Se svými letošními výkony sedmý muž z olympijských her v Londýně tolik spokojený není, protože se chtěl dostat na vyšší váhy, ale medaile jsou prý nejdůležitější. "A právě ty jsem chtěl, minimálně tu v nadhozu, a mám dvě, takže převládá spokojenost. Pokud jde o výkony, na víc zkrátka nebylo," pokrčil rameny.
Paní Orságová: Nadřeli jsme se oba S nadšením přivítala úspěchy nejlepšího českého vzpěrače jeho matka Alena Orságová, která jeho nedělní snažení sledovala v Karolínce na Valašsku u obrazovky. "Mám strašnou radost, že se to Jiříkovi zase povedlo, strašně jsem to prožívala. Medaile si zaslouží, v tréninku se strašně nadře. Já jsem se ale nadřela taky, vždyť jsem činku pokaždé zvedala s ním," sdělovala. |
Vítězný Rus Albegov a stříbrný Ukrajinec Udačkin mu ve dvojboji "utekli" o dvacet kilogramů.
Čím to? "Jsou to starší a zkušenější borci, jsou o třídu dál. Albegov má bronz z olympiády a Udačkin už taky posbíral něco evropských i světových kovů. Na ty ještě fakt nemám, ale vědu z toho nedělám," kroutil hlavou čtyřiadvacetiletý rodák z třítisícové Karolínky na Valašsku.
Rozdíl mezi ním a jeho přemožiteli je i v něčem jiném. Zatímco on vážil na šampionátu 125 kilogramů, Albegov měl 150 a Udačkin dokonce 160 kilo.
"Moje normální tréninková váha je přitom kolem sto třiceti. Na úbytku se projevil jednak docela hektický cestovatelský čtvrtek, protože jsem z ubytovny pražského Olympu ve Stromovce vyrážel na letiště už v pět ráno, a pak taky strava. Do hotelu jsme dorazili ve tři odpoledne, ale večeři podávali až v půl osmé. S jídlem to tam vůbec bylo chudší - podávaly se jen snídaně, oběd a večeře, a já jsem zvyklý na víc než na tři jídla denně," přemítal.
Přesto si Orság nemyslí, že by jeho situace oproti Albegovovi a Udačkinovi byla beznadějná. "Chce to čas, potřebuji přibrat ještě deset kilo. Ale jinak než třeba Udačkin, na jehož sto šedesáti kilogramech je dobrých čtyřicet procent tuku. Já mám tuku výrazně míň, zato mám hodně aktivní hmoty - tukem toho moc nenazvedáte. Zvedají svaly, ale ty by vám bez techniky byly k ničemu, jedno bez druhého fungovat nebude," má jasno.
Albánie pořád platí za poněkud exotickou zemi. "S jídlem jinak problém nebyl, horší to bylo s dopravou. V hotelu sice visel rozpis oficiální dopravy, ale albánští řidiči ho vůbec nedodržovali. Do haly to bylo asi čtyřicet kilometrů, na autobus, který měl jet v neděli v jednu, nás tam čekalo několik, nicméně po hodině jsme všichni museli vsadit na taxíky. A to samé bylo dnes ráno při cestě na letiště, stejný problém řešily ještě dvě další výpravy. Autobusu jsme se nedočkali, takže jsme zase lovili taxíky. Samozřejmě to bylo na vlastní náklady," dodal Orság, kterého čeká v říjnu další vrchol.
"Ve Wroclawi bude mistrovství světa, doufám, že tam svůj výkon trochu posunu. Na medaili ve dvojboji nebo v trhu to nebude, ale v nadhozu by kov nemusel být tak vzdálený," myslí si pořízek, kterého v Olympu připravuje reprezentační kouč Pavel Ivanič.
