„Po loňské sezoně si především přeju, abychom dobře pracovali jako tým, abychom přitáhli našimi výsledky diváky do hlediště a samozřejmě aby se nám tentokrát v play-off vyhýbala zranění. Pak se už může stát cokoli. To jsme viděli už loni,“ naráží trenér Karlovarska na rozpačitou koncovku jinak vydařené sezony, v jejímž průběhu skončil pátý tým v evropském CEV Cupu, dokráčel až do finále národního poháru, ale v play-off znovu nepřešel přes semifinále.
„Byla to dobrá sezona,“ uvědomuje si i kouč Karlovarska. „Výborně jsme hráli v Evropě, v základní části extraligy jsme se drželi pořád na průběžném druhém místě, pak vám ale jedno zranění tu výkladní skříň rozbije,“ naráží Novák na zranění, které tak ovlivnilo semifinálovou sérii s Českými Budějovicemi.
Pro její rozuzlení byla klíčová pozice univerzála. Na postu nejúdernějšího hráče musely oba týmy experimentovat, v rozhodujícím utkání série však mohli už Jihočeši spoléhat na uzdraveného Chilana Geverta, kdežto karlovarský Kriško se dostal na palubovku až od třetího setu, stále jej ovšem limitovalo zranění a ani on porážce zabránit nedokázal.
Problémy s poskládáním sestavy se pak podepsaly i pod sérii o třetí místo s Libercem a Karlovarsko po senzačním průběhu velké části sezony zůstalo nakonec bez medaile.
Tři sezony v extralize, třikrát v semifinále. To je určitě skvělá bilance, ale každého asi napadne ta kacířská myšlenka: Kdy si už zahrajete v extralize finále?
Ono je pěkné, dávat si před sezonou nějaké cíle. Nakonec ale mohou být ty cíle ovlivněné i něčím jiným než pouze sportovním výkonem. Klub znovu zapracoval na rozšíření kádru, abychom byli na tuhle situaci připravení. A já jen doufám, že si už konečně budeme moci říct: Ano, dobře jsme pracovali, a ne něco nám chybělo, a proto jsme tam, kde jsme. Samozřejmě chceme klub dál posouvat, ale jak je vidět, někdy se to prostě nepodaří. Víme, že klub tři roky v uvozovkách přešlapuje na místě, už bychom potřebovali udělat ten krok dál.
A je klub už dostatečně zkušený na to, aby udělal další krok?
Naši starší hráči mají zkušeností dost a ti mladší jsou zase v reprezentacích, takže zkušení jsme určitě. Na zkušenosti bych se rozhodně nevymlouval, ale České Budějovice nevyhrály extraligu kvůli zkušenostem, ale kvůli tomu, že měly nejširší kádr.
To rozhodlo i v semifinálové sérii proti Karlovarsku?
S Příbramí ve čtvrtfinále se praly, přežily takovou menší klinickou smrt, pak už ale narazily na relativně zdecimované týmy. Bohužel pro nás. Pokud měly České Budějovice problém, měly vždy kam sáhnout. Pokaždé našly jednoho hráče, který jim pomohl. To my jsme nemohli a Kladno pak ve finále taky ne. Je dost naivní si myslet, že můžete vyhrát dvanáct zápasů v play-off se šesti lidmi. Dřív nebo později to na jednoho padne a potřebujete to nějak oživit. Na druhou stranu musí být všem jasné, že tohle byl jen náš problém.
Co s tím?
Buď musíme fungovat tak, aby se nám to příště nestalo, nebo abychom měli širší kádr. To znamená mít i víc peněz, které musíme sehnat. Pokud si je v Českých Budějovicích sehnali, je to taky výsledek jejich práce, který pak využili k zisku titulu.
Jak vůbec pozorujete posilování vašich konkurentů? První čtyřka včetně vás své soupisky alespoň z části znovu obměnila.
Z části to bylo proto, že byla nucená, z části proto, že některým hráčům už zkrátka byla česká extraliga malá... Zatím je brzy to nějak hodnotit. Ze začátku to nemusí šlapat a sedne si to až v únoru, kdy je to nejdůležitější. Anebo si to nesedne za celý rok. Soutěž se začne dělit někdy v lednu, do té doby je ještě dost času.
Spousta práce s nejistým výsledkem na konci, to je dost o nervy.
Pokud pracujete v ambiciozním kolektivu, a to se zdaleka netýká jen sportu, musíte na to mít náležité sebevědomí, musíte chtít jít dál, posouvat své hranice. A na druhou stranu musíte být připravený na to, že na vás bude vyvíjený tlak. Pokud nebude mužstvo plnit cíle klubu, vybere si vedení jiného trenéra a já mám pět dní v týdnu, abych tohle dokázal ovlivnit. Tlak byl a bude. Na všechny, na hráče, na trenéry, na vedení, na které zas tlačí sponzoři. Takhle to ve sportu prostě funguje.
V kolektivním sportu, kde rozhodují maličkosti a používají se zaklínadla jako „týmová chemie“...
...co se týká charakteru, tak je tým velice zdravý. Hráči v tréninku pracují, po loňské sezoně byli velmi naštvaní, že se jim ten závěr nevyvedl. Někteří z nich už před sebou moc volejbalových let nemají a do Varů přišli, aby něco dokázali. A to je i naše strategie. Brát hráče, kteří v daný moment chtějí pro klub, pro město, pro kraj něco dokázat. Kteří sem nejdou za penězi.
Jak říká váš kapitán Ondřej Hudeček, hlavně to musí člověka bavit.
Máme výhodu v tom, že děláme, co nás baví. Aby to ale bavilo i diváky, musíme taky něco odpracovat. Na to nesmíme zapomínat. Ke sportu patří vítězství i porážky, máme tu výhodu, že kvůli tomu nemusíme být v permanentním stresu. Pak se ale taky může stát, že neplníme dlouhodobé cíle, klub se nepohne dál z místa a v ten moment si mohou lidé nahoře říct: musíme na to vzít někoho jiného. Zkusíme, jestli ten to dokáže. Takže je fajn, že to kluky baví a my se taky snažíme, aby je to bavilo, ale na prvním místě pro nás musí být klub a naše práce pro něj.
