Doma si ho moc neužijí. Dostal i nabídky vstoupit do politiky, jenže to mu manželka Romana rovnou zakázala. K práci ve funkci viceprezidenta Mezinárodní biatlonové federace (IBU), kam Jiřího Hamzu v září zvolili, však od ní svolení dostal. „Volíme doma to menší zlo,“ říká s úsměvem. „Ta má práce v IBU je logickým vyústěním toho, co se poslední dva roky dělo.“
Máte na mysli váš boj proti dopingu a korupci ve vedení IBU? Cítíte teď zodpovědnost dostat biatlon na lepší cestu?
Ano, musíme se vrátit zpátky na zem a zase vytvořit světovou biatlonovou rodinu, která neexistovala od chvíle, kdy jsme mezi sebou v rámci tohoto spolku začali bojovat. Mezilidské vztahy jsou v biatlonu silně poškozené. Lidi si přestali věřit.
PROGRAM: Přehled závodů biatlonové sezony 2018/2019 |
Kvůli ruskému dopingu ztratil navíc váš sport důvěru i navenek?
Určitě. Skandálů bylo moc, potřebujeme zlepšit pověst. Největším problémem starého vedení bylo, že nechtělo řešit problémy a přestalo úplně komunikovat s lidmi pod nimi. Stala se z toho show Anderse Besseberga a Nicole Reschové (bývalý prezident IBU a generální sekretářka). Já se coby kritik jejich práce ocitl suverénně na prvním místě černé listiny, kterou si vypracovali.
Bylo tedy pro vás na jaře satisfakcí, když rakouská policie odkryla jejich rozsáhlou korupci?
Satisfakcí ne. Nikomu nepřeju, aby ho vyšetřovala policie, ať už důvodně, nebo nedůvodně. Anders lidi pod sebou strašně potlačoval. Nevím, kdo se pak naštval a podal na něj udání. Ani to nechci zkoumat, protože takové metody mi nejsou vlastní. Radši bojuji zpříma. Každopádně jde o názorný příklad, že by měl člověk jako on poznat, kdy odejít.
Rusové po letech zapírání na letním kongresu IBU přiznali svoji dopingovou minulost a omluvili se za ni. Překvapili vás tím?
Jinou možnost už neměli, pokud se chtěli vrátit. Tak jsem to už před kongresem jejich novému šéfovi Dračevovi řekl. Teď jsme za nimi v Rusku z IBU byli, šlo o tvrdá jednání, ale pro obě strany přínosná. Díky tomu, že jsme v Československu v minulosti žili v poloruském systému, dokážu snáz pochopit ty jejich postupy. Podmínky, které nyní musí splnit, aby získali zpět plnohodnotné členství v IBU, jsou pro ně finančně i organizačně těžké. Ale musíme věřit, že se vše pročistí.
Jak ohlídáte, aby po fázi pokání opět nesklouzli k dopingu?
To zcela nejde. Vždy bude doping před antidopingem. Je to otázka svědomí. Žádná země není schopná ohlídat své sportovce na 100 procent. Problémem Ruska je, že u nich šlo o systémovou věc, která tam fungovala víceméně vždycky.
Mohou se vám v budoucnu za váš tvrdý postup i mstít? Revoluce často požírá vlastní děti.
To je historicky dané. Musíme si teď ty čtyři roky ve vedení IBU odpracovat a udělat všechny kroky, co jsme slíbili, jinak nás to smete. Mám řadu plánů. Chci pomoci malým federacím a vidím velký potenciál i v letním biatlonu. Díky němu můžeme otevřít nový trh s novými státy.
Jinak považujete současný systém biatlonových soutěží za zdravý a stále velmi atraktivní produkt?
Ano. Příliš velké experimentování mu neprospělo. Ať byl Anders Besseberg lidsky, jaký byl, v minulosti pro náš sport odvedl i úžasnou práci. Než jeho vláda sklouzla k formě diktatury, vytáhl biatlon takřka z nuly na post sportu, který se stal společně se sjezdovým lyžováním televizně nejsledovanějším zimním sportem. Systém soutěží je nastavený dobře, i když třeba vytrvalostní závody nejsou až tak atraktivní jako ty kratší. A každou další případnou změnu bychom nyní měli detailně prodiskutovat i s televizemi, protože z biatlonu je vyloženě televizní sport.
Zůstáváte zároveň v čele českého svazu. Nebude vám funkce ve světovém biatlonu krást příliš mnoho času na úkor české?
Zatím mi hlavně krade čas na můj vlastní byznys (vinařství v Hnanicích), tomu se věnuji jen po nocích. Ale věřím, že si to po Vánocích trochu sedne. Teď jsme v IBU nové koště a o tom se říká, že má dobře mést. Až provedeme první nezbytné kroky, bude líp. Spousta lidí mi pomáhá i v českém biatlonu.
Byl jste nervózní z tolika personálních změn, které jste v Česku před sezonou provedli?
Bylo nám jasné, že když začneme prohrávat, všichni hned budou spekulovat, proč jsme brali norské trenéry. Když teď přišly i první povedené výsledky, spadl nám kámen ze srdce. Je to příběh na čtyři roky, ze kterého mohou ale všichni ti noví trenéři po prvním roce i odejít, pokud někomu práce nebude vyhovovat, tak jsou smlouvy nastavené. Ale bez ohledu na to, jestli máme Gábinu Koukalovou nebo ne, vidím perspektivu do dalších let.
Ale nebudete se jen poplácávat po zádech, že? Co jste naopak v minulých letech udělali špatně?
I toho bylo dost. Nejvíc mě trápí, do jaké mediální roviny jsme se dostali s Gábininou kauzou. To byla zbytečná kaňka.
Myslíte tvrzení v její knize?
Já ji nečetl, ale viděl jsem, co se pak odehrávalo v bulváru. Nešlo o skutečný obraz toho, jak náš tým i celý český biatlon fungoval.
Právě teď naopak tým působí velmi semknutě.
Je takový. Gábina předtím udělala pro náš biatlon strašně moc. Tlak na ni byl extrémní, nebylo jednoduché ho ustát. Víte co? Pořád věřím, že se jednoho dne vrátí.
Opravdu?
Ano, i když možná už jsem poslední, kdo tomu věří. Od března jsme spolu nemluvili. Přestože to třeba působí až naivně, tak doufám, že jednou nám spoustu věcí vysvětlí.
V pátek přes média vzkázala, že začala tvrdě posilovat a že stále zvažuje návrat. Co si o tom myslíte?
Nechci komentovat jakékoliv spekulace. Gábině jsem dostkrát vzkázal, že když se bude chtít vrátit, pomůžeme jí. Musí si ale srovnat v hlavě, co chce, a vyřešit si s ostatními některé věci z minula, které byly z její strany zbytečné. Říct z mé pozice, že bychom Gabču už nechtěli, by byl samozřejmě nesmysl.
I kdyby si chtěla vytvořit vlastní realizační tým uvnitř národního týmu, jak v dubnu naznačila?
To ne. Taková cesta pro český biatlon není, o tom nebudu debatovat. Byl to na Slovensku model Nasti Kuzminové, ale teď už se i Nasťa mnohem víc začleňuje do slovenského družstva. Pokud bude chtít Gábina fungovat jako každý další z týmu, má dveře otevřené. Nemíním lidi rozdělovat. Z biatlonu, který před 12 lety v Česku téměř nikoho nezajímal, je teď u nás v podstatě nejsledovanější zimní sport, na úrovni ledního hokeje. To s sebou přináší pozitiva i negativa.
Upřímně, byli jste na ten boom připraveni?
To je otázka. Už jednou, coby basketbalový funkcionář, jsem spadl seshora dolů. Ale poučil jsem se. Teď jsem rád, že si dokážeme přiznat, když je potřeba něco změnit.
Jako přesunout Ondřeje Rybáře z postu šéftrenéra na sportovního ředitele svazu?
Cítili jsme, že tým potřebuje nový impulz. Hrozně si vážím Ondry Rybáře, že sám dokázal tento krok navrhnout, udělat a že zároveň neodešel z biatlonu úplně. Léta stál na piedestalu a řídil to tu v dobrém i zlém. Dnes je z něj suprový sportovní ředitel, takové děvče pro všechno, ale na druhou stranu do toho nekecá trenérům. Jejich debaty jsou konstruktivní.
Co jste udělali pro to, aby boom posledních let stvořil současně i nové mladé naděje?
Žádný jiný svaz v Česku podle mě neinvestoval tolik vydělaných peněz do dětí, jako jsme to udělali my. Generace vzešlá z toho boomu ještě neměla čas dorůst, ale v těch současných 15-, 16letých děckách talenty rozhodně vidím, hlavně holky.
KOMENTÁŘ: O nedoceněném českém biatlonovém vítězství. Bez lyží i pušky |
A máte pro ten příliv dětí dostatek kvalitních trenérů?
Také v tom jsme pokročili, ačkoliv když v nějaké jiné práci dostanou nabídku na 50 tisíc měsíčně, neumíme jí konkurovat. Ale zaměstnáváme bývalé závodníky, školíme trenéry, změnili jsme systém vzdělávání. I příchod Egila Gjellanda pomůže, lidé uvidí i jiné tréninkové metody.
Gjelland je koučem nejvyšší kategorie. Jak byl drahý on?
Nešlo o nic mimo biatlonovou realitu. Mám pocit, že pro Egila peníze ani nebyly podstatné, přesvědčil ho spíše Ondra Rybář než výše platu. Šel za výzvou a potenciálem mančaftu a až tak neřešil, jestli dostane dva tisíce eur, nebo deset.
Generačními krizemi si prošli třeba i v Německu či Švédsku. Očekáváte, že současná obměna generací u nás provede též selekci mezi davy českých fanoušků?
Už nejsme v době, kdy biatlon u nás letěl strmě nahoru a kdy se jakékoliv chyby odpouštěly. Teď jsme naopak v době, kdy lidé na nás chyby hledají, v tom je obrovský rozdíl. Ale to k tomu patří. Klukům z týmu na základě vlastních zkušeností říkám: buďte připravení, že sláva na konci i bolí. My nikdy nebudeme mít mančaft s deseti lidmi ve světové špičce, to je i vzhledem k členské základně nereálné. Ale pokud budeme mít jednoho dva lidi v ženských i v chlapech nahoře, bude to dál lákadlo pro fandy. I když sportovec jako Gábina se rodí jednou za 20 let.
Jak moc ji v budoucnu může napodobit Markéta Davidová?
Může být stejným talentem. A i když to v rámci současných výsledků vypadá absurdně, strašně věřím také Adamu Václavíkovi. Má obrovský potenciál. Připomíná mi Ondru Moravce, který se x let trápil ve svěťáku, než skočil do špičky. Je to také o hlavě, biatlon je složitý sport. Půjde rozhodně o běh na dlouhou trať. Momentálně mám hlavně radost, že jsme začali sezonu lépe než loni.
