„Jirka si k ní doveze svoji proteinovou mouku, aby mu složení lívanců vyhovovalo na dovážení před zápasem, a babička je nachystá. Bývá to pěkný štos. Takových dvacet centimetrů do výšky to bude,“ říká Petr Procházka, strýc nejlepšího českého bojovníka.
Když pak zápas přijde, na spoustě míst v Hostěradicích na Znojemsku bliká televize nebo přehrávač na internetu.
Další takový den nastane o víkendu, kdy Procházka debutuje pod nejslavnější značkou UFC na turnaji číslo 251 v Abú Zabí. Postaví se tam světové sedmičce polotěžké váhy a favoritovi duelu Volkanu Oezdemirovi.
Směr Abú Zabí. Potřebují někoho netradičního. Mě, říká Procházka o UFC |
U obrazovek se sejdou nejen Procházkovi nejbližší, ale jako vždy i jeho kamarádi v hospodě na fotbalovém hřišti. Na jednu noc nebude výčep tepat v rytmu gólů, ale úderů pěstí.
„Spát nepůjdeme,“ hlásí hrdě Procházkův bratranec Tomáš. Očekává, že sejít se v hospodě může 20 až 30 nadšenců. „Hostěradice to prožívají hodně, všichni ho tady podporují. Talisman na cestu jsme mu nedali, Jirka takové věci nevyhledává. Nechce být na něco navázaný. Každý ale máme u sebe něco svého a fandíme mu,“ líčí Tomáš Procházka.
O to víc lidí se zřejmě bude v obci o patnácti stech obyvatel dívat, protože jde nejen o velkou premiéru v UFC, ale zápas poběží i na dobře dostupném kanálu Nova Sport 2.
Český tým v Abú Zabí. MMA zápasníka Jiřího Procházku (vprostřed) doprovází Jaroslav Hovězák (vlevo) a Martin Karaivanov.
Jen ten čas... Procházka by měl jít do klece kolem půl čtvrté ráno českého času. „Přivstanu si, podívám se a půjdu do práce na směnu,“ plánuje jeho strýc, vedoucí hasičů v Hostěradicích a ve Znojmě.
Babičky a dědečkové nejspíš duel svého Jirky, jak mu říkají místo ve světě sportu zaužívané přezdívky Denisa, uvidí až po ránu ze záznamu. „Děda si často u jeho vítězství poplakal štěstím,“ zmíní Petr Procházka.
Fandí se po celé jižní Moravě, Procházka je patriot
Hostěradice, ležící na jihu Moravy při trase mezi Pohořelicemi a Znojmem, jsou na svého rodáka hrdé. Procházka tam hrával fotbal, dodnes se tam vrací a nejsou to jen formální návštěvy. Když na to přijde, zaleze u prarodičů do kurníku a vybírá odtud čerstvá vejce.
Rád si zajde zacvičit do posilovny, ale ještě častěji je doma nebo v přírodě. Vyběhne na kopec ke kapličce nebo zamíří do lomu, kde se koupe i v zimě.
„V březnu měla voda 12 stupňů. My jsme měli husí kůži, jen jsme ji viděli. Jirka si tam zaplaval. On si i v zimě rozbíjí led, aby mohl dovnitř,“ vypráví Petr Procházka.
Při jiných návštěvách Hostěradic – to bývá většinou koncem prázdnin – se nepřehlédnutelný svalovec zúčastňuje i akcí na podporu tragédií poznamenané tamní rodiny. Hraje dechovka, hasiči a policie ukazují svoje dovednosti a Procházka přijde ukázat svůj pás mistra světa a podepsat se.
Býval jsem raubíř, ne samuraj. Ale klamat už nechci, říká zápasník Procházka |
I proto, že je tak „civilním“ hrdinou, Procházku lidé ze Znojemska tak rádi podporují. Fandí mu i politici z hostěradické radnice, i když třeba místostarosta Jan Burger v týdnu o rodákovi mluvit odmítl. „O něm bez něj, to se nedělá,“ zaprotestoval. Napnutý je ale před víkendem taky. „Počkejte, jak zápas dopadne. Můžeme si říct potom,“ navrhl opatrně.
Procházkovi se fandí i ve Znojmě, kam jezdívá na vyšetření do nemocnice nebo cvičit, přejí mu spolužáci z brněnské Masarykovy univerzity, svoji komunitu má v brněnském Jetsaam Gymu (domovský klub) a stopu zanechal také v Rosicích u Brna. V pubertě tam bydlel.
„Jirka je patriot. Zajde za kamarády, když tady je. S každým se pozdraví, promluví. Jenom nechodí mezi lidi do hospody, na nějaké party on není. S kamarády se ale sejde, když máme oslavu, kde si na jeho vítězství připijeme,“ přibližuje bratranec Tomáš.
MMA zápasník Jiří Procházka ve středu odletěl do Londýna, pak pokračuje do Abú Zabí, kde ho čeká premiéra v UFC:
Stejně jako strýc Petr i bratranec Tomáš Procházka říkají, že se tajům MMA díky svému slavnému příbuznému naučili částečně rozumět. Ocení, když se „Denisovi“ povede úder, a poznají, kdy má převahu.
To ale neznamená, že nemají při zápasech smíšené pocity. MMA, to je především tvrdý boj. „Copak my chlapi, my to už nějak bereme, že je to buď, anebo. Ale nejhůř se při zápase musí asi cítit jeho mamka. A pak i děda a babičky. Ty jsou nesvé, vystrašené,“ přiznává Petr Procházka. Rychle ale dodá: „Babičky se podívají taky. A ne jednou! Vždycky pak žádají: Pusť to znovu,“ směje se zápasníkův strýc.
O tom, co všechno se může stát, přemýšlí občas i Procházkův bratranec Tomáš. „Ale obdivuju ho, jak do toho jde,“ říká otevřeně. To babičky prý odvrací zrak, když je boj nejtvrdší. „Nechtějí vidět vnuka, jak dostává rány do hlavy. Říkají: Ježišmarjá, to je náš Jirka, ten zase dostane ran! Ale zápas si pustit nechají a na konci jsou spokojené. To po nás chtějí: Ukaž mi, jak mu to náš Jirka dal! Pak je spokojenost, že vnuk vyhrál,“ říká Tomáš Procházka.
SÁM VE TMĚ. Videoreportáž s Jiřím Procházkou:
