„Děčín mě v tom směru dost namlsal, výhry v play-off chutnají sladce. Minimálně do něj bych postoupit chtěl a věřím, že to platí o celém týmu. Je to úkol číslo jedna, pak se uvidí,“ říká 204 centimetrů vysoký basketbalista, jenž na severu Čech získal dvě ligová stříbra.
V Handlové jste měl průměry 23 minut, 6,2 bodu, 4,8 doskoku a 2,5 asistence na zápas. Byl jste s touhle bilancí spokojený?
Absolutně ne. Tahle dvě slova to vystihují asi nejlíp. Vím, že jsem tomu mohl dát víc, ale v tu chvíli se mi nedařilo tak, abych tam těm chlapcům nějak výrazněji pomohl.
Nový trenér Svitav Lubomír Růžička mi prozradil, že jste chtěl jít do Svitav už z Děčína, ale jednání tehdy nedopadla. Rozcházeli jste se v otázce financí?
Ne ne, v nich to vůbec nebylo. Byli jsme před dohodou, ale pak se to na chvíli odmlčelo a já dostal nabídku z Handlové. Chtěl jsem si to tam vyzkoušet hlavně kvůli trenéru Růžičkovi. To byl X-faktor.
Teď jste si „plácli“ okamžitě.
V Handlové jsem končil s tím, že jsem nic neměl. Když se pak kouč Růžička vrátil do Svitav, kontaktoval mě a domluvili jsme se.
Probírali jste spolu, kolik času byste měl trávit na palubovce?
O tom jsme se nebavili, ale známe se natolik, že ví, co ode mě může čekat. Řekl bych, že záleží jenom na mně, kolik minut dostanu.
Předchozí dvě sezony jste měl ukrutně dlouhé, s Děčínem jste hráli vždy finále. Můžete stručně popsat, jaké byly?
Z basketbalového hlediska to byly jednoznačně nejlepší dva roky života. V Děčíně je naprostý profesionalismus ve všech směrech, už jsem pár klubů prošel a tohle je top v Česku, když nepočítám Nymburk.
Byla původně šance, že byste tam pokračoval?
Ta možnost tu byla, jednali jsme o tom. Ale měl jsem soukromé důvody, proč smlouvu neprodloužit. Nerozcházeli jsme se ve zlém, aspoň z mého pohledu tedy rozhodně ne.
Ve svitavském dresu jste už před dvěma lety hrál. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Rád vzpomínám hlavně na kluky. Z těch, co jsem s nimi vyrůstal, je jich tu teď míň. Už když jsem sem přicházel tehdy, tak jsem se těšil. Se všemi jsem vycházel v dobrém.
Na koho jste se nyní těšil nejvíc?
To nemůžu rozlišit, všichni jsme kamarádi, nikdo pro mě nevyčnívá o moc. Ale kdybych měl přece jen vybrat jedno jméno, tak na Petra Andrese.
V sobotu od 18 hodin hostíte Na Střelnici prostějovské Orly. Tušíte, co vás v tom utkání čeká?
Znám je z předchozích let a hráli jsme proti nim i v přípravě s Handlovou. Pokud chceme pomýšlet na úspěch, musíme si pohlídat hlavně Romana Marka a Lukáše Palyzu.
