V pátek po poledni ho čeká semifinále. Od 16.35 startuje finálový program.
Vybaví se vám ještě někdy obrázky z Londýna 2015?
Vybaví. Byl to pro mě obrovský zážitek z toho důvodu, že se na mě přijela podívat velká část rodiny. Dodnes na to vzpomínám, stejně jako na Rio. Ale snažím se dívat spíš dopředu. Nejsem ten typ, který by byl zahrabaný v minulosti.
Nejste ani ten typ člověka, kterého by tížila představa, že na mistrovství světa obhajuje zlato, je to tak?
To je pravda, takhle jsem nikdy nepřemýšlel. Až teď, když je vás tu tolik novinářů. Ale na startu budu zase vnímat jen to, co mám. O obhajobě přemýšlet nebudu.
Na závod jste se v Pau dva měsíce připravoval a obětoval jste mu i celkové pořadí Světového poháru. Nemrzí vás to?
Trochu jo, ale byla to velká chyba naší mezinárodní federace, která žádný Světový pohár nezařadila na léto a všechno nacpala do září. Já s tím takhle od začátku sezony počítal. Mistrovství světa je pro mě největší závod sezony, proto jsem mu podřídil i Světový pohár. Dokonce jsem se dostal i na svou ideální váhu, což bylo hodně těžké. (smích)
Kolik jste musel zhubnout?
Přes zimu jsem vážil tak 74 kilo, během sezony pak 71, 70. Na mistrovství Evropy to bylo míň, ale k ideální závodní váze 68 kilo mi pořád něco chybělo. Už mi nestačilo jen běhat, cítil jsem, že se váha zasekla. Musel jsem si pak hlídat každou kalorii, ale nakonec se to vyplatilo.
Hodně jste se v jídle omezoval?
Pak už jo, večer jsem moc nejedl a nutil jsem se do pohybu, protože jsem cítil, že klasickou cestou už bych se na svou váhu nedostal.
Nakonec se ta dřina vyplatila.
Věřím, že mi to pomůže uspět. Myslím, že rychlost mám dobrou, snad jsem si během sezony vybral i chyby a teď konečně pojedu čistě.
Francouzský kanál patří mezi ty složitější. V čem je tak zrádný?
Je jiný, má motiv přírodní řeky. Překážky nejsou klasické plastové, které máme v Troji a dělají vodu čitelnou. Jsou tam různě naházené kameny a voda teče dolů strašně rychle, občas si dělá, co chce, a dost se mění. Během vteřiny může být o půl metru výš. Proto bylo pro mě důležité na tom kanálu strávit dva měsíce. Musel jsem se naučit, kdy si můžu dovolit trať zkrátit, abych neudělal chybu, a kde si ji zase musím protáhnout. Jsem totiž zvyklý jezdit dost těsně kolem branek, ale v Pau jsem je chvílemi úplně míjel.
Jak dlouho jste se s vodou sžíval?
Tak po měsíci jsem si říkal, že mi to začíná jít, že už znám průjezdy.
Věnoval jste letos přípravě víc času než před dvěma lety?
Trochu jo. V Londýně sice taky byla těžká voda, ale mají tam stejné překážky jako v Troji. Je to umělá dráha, kde je čitelnější voda. Šlo mi to tam od začátku dobře, v Pau ne.
Putovní trofej, kterou jste získal v Londýně, máte v Pau s sebou. Jak se s ní loučil táta?
Ptal se mě: Mám ji brát vůbec s sebou? Že mu v obýváku chybí, byl zvyklý ji mít vystavenou ve skříni. Tak jsem mu slíbil, že když ne letos, příští rok mu ji přivezu zpátky.
Sám byste si ji nenechal?
Ne. Je na ni možná pyšnější než já.
