Ukončení kariéry. Překvapuje vás to?
Já jsem to očekával. Biatlon je obrovská dřina a vystupovat z ní není právě jednoduché, zvlášť když z ní Gábina úplně vypadla na rok a půl. Dával jsem tomu tak 20 procent, že by se mohla vrátit - i přesto, že jsem s Gabčou posledních 14 měsíců už ve styku nebyl.
Jak na její biatlonová léta budete vzpomínat?
Musíme jí především poděkovat za vše, co pro český biatlon udělala, a hlavně jí popřát, ať je šťastná v normálním životě, což je teď nejpodstatnější. U nás má rozhodně do budoucna dveře otevřené.
Dovedete si ji tedy představit jako trenérku, nebo v jiné roli u biatlonu?
Já určitě. Rozhodně jsem před Gabčou nezabouchl vrata, nikdy dřív ani teď. Pro český biatlon byla jednou z nejdůležitějších person. Pokud bude mít zájem pracovat s biatlonem, budu tomu otevřený. A stejně tak, pokud bude osobně potřebovat pomoci, jsem ten první, kdo jí rád pomůže.
Koukalová ukončila kariéru. Je načase vydat se na další životní etapu, říká |
Když se ohlédnete za těmi sedmi lety s Gabrielou Koukalovou, na co nejraději vzpomínáte?
Na období do roku 2015, kdy se Gabča rodila ve hvězdu největší velikosti. Pak už samozřejmě tlaky na všechno byly obrovské. Nejvíc bezprostřední to bylo s ní na olympiádě v Soči 2014. Na to období hrozně rád vzpomínám.
Ukočírovat ji, a teď to myslím v dobrém slova smyslu, asi nikdy nebyla hračka. Protože u Gabriely jste se mohl nadát naprosto čehokoliv, že?
Výjimeční lidé holt přinášejí výjimečné příběhy (směje se). Já na ni budu veskrze vzpomínat v dobrém a nemíním se hrabat v tom špatném, to nemá naprosto žádný smysl. Český biatlon by bez Gabči rozhodně nebyl tam, kde dnes je. Na druhou stranu si dnes musí jít vlastní cestou.
Jiří Hamza
Jaký z těch výjimečných příběhů se vám nejvíc zachytil v mysli?
Bylo jich tolik, že vytnout z nich jeden jediný je přetěžké. Snad dvě věci mě napadají. Když získala svoji první medaili na olympiádě, ta její radost v cíli byla doslova neskutečná. A pak vzpomínka na Anterselvu 2014, když vedla Světový pohár a rozmlátil se jí tam závěr. Gábina pak bulela, já jí chtěl otřít slzy a ona mi řekla: Hlavně mi nerozmaž šminky, ano?
Bylo těžké dělat jí manažera?
Pro mě to byla radost, i když na konci se to v uvozovkách zkalilo. V žádném sportu samozřejmě není jednoduché s takhle výjimečnými lidmi pracovat. Ale buď tu práci chcete dělat, nebo ne. Občas to byly s Gabčou nervy, to k tomu patří, ale veskrze jsem z té práce měl radost. Z marketingového hlediska se samozřejmě taková osobnost nerodí každý rok. Gabča v sobě skloubila jak mimořádnou sportovní výkonnost, tak velký marketingový potenciál. Jako manažer si nemůžete lepší kombinaci přát. Ta její bezprostřednost byla úžasná, i když s přibývajícím obrovským tlakem se pořád víc upozaďovala.
OBRAZEM: Stříbra v Soči, zlatý Hochfilzen. Jaká byla kariéra Koukalové |
Udělal byste v posledních dvou letech, kdy přerušila kariéru a vydala svoji autobiografii, něco jinak, kdybyste mohl?
Říkat co by bylo kdyby, nemá smysl. Prostě se to všechno odehrálo takhle. Užili jsme si spoustu hezkého a jediné, co je škoda, bylo, že jsme to nedokázali dotáhnout až do olympiády v Pchjongčchangu. A co se týče některých těch negativ, čas je zahladí, já tomu věřím, u Gabči i u těch ostatních. Třeba si s některými lidmi zase jednou k sobě najdou cestu.
