Jiří Dedek v minulých dvou sezonách nastupoval k ligovým utkáním jen sporadicky. Až letos začíná sbírat starty pravidelněji a připsal si i své první body. Zatím nejvíce v sobotním utkání proti USK Praha.
"Byl to asi fakt můj nejlepší zápas za tu chvilku v Mattonce," přemítal Dedek. Jeho devítibodové představení dokázalo ocenit i ostravské publikum. "Chodili za mnou diváci a podávali ruku. Říkali mi, že bych tak mohl hrát častěji," usmíval se.
V sobotu proti pražskému celku proměnil všechny tři své tříbodové pokusy. Potvrdil roli střelce. "Vždycky mě ale bavilo střílet trojky. Jsou za víc bodů a často vítězné střely," glosuje své úspěchy.
A jeho pověst specialisty na defenzivní činnost a černou práci? "Na obranu zatím v Mattonce nemám kila. Samozřejmě se v defenzivě snažím makat, ale musím přibrat," vysvětluje dál.
S tím souvisí i jeho současná pozice v kádru NH Ostrava. "Když pominu roli nejmladšího, tak jsem v podobné pozici jako Luděk Jurečka. Na hřišti jsem kvůli trojkám. Když jsem volný, mám střílet," přirovnává se ke spoluhráči, který ve střelbě trojek reprezentoval Mattoni NBL v rámci nedávného Česko-polského Utkání hvězd.
Dedek má letos ještě poslední šanci zahrát si se svými vrstevníky v juniorské soutěži a ostravský tým dotáhl jako jeho nejlepší střelec do play-off, kde na něj čeká, světe div se... USK Praha. Pro Dedka zřejmě osudový soupeř. "Když se v Mattonce dostanete na hřiště, je přesně daný koncept hry. V extralize si můžu vzít mít a zahrát clonu, aniž bych to měl nařízené od trenéra. To v Mattonce nejde. Fyzicky je to navíc úplně jiná soutěž," porovnává.
Ostrava vždy byla brána za jednu z největších líhní českého basketbalu, ale mladí hráči si na svojí šanci v prvním týmu NH v posledních letech museli počkat. Někteří se nedočkali vůbec.
Jiří Dedek190 cm, křídlo Narodil se 25. listopadu 1995 v Ostravě. A té zůstává věrný coby školák i jako basketbalista. Do české nejvyšší soutěže poprvé nakoukl v dresu NH Ostrava už před dvěma lety. Kromě stříbrného ME šestnáctiletých 2011 se představil i na dvou evropských šampionátech do 18 let a mistrovství světa sedmnáctiletých. Je synem volejbalové trenérky Alexandry Dedkové. |
"Slyšel jsem, že se to říká. Myslím, že je to pořád stejné. Mladý hráč si musí něco odsedět, aby pak mohl jít hrát. U mě to trvalo rok. Vloni jsem byl jedenáctým hráčem, takže jsem ani moc netrénoval. Letos je nás deset, takže jedu každý trénink naplno. To mi dává hodně," souhlasí Dedek.
On patří k těm, kteří čekat vydrželi. A zatím se mu to vyplácí. Jeho spolubojovníci ze stříbrného týmu z ME šestnáctiletých 2011, jsou však pryč.
"David (Šubert) a Mates (Svoboda) jsou každý druhý víkend v Ostravě, tak se někdy potkáme. Jinak si občas něco napíšeme. O Radkovi (Kouřilovi) toho moc nevím. Snad jen to, že hraje ve Španělsku třetí ligu. Bude to ale lepší až zase budeme mít reprezentační srazy," těší se na léto.
Přestože jeho kamarádi Ostravu opustili, on se na to ještě nechystá. "Mě to moc nelákalo. Navíc rodiče mi říkali, ať si dodělám školu a že pak můžu odejít. Mají pravdu. Nechci si školu dodělávat později. Až do maturity zůstanu v Ostravě. Pak se uvidí podle vysoké školy," plánuje si.
A co dál? "Ještě jsem nad tím moc nepřemýšlel, ale zahraničí by chtěl asi zkusit každý," vyřknul obvyklý plán mladých českých basketbalistů.
