Ta bilance byla loni obdivuhodná. V žádném z mezinárodních závodů minulé sezony, včetně všech Světových pohárů, neskončil hůře než čtvrtý. Medaile z mistrovství světa navíc Jiřímu Prskavcovi zajistila přímou nominaci do tříčlenného reprezentačního výběru kajakářů pro sezonu 2019.
A tak současnou čtyřdílnou českou kvalifikaci o národní tým jede v poklidu, vlastně tak trochu mimo soutěž.
Nervují se jiní. Přindiš, Tunka, Hradilek, Hilgert, Zima a další. Až v neděli se rozhodne.
Prskavec dojel třikrát druhý, což je ve špičkové české konkurenci stále známka vysoké kvality. Mohl by říci, že když má nominaci jistou, postrádá v těchto dnech jistou dávku adrenalinu. Ale...
„Vzhledem k tomu, že čekáme v nejbližší době mimčo, mám adrenalin jiného druhu,“ říká v pražské Troji. „Každou chvíli může moje Terka přijít a říct: Tak jedem do porodnice.“
Kdy máte termín?
Za týden, za dva. Mimčo teď už může přijít kdykoliv.
Aby nepřišlo, až budete koncem května závodit na mistrovství Evropy ve francouzském Pau.
Doufám, že ne, že to do té doby stihneme. Ideální by bylo, aby se narodilo teď, třeba dneska, abychom to tu stihli v Troji ještě i zapít.
Dřív pro vás byl vodní slalom vším. Jaké je to teď? Už obtížněji dělíte čas mezi sport a rodinu?
To bych ani neřekl. Spíš jsem omezil aktivity s kamarády a trávím víc času s Terkou. Myslím, že času si na ni najdu dost. A díky tomu, že Terka pracuje z domova, může i ona hodně soustředění a závodů objet se mnou, což je super.
Přestože máte nominaci zaručenou, je pro vás česká kvalifikace i určitým testem formy. Co vám tedy ukazuje?
Jedu tyhle nominační závody rád. Cítím, že jsem na sezonu připravený, a jezdí se mi dobře. Když tady dokážete zajíždět přední časy, tak víte, že potom i ve světě můžete konkurovat těm nejlepším, protože i další čeští kajakáři k nejlepším na světě patří. Jen mě trošku štve, že jsem teď třikrát vyhrál kvalifikaci a třikrát byl potom ve finále druhý. Škoda těch šťouchů a chyb.
Úvodními jarními závody jste zároveň vplul do sezony, která má přívlastek předolympijská. Připadá vám, že čas od vašeho bronzu v Riu 2016 utekl strašně rychle?
Asi jo. Ale život se sportem ubíhá rychle. Ještě nedávno jsem byl v juniorském mančaftu a dneska už nepatřím ani do kategorie do 23 let.
V období od her v Riu jste získával jednu medaili za druhou. Máte pocit, že teď je od vás každý očekává?
Pro mě je hlavně důležité, že vím, že dávám mému sportu maximum a že se každým rokem snažím být zase o kousek lepší. Pokud to tak bude i nadále, a přesto se na olympiádu třeba ani neprobojuju, mohu si s klidem říci, že jsem pro to udělal maximum - a že jiní naši kluci byli prostě lepší. V takové situaci dokážu s čistým svědomím prohrát. Daleko víc by mě mrzelo, kdybych si olympiádu nevyjel kvůli tomu, že bych omezoval tréninky a věnoval se radši jiným aktivitám.
VZPOMÍNKA NA RIO 2016. Vodní slalomář Jiří Prskavec se svým olympijským bronzem.
Nejspíš vás už občas napadne, že za rok, až pojedete o jedno jediné české účastnické místo na olympiádě v Tokiu, bude národní kvalifikace kajakářů nervově mnohem vypjatější.
Jel jsem už olympijskou kvalifikaci dvakrát. Vím, co mě čeká. Důležité je nastoupit do kvalifikace co nejvíc soustředěný, což letos, když tu jedu tak nějak navíc, jde těžko. Za rok budu připravený a uvidíme, jak všechno dopadne.
Jaké informace máte o tokijské olympijské trati?
Už tam pouštěli vodu, ale vydáme se na obhlídku až letos. Měla by být podobná Riu nebo i naší Praze. Mají tam stejné překážky, spád trati je podobný, takže se tam nedá vymyslet moc nečekaných věcí. Přesto věřím, že se stavitelům povede vytvořit nějaký prvek, který bude unikátní, aby se v olympijském závodě jelo i něco, na co nemají všichni natrénováno.
I proto, že vy máte radši náročnější tratě?
Mám. Třeba v Austrálii (v Sydney - Penrithu) mají prvek vlny, kterou tak trochu vybetonovali do dna, to je obrovský unikát. Kdyby se něco takového povedlo udělat na každé olympijské trati, změní to charakter kanálu i závodů.
Baví vás vodní slalom stále stejně?
Jo jo, baví. Už ani nejde, aby mě bavil o moc víc. Užívám si to na vodě.
Kdy nejvíc?
Když mám natrénováno a jsem zároveň i odpočatý a mám potom pocit, že mi to jede víceméně snadno. To se pak na trati dostanu všude tam, kam potřebuju. A samozřejmě mě to šíleně baví pokaždé i tehdy, když je u trati tak báječná atmosféra jako vždycky tady v Troji.
Stíháte při tom všem i studium?
Za měsíc mám státnice.
Váš otec a zároveň kouč bude hrdý, že? Vždycky vám připomínal, že vysokou školu musíte při sportu vystudovat.
Snad to zvládnu. Zatím jsem si jen vytiskl otázky na státnice. Už dva dny je nosím s sebou a zatím jsem se na ně nekouknul. Ale jinak mám všechno uzavřené i odevzdanou bakalářku.
Na jaké téma jste ji psal?
Analyzoval jsem vlastní sportovní kariéru, především v mládežnických kategoriích. Z tréninkových plánů jsem si vytáhl struktury tréninků a snažil se z nich odvodit, jaký byl důvod, že jsem se na rozdíl od ostatních už tak mladý dostal mezi dospělé.
A k čemu jste dospěl?
Že to bylo hodně dané mými vytrvalostními tréninky, které jsem měl po celou dobu kariéry. Tlak na výkon byl minimální, naopak tlak na techniku a vytrvalost mnohem větší.
I se státnicí vás tedy čekají doslova hektické týdny. Dojet českou kvalifikaci, přivítat na světě potomka, zabojovat na mistrovství Evropy a vzápětí zvládnout státnice, to bude pořádný frmol.
Bude to těžký měsíc. Už se těším, až v červnu vydechnu. Sice pak pojedeme tři Světové poháry, ale na ty už budu mít mnohem větší klid.
Jak to bude se svatbou?
Tu chystáme až na podzim. Původně jsme ji plánovali dřív, ale pak jsme začali čekat tady toho našeho malého pinďu. Takže jsme se s Terkou rozhodli, že nejdřív bude mimčo a potom se někdy po sezoně vezmeme.
