Jaký tedy byl ve vašich očích letošní Světový pohár v Novém Městě. Ještě podivnější než loni?
Musím říct, že pro mě určitě. Bylo to neosobní pro všechny, pro nás, pro vás. Chyběl mi elementární lidský kontakt. Ani jsme si za těch čtrnáct dnů nesedli, abychom si v klidu pokecali. Ale taková je doba. Závody jsme odjeli a musíme jen věřit, že příští rok už bude normální.
VÝSLEDKY: Světový pohár v biatlonu v Novém Městě na Moravě v roce 2021 |
Byl pro vás letošní pohár v porovnání s loňským alespoň trochu snazší tím, že některá bezpečnostní opatření jste už měli vyzkoušená?
V tom opravdu problém nebyl. Spíš šlo o to, že kdokoliv ze světa se podíval, jaká jsou covidová čísla u nás a jaká jinde v cizině, tak to ve spoustě mančaftů budilo paniku - a upřímně se jim ani nedivím. Zároveň bylo obtížné vysvětlit i některým místním, že biatlonová bublina je se vším svým testováním funkční.
Povedlo se vám to vysvětlit?
Ze sta procent asi ne. Dojem, že sem biatlonová komunita přijela nakazit půlku města, z některých lidí asi nevymýtíme. Přitom vidíte, nezaznamenali jsme tu žádný pozitivní případ mezi závodníky (pouze jeden u člena švédského realizačního týmu) a naopak dva mezi lidmi, kteří pomáhali s organizací.
Jak složitá byla logistika testování?
Než se rozběhlo, stálo to spoustu lidí hodně energie. Ale musím poděkovat doktoru Machovi, primářovi zdejší ARO, že si vzal vše na starost a jeli jsme potom testování ve dvou vlnách, jednu v rámci biatlonové bubliny a druhou pro naše organizátory v nemocnici v Novém Městě. Součinnost s nemocnicí byla úžasná.
Které opatření vám připadalo nejkomplikovanější?
Nejbláznivější na tom všem bylo, že jsme od prvního dne svěťáku spadli do nového lockdownu s uzávěrou obcí. Spousta nachystaných věcí se tedy na poslední chvíli musela měnit. Nejhorší bylo vysvětlovat místním lidem, že jsme museli natvrdo uzavřít cyklostezku, po níž byli zvyklí chodit a dělat si své kolečko kolem Nového Města.
Pokažená štafeta. Češky chybovaly a skončily osmnácté |
Jaká pozitiva byste naopak na novoměstském poháru nalezl?
Ta najdu spíš ve sportovní stránce. Ve čtvrtek prvního týdne (po selhání ženské štafety) jsme spadli na absolutní dno a musím říct, že i já jsem byl tehdy po té ostudě dost naštvaný. Jsem rád, že jsme se z toho průšvihu dokázali zase postavit na nohy a předvedli tu pár dobrých výsledků. A je super, když vidím například Mikuláše Karlíka, jak si jezdí pro body.
Je předzvěstí brzkého nástupu silné generace juniorů?
Ukazuje, že tam ta cesta je. Máme i Víťu Horniga, Jonáše Marečka, Tomáše Mikysku a další mladé kluky, u kterých ten progres nastane. Věřím, že když si tady Karlos čuchnul k dobrým výsledkům ve svěťáku, může být ten jeho progres i docela rychlý. Zároveň bude jen dobře, když se starší kluci ocitnou od této mladé generace víc pod tlakem. Dál platí, co jsem říkal už na Pokljuce: Některé věci, v tréninku i mimo něj, se musí změnit. Samozřejmě o tom vedeme i mraky debat s trenéry, s Ondrou Rybářem a Egilem Gjellandem.
O čem diskutujete?
O všem. Po úvodních štafetách jsme byli vážně dole, tehdy jsme do devíti hodin večer seděli s Ondrou Rybářem sami v buňce a řešili to zleva zprava. Lepší podnět k zamyšlení jsme dostat nemohli. Ale zároveň pro nás je ta mladá generace kluků i určitým světlem na konci tunelu. Vždyť Karlos jel ve sprintu stejný běžák jako Michal Krčmář. Vzpomněl jsem si, jak vypadal po své pokažené svěťákové premiéře v Oberhofu, kde jsme měli pocit, že snad ani nedojede do cíle, tak moc tam rupnul. A teď si tady sáhl na druhou stranu výsledkového spektra. I když je to junior, zvládl sprint i stíhačku docela mazácky.
Mikuláš Karlík na trati sprintu v Novém Městě na Moravě
Přesto, přechod k dospělým někdy bývá komplikovaný a vleklý.
To jistě, proto na něj ani na jiné nechceme vytvářet příliš velký tlak. Na Jakubovi Štvrteckém je vidět, že ho právě ten tlak trochu přibrzdil. Každopádně je pozitivní, že máme osm kluků v dorostu a juniorech, kteří mají medaili z mládežnického mistrovství světa. Pochopitelně, ne každému se ten přechod podaří, Milan Žemlička měl také medaili z mistrovství světa juniorů (2016) a teď nabírá mezi muži docela velké běžecké ztráty. Ale je z čeho vybírat. U holek to tak optimistické není.
Hovořil jste o chystaných změnách v reprezentaci. Jaké máte na mysli?Je to o zefektivnění práce, ne o tom, že budeme odvolávat trenéry. Musíme posílit v místech, kde nám v uvozovkách teče do lodi. Chceme sehnat do servisu z ciziny někoho na broušení lyží, což je v každém případě místo, které nás hodně trápí. Dřív jsme mívali lyže výborné a průměrné a teď máme občas také dost podprůměrné. Někde jde i o otázku značky, že jí lyže na některých snězích nejezdí. Musíme zapracovat i na vyjednávání se značkami, protože si uvědomujeme, že jsou lyže a lyže. Máme místa, kde je co zlepšovat.
Proč mé lyže nejsou skluzné? Jak se biatlonistka Davidová pere s materiálem |
Budete shánět servismana ze zahraničí na struktury lyží?
Ani to není vyloučené. Před olympiádou musíme koupit hotového člověka. A paralelně chceme někoho z Čechů zaškolit. Máme sice veškeré vybavení, ale neuměli jsme ho nejspíš ideálně využívat.
Problémem zároveň bylo, že trenér žen Egil Gjelland strávil kvůli norským karanténním opatřením během přípravy s reprezentantkami velmi málo času a vedl je víceméně na dálku.
To je jednoznačné, že Egil tady musí být mnohem víc, to jsme si s ním už řekli a shodli se na tom, že příprava bude důslednější. Protože to, že jsou všichni během přípravy šťastní, neznamená, že je s tréninkem vše v pořádku. V některých věcech musíme přitáhnout opratě. Myslím, že najdeme cestu, jak se z toho dostat a jet s velkými ambicemi i na příští olympiádu.
Je variantou také plán, aby ženský tým strávil část přípravy s Egilem Gjellandem v Norsku?
Není to vyloučené. Z pozice svazu budeme k tomu připraveni poskytnout veškerou součinnost, co bude zapotřebí. Chceme dostat do týmů i větší náboj a energii. Jestli to provedeme tak, že budou kluci a holky jezdit po soustředěních společně, nebo tím, že holky odjedou do Norska, to musíme ještě probrat. Všechno není špatně, ale taky se udělala spousta chyb. Cítíme, že něco se změnit musí.
Světový pohár v Nové Městě na Moravě |
V mužské kategorii se pozitivně projevil dopad společných kempů mužů s juniory. Uvažujete o podobné strategii u žen a juniorek?
O tom budeme přemýšlet. Zatím vedeme úvahy hlavně na ose, že sloučíme celý tým, aby jezdila ženská i mužská reprezentace na kempy dohromady. Musíme takové plány rozdebatovat i se závodníky, kteří studují různé školy.
V Novém Městě se rozloučil s kariérou Ondřej Moravec. Co se vám nejdříve vybaví, když se řekne jeho jméno?
Vyplazený jazyk a jízda na jedné lyži do cíle, když měl úspěch. Neuvěřitelná osobnost, profík. Jako svaz se postavíme čelem k tomu, co všechno dokázal, a dáme mu i prémie na cestu do dalšího života. Patří do generace, která nám tu pomohla vybudovat biatlonový boom. Přestože byl k úspěchům předurčený juniorskými výkony, trval mu přechod hodně dlouho. První dospělou medaili měl až v 28 letech. Ale potom se to i zásluhou Ondrovy pracovitosti zlomilo a začal jeho velký medailový příběh.
Ondřej Moravec na střelnici při svém rozlučkovém startu ve smíšené štafetě dvojic.
Změny plánujete v dohledné době rovněž v novoměstském areálu, také směrem k mistrovství světa 2024.
Chtěli bychom ho přestavět, ale nejprve nás čeká dost jednání s městem a se státem. Systém financování národních sportovních center teď nebyl na stole, takže až skončí covidová doba, musím se vypravit na vládu a zahájit nějaká jednání. Jsme ve fázi projektování.
Co znamená přestavět?
Tratě měnit nebudeme, ale plánujeme komplet nové osvětlení, velké tiskové středisko nebo vnitřní střelnici. Rádi bychom areál uzpůsobili tím směrem, aby byl vhodný pro trénink celoročně, aby se tu děcka mohla co nejlevněji ubytovat a dostala i patřičný servis. Chceme tak areál posunout ke každodennímu využívání, ale zároveň aby tu zůstala i mekka biatlonového sportu. Bavíme se zároveň na téma udržitelnosti. Na závody sem chceme vozit co nejméně mobilních staveb, protože to jsou každý rok stovky aut, která jezdí tam a zpátky.
