Gjerdalen, v minulosti už jste se utkal i s Petterem Northugem a dalšími známými jmény ze světového poháru.
Konkurence je velmi vysoká, o tom už jsem se párkrát přesvědčil. Na Jizerce se závodníkům ze světového poháru daří hodně, je totiž náročná a kopcovitá. To předloni předvedl druhým místem i Lukáš Bauer. V soupaži si je ale „vodíme“. (směje se) Je fajn si zazávodit s borci formátu Northuga, Bauera, Vylegžanina nebo Richardssona.
Na laufy jste se vrhnul před nějakými osmi lety i kvůli tomu, že podle vás bylo těžké se přes různé tlaky prosadit do reprezentačního áčka. Cítíte třeba šanci zabojovat o účast na mistrovství světa, až bude na programu volná padesátka?
To by asi reprezentační trenér nerozchodil. (směje se) O Falun bojovat nehodlám, radši budu reprezentovat Českou republiku s vlaječkou na čepici v laufech.
